Milovat jako pes

4.Kapitola - To snad ne!

,,Nazdárek zlato. Máš ještě 2 minuty čas.Trvalo ti to jen 13 minut šikulko."
,,Hmm. Bellgo, jdeme!
,,Kam si myslíš, že jdeš?!"
,,Mám ještě 2 minuty čas... Jdu kam chci"
,,Nebuď drzá na starší!"
,,Kolik ti vlastě je let?" chtěla jsem změnit téma
,,Kolik mi hádáš?"
,,Nevím... Asi 18?"
,,Ehm.skoro. Je mi 20. A kolik je tobě kočičko?"
,,Tolik kolik tobě ne" zasmála jsem se
,,Dělej!!"
,,Hmm"
,,Říkám ti dělej!! Dokud máš ještě čas!"
,,Je mi 16"
,,Takže jsi ještě panna?" tázal se
,,Možná ano, možná ne"
,,Hmm. Chci to vědět, jestli na tebe mám být něžnější nebo ne." zasmál se

Pane bože...on mě vážně chce znásilnit. To ne. To nedovolím! Mamce se denně nesvěřuji ale tohle je moc i na mě.

,,A co budeme dělat teď a proč jsem měla přivést Bellga?
,,Říkala jsi, že ho potřebuješ vyvenčit."
,, To ano, ale.."
,,Ale co?!"
,,Nic"
,, Ale Co?!! Odpověz!"
,,Ne"
,,Dělej!"
,,Ne"
,,Tak když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém!" zakřičel a znovu mě přitisk ke stromu a začal mě dusit.

Tohle se nelíbí Bellgovi. Nesnáší někoho, kdo mi nějak ubližuje (jak fyzicky tak psychicky). Bellgo skočil po Donové ruce, která mě držela u stromu. Najednou jsem poloudušená ležela na zemi a snažila se nabrat trochu.
"Bellgo! Ne!" zakřičela jsem na Bellga
Bellgo za mnou přiběhl a spolu jsme utíkali domů.

Už je asi 18:30. Mamka je už doma.

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
,,Kde jsi byla Clair?! Měla jsem o tebe starost. Navíc jsme spolu měli jet na nákup."
,,Mami. Prosím. Poslouchej mě. Mrzí mě, že jsem tu nebyla ale snad to pochopíš" řekla jsem zklesle
,,Tak jsem zvědavá, co si vymyslíš" začala se smát
,,Tohle není k smíchu..." řekla jsem zklesle

*najednou se z rádia ozvala zpráva*

,,Chceme varovat na kluka jménem Don. Celým jménem Don Sonesn. Znásilnil 3 dívky - 2 15-ti leté a jednu 17-ti letou. Při seznámení se chová velmi mile. Vždy opakuje stejný postup. Více informací o něm na naší web stránce nebo na stránce policie. Ozbrojený není. Je mírně nebezpečný."

To snad ne! Snad to není ten Don, kterého znám. Podle mě je mírně nebezpečný a také se chovat mile...

,,Vypadáš nějak vystrašeně Clair. Co se ti stalo? Snad z nějakého Dona nemáš strach!"
,,Mami? Nevím jestli je to on, ale včera jak jsem se šla projít a něco koupit jsem se seznámila s jedním klukem. Jmenoval se také Don. Ale příjmení mi neřekl. Choval se velmi mile a přátelsky. Domluvili jsme, že dnes půjdeme ven. Když jsem vstala, stál u nás na zahradě. Nevěděla jsem, že ví kde bydlím. Zašli jsme do čajovny, kde mi koupil čaj. Nechtěl po mě ani peníze. Pořád mi říkal že jsem jeho paní, a že bude poslouchat moje rozkazy." V tom do mého vyprávění vstoupila mamka : ,, Vždyť je to krásné. Jako z pohádky"
,,Zatím ano..." odpověděla jsem
,,Jak zatím??!" zhrozila se mamka
,,Nech mě to dopovědět. Pohádali jsme se. Řekla jsem mu, že půjdu domů vyvenčit Bellga. Šli jsme lesem zpátky ke mě. Najednou mě držel u stromu a začal mě dusit. Prý pokud neudělám vše, co řekne skončí to promně špatně. Slíbila jsem mu to. Potom mě pustil, abych dovedla Bellga. Tak jsem šla. Za 13 minut jsem došla. Ptal se mě, na divné otázky třeba jestli jsem ještě panna. Řekla jsem mu, že mu není nic do toho. A z jeho slov jsem pochopila, že mě chce dříve nebo později znásilnit. Začal mě znovu dusit. Ale byl tam se mnou Bellgo, což si nejspíše neuvědomil. Jakmile na mě sáhl, Bellgo se mu pustil a ruky a nechtěl ho pustit. Nekonečné ho pustil a my jsme utíkali co nejrychleji domů." řekla jsem a měla jsme slzy na krajíčku.
,,To bude dobře zlato." uklidňovala mě mamka
,,Pojedeme na Policii?"
,,Nejspíše ano. Ale je na tobě jestli dnes, nebo až zítra ráno." usmála se a přitom mě hlásila po vlasech
,,Asi až Zítra."
,,Dobře."
,,Půjdu nahoru. Ráno jsem si neuklidila oblečení, takže to udělám teď" sebrala jsem se a odešla nahoru.

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
Už mám konečně uklízeno. Trvalo to něco kolem hodiny. (ano, vážně jsem si hodinu uklízela jen oblečení). Vzala jsem dekorační věci a položila je na místa, kde se mi líbily. Pokoj by skoro Perfektní - kromě růžové barvy všude. Vzala jsem si všechny věci, co patří do koupelny a do ní jsem také odešla. Uspořádala jsem si vše,podle toho jak jsem chtěla. Přece jenom - byla to moje vlastní koupelna a mamka má svoji.

Jdu se akorát ještě vysprchovat a rovnou lehnout. Nemám náladu na mobil či notebook. Ani nemám hlad - a to jsem celý den nejedla. Po dnešku se ani nedivím.

Podívám se na sebe do zrcadla. Konkrétně na svůj krk. Jde vidět, že mě někdo škrtil. Je dobře, že jsem to mamce řekla, protože nevím na co bych se vymlouvala, kdyby se mě ptala.

Děkuji všem, kteří mě a moji knihu podporují. Děkuji všem :) v neděli tu máte další kapitolku.