Milovat jako pes

2.Kapitola - Poznání

,,Tak asi vyrazíme ne? "
Bellgo zaštěkal a zavrtěl ocasem na souhlas.
    Dobře. Jen si musím zkontrolovat, jestli mám klíče, mobil, peněženku a pamlsky. Ano, vše mám, takže můžeme vyrazit.
   
    Mají zde moc ,,gaučáků". Samá čivava, yorkšír nebo maltézák. Nikde žádný větší pes. Cítím se vyjímečná když mám vedle sebe Bellga.

    ,,Konečně jsem sem došli. Miláčku, nechám tě tady venku, ano? Koupím si jen něco na jídlo a tobě aspoň piškoty. Buď hodný pejsek"

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
Po 10-ti minutách

,,Ahoj Zlato. Mám piškotky!"

Bellgo celý natěšený.

,,Tak půjdeme domů. Mamka na nás asi čeká."

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
,,Ahoj"
,,Ahoj? "
,,Moje jméno je Don. Těší mě"
,,Já jsem Clair a taky mě těší. "
,,Sledoval jsem tvého psa. Obdivuji ho. Nebo spíš obdivuji tebe, že jsi ho dokázala takhle vycvičit."
,,Proč? "
,,Takhle velký pes a ani nezaštěkal"
,,To musíš se psy umět - zvláště s Bellgem. Nezaštěká a nikomu nic neudělá, dokud na mě někdo nesáhne nebo mi neublíží."
,,Aha. Zajímavé. Ublíží mi, když tě pozvu na procházku? "
,,Ne, pokud mu na to nedám povel. Ale stejně jsme chtěli jít už domů. Po městě se podíváme až zítra, ale děkuji za nabídku"
,,Ty jsi nikdy v Anglii nebyla?"
,,Proč se ptáš? Vypadám snad na to?"
,, To ne, ale řekla jsi, že se po městě podívate až zítra, tak mě napadlo, že asi nejsi zdejší."
,,To máš pravdu. Dnes jsme se sem přistěhovali."
,,Od kud?"
,, Z Ameriky"
,,Páni"
,,Tak mi už musíme jít"
,,Dáš mi aspoň na sebe kontakt?"
,,Máš Facebook?"
,,Kdo by ho v dnešní době neměl?"zasmál se
,,Jmenuji se Clair Bills. Tak mi klidně napiš. Mi už musíme, čau"
,,Jak že se to jmenuješ?!"

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
,,Ahoj mami! Jsme doma"
,,Nazdar Clair. Jak bylo venku? "
,,Šlo to. Koupila jsem Bellgovi piškoty. Chtěla jsem vzít i vajíčka,jenže je neměli"
,,Zapomněla jsem ti to říct - v téhle čtvrti jsou pouze malé obchůdky, do kterých je nejlepší chodit dopoledne - odpoledne tam skoro nic nemají. Větší supermarket je odtud 20 minut autobusem. "
,,To je dobré vědět no..."
,,Nemáš hlad?"
,,Ani ne, dám najíst Bellgovi a půjdu si lehnout"
,,Hlavně, že dáš najíst psovi ale sobě ne. Mimochodem, zítra jedeme do jedno z těch supermarketů. "
,,Dobře, tak asi dobrou"
,,Dobrou zlato"

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

,,Ahoj Bellgo" pozdravím ho a pohladím

    Zacinká mi mobil. Hele, někdo mi píše. Moc často se nestává, že by mi někdo napsal, protože moc lidí neznám.
    Napsal mi Don.

Don: Ahoj :) nechtěla by ses dnes projít. Ale asi radši bez psa.

Já: Záleží kdy. Ale ráda půjdu

Don: Co třeba hned? ;)

Já: Hned? A kde?

Don: Koukni se z okna :) :*

    Schválně se podívám z okna, jestli tam je...ano, je. Jak zjistil kde obydlím? Zvláštní...

    V mém oblíbeném pyžamu s mopsíky vlezu na zahradu a jdu směrem k Donovi. Musím uznat, že dnes mu to sluší více než včera.

,,Ahoj. Sluší ti to" zalichotil mi Don
,,Ehm..ahoj. Co tady děláš?!"
,,To nemáš radost, že tu jsem?" řekl smutně
,,To možná ano, ale jak si sakra zjistil kde bydlím?"
,,To je tajemství. Včera jsi mi slíbila, že dnes spolu někam půjdeme. Nemohl jsem se dočkat."
,,Nic jsem ti neslíbila."
,,Tak půjdeme někam?" dodal a usmál se
,,JoJo,když už jsi tady. Jdu se převléct."
,,Doufám, že ti to nebude dlouho trvat..."
,,Proč? Ty někam spěcháš?" zasmála jsem se
,, To ne, ale většině holek to trvá hrozně dlouho"
,,Já nejsem jako většina holek" řekla jsem uraženě a dala se na odchod
,, To se ještě uvidí" zašeptal potichu Don

    Když jsem šla zpět do pokoje, abych si našla nějaké oblečení zastavila jsem se v obyváku a v kuchyni, jestli tam není mamka. Mamku jsem nenašla, ale za to jsem našla lísteček. Byl od mamky.:

    Ahoj Clair, šla jsem se podívat po práci. Pravděpodobně přijdu kolem třetí. Buď doma, protože půjdeme nakupovat. Kdyby se cokoli dělo, zavolej mi. Nechávám ti nějaké peníze, tak běž třeba do kavárny. A vybal si věci z kufrů.
                                    S láskou máma :*

    Super, takže si nemohu udělat ani snídani. Někde se s Donem stavíme - třeba v nějaké kavárně.
    Jdu nahoru po schodech do mého pokoje. Konečně jsem našla nějaké slušnější oblečení než je Pyžamo. Na sobě mám bílý croptop, který má zezadu hlavu vlka, dále černé šortky které doplňují světlé konversky. Dále si ještě vezmu řetízek s tlapkami. Vlasy si sepnu do vysokého culíku a mohu vyrazit.
    Úplně bych zapomněla na ranní hygienu. Don musí být nervní. Jsem už tady půl hodiny.

    Už pomalu otevírám vrata do zahrady ale z ničeho nic slyším jak Don někoho uklidňuje po telefonu. Vím, není to správné, ale chvíli jsem ta stála a poslouchala jeho rozhovor s neznámým. Jen slyším, že to se mnou vyjde, že jsem jako ostatní holky.

    Dobře, budu dělat, jako kdybych to neslyšela.

,,No konečně..to ti to trvalo. Ale sluší ti to"
,,Hmm. Děkuji. Nevím jestli to mám brát jako kárání nebo kompliment." znejistěla jsem
,,Ehm.tak asi půjdeme ne?"
,,Ano. Zastavíme se v nějaké kavárně? Nejedla jsem a mám hlad"
,,Klidně."
,,Tak jdeme?"
,,Jo"
,,Ale vedeš. Já to tady vůbec neznám."
,,To mi bylo jasné..." zasmáli jsme se a šli