Milovat jako pes

3.Kapitola - Pomoooc!

,,Kam se chceš podívat nejdříve? " zeptal se mě gentlemansky
,,Hmm. Nevím. Asi do nějaké kavárny nebo čajovny. Mám hlad."
,,Dobře" usmál se

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

,,Už jdeme 5 minut, a o jsme někdy v lese. Kdy už tam budeme. Umírám hladem!" řekla jsem neklidně
,,Jsi hrozně netrpělivá. Musíš chvilku počkat."

,,Už vidím první obchod." řekl nadšeně
,,No konečně. " odpověděla jsem otráveně, jako kdysi v letadle.

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
,,Mám ti jít něco vzít? Nebo si dáma půjde pro svoji porci snídaně sama?"

,,Dáma si ráda nechá líbit, když se o ní někdo stará. Takže to bude jakýkoli ovocný čaj. Děkuji můj sluho. " Řekla jsem s úsměvem a podala Donovi peníze.

,,Sluha si od své nadřízené peníze vzít nemůže" řekl Don. Nechal peníze od Clair na stole a odešel.

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

,,Tady má Vaše výsost jahodový čaj. Co si bude přát na jídlo? "

,,Výsosti stačí jahodový čaj. Děkuji. A teď máš sluho chvilku sám pro sebe"

,,To si vážně nic nedáš? Říkala jsi, že máš hlad." Don vypadal zmateně

,,Když ráno řeknu že mám hlad, znamená to, že potřebuji čaj" začala jsem se smát, zatímco Don vypadal, jako kdyby tomu nerozumněl.

,,Ehm.. Dobře...budu dělat, že je to naprosto normální"

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
,,Smím odnést ten hrnek má paní?"
,,Jistě že" pousmála jsem se
,,Děkuji"

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
,,To jsi vážně v té čajovně musel dělat, jako že jsi můj sluha? Viděl jsi, jak se na nás všichni dívali?"
,,Co Vám je má paní?" Řekl Don nejistě
,,Od teď nejsi můj sluha a já nejsem tvá paní, výsost ani cokoli jiného!" řekla jsem trošku naštvaně
,, Dobře" řekl Smutně ,,Jen chci, aby se ti tady líbilo a.."
,,Možná se mi tu líbí, možná ne. Ty na tom nehraješ moc velkou roli,neboj" vyjela jsem na něho
,,Oh. dobře."
,,Tak kam půjdeme teď?" chtěla jsem změnit téma
,,Kamkoli. Kam chceš"
,,Jak mám vědět kam chci jít, když to tady neznám?" Řekla jsem nepříjemně
,,Mám nápad" řekl užasle Don
,,Já taky" Skočila jsem mu do řeči
,,Vážně? Tak začínej. Ten tvůj nápad bude určitě lepší než ten můj."
,,Když myslíš...můj nápad zní takhle: je lepší, aby jsme to dnes skončili. Nevím jak ty ale jdu domů. Nejsem úplně v náladě a nechci to přenést na tebe. Tady máš peníze za ten čaj."
,,Ne! Prosím, neodcházej! Chci aby jsi tady byla se mnou."
,,Stejně musím ještě vyvenčit mého psa Bellga. Tak děkuji za dnešek a ahoj. Asi ti napíšu" Nakonec jsem se usmála
,,Já jsem řekl, že nikam nejdeš!" řekl rozčíleně a chytl mě pod krkem a přimáčkl mě ke stromu. ,,Od teď budeš dělat, to co ti řeknu! Je ti to jasné?!" zakřičel na mě
,,Ano."
,, A když neposlechneš, tak si mě nepřej!"
,,Dobře"
,,Máš 15 minut na to, aby jsi došla domů pro toho tvého zasr***** čokla a vrátila se sem. Pokud jsem nepřijdeš, tak udělám něco tobě, tvému psovi nebo mamce. Opovaž se zdrhnout!"
,,Dobře." řekla jsem a byla jsem na odchodu.
Chytl mě za ruku a ještě dodal: ,,A opovaž se to někomu říct! Já se to dovím! Neboj se!"

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
   Přijdu domů, zavolám na Bellga, ať si donese vodítko. ,,A teď jen zpět za tím hajzlem " řekla jsem si sama pro sebe. Mamka není doma, což mě trošičku vadí. Radši si s sebou do vaku vezmu i mobil, peněženku a klíče. Naštěstí na Bellga ani nesáhne, protože se ho bojí. Viděla jsem to z Donových očí. Snad mě Bellgo ochrání. Snad ochráním já ho. Snad se Nám nic nestane. Doufala jsem. To jsem ale nevěděla, co se bude dít...

Moc se omlouvám. Tahle kapitola měla vyjít už včera, ale měla jsem s ní problémy - myslela jsem, že se mi neuložila a potom jsem zjistila, že chybí velká část příběhu. Zítra tu máte další kapitolku :)