Milovat jako pes

13. Kapitola - Kouzelné místo

Venku mezitím přestalo pršet. Sešli jsme dolů po schodech. Já jsem šla první, abych zjistila, zda je mamka dole, nebo u sebe. Dole nebyla, takže spí nahoře u sebe. Tím lépe. Nebudu potom poslouchat ty její blbé keci.

,,Neboj se, tady dole není" řekla jsem a otočila se na Sebastiana
,,Nebojím se tvé matky" odvětil
,,To vidím" zasmála jsem se a pokračovala v cestě do předsíně

Už jsme byli u dveří a obouvali se.

,,Vezmeme s sebou teda tu obludu?"
,,Není to obluda! Je to můj pes a má jméno." řekla jsem trošku hlasitěji
,,Dobře, promiň. Vezmeme s sebou Bellga?"
,,Asi ne. Půjdu s ním večer na delší procházku. Chci, aby jsi zvykal na to, že na něho nebudu mít tolik času, jako předtím."
,,dobře" usmál se na mě
,,Tak jdeme?" řekla jsem a vzala jsem si mikinu do ruky
,,Jo. Jdeme."

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
,,Tak kam půjdeme?" zeptala jsem se
,,na jedno moje oblíbené místo" odpověděl
,,A to je kde?" zeptala jsem se ho na další otázku
,,Asi 20 minut pěšky, ale určitě se ti jít nechce, že?"
,,No jako..asi moc ne, ale slíbila jsem ti to." usmála jsem se na něho
,, Když se mé princezně nechce jít pěšky, tak pojedeme autem." řekl a šel směrem k autu. Já ho poslušně jako pes následovala.

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
,,Nechci, aby jsi si myslel, že nerada chodím.." řekla jsem a trošičku se zasmála
,,Neboj, to si nemyslím." usmál se

Ani nevím, proč jsem nijak nezareagovala, když mi řekl "princezno" a ještě k tomu "má princezno". Prostě mi to přišlo, jako kdyby mi to řekl Jerry - můj nejlepší kamarád z Ameriky. Musím si ale dávat pozor. Nesmím si ho moc oblíbit, jako jsem to udělala s Donem. Aby mi neublížil.

Cesta trvala asi 8 minut.

,,To by jsi chtěla šlapat pěšky?"zeptal se mě Sebastian
,,To asi ne. Ještě, že tě napadlo jet autem."
,,Na tohle místo jezdím většinou jen autem."
,,No a tohle je to místo? Louka?" zeptala jsem se neslušně
,,neboj, tohle není vše. Pojď za mnou." řekl a podal mi ruku. Já jen přikývla a šla.

*mezitím v moji hlavě*

Nevím proč, ale mám z něho dobrý pocit. Není jako Don - teda aspoň myslím. Doufám, že se z něj nestane nějaká zrůda.

,,Už tam budeme?"
,,Ještě chvíli."
,,Vždyť už jdeme dlouho."
,,Nebuď jako malé děcko. Jdeme sotva 5 minut."

Po asi dalších 5-ti minutách jsme konečně došli na místo. Místo,které jsem v Americe snad nikdy neviděla. Ani se nedivím, že je Sebastiánovo nejoblíbenější.

To nádherné místo vypadalo jako hora, ze které vyčnívá místo, které je celé z kamene a tyčí se nad řekou a nádhernou loukou. Nedokážu ale popsat, jak to nádherné místo vypadalo.

,,Páni."užasla jsem, když jsem viděla ten výhled
,,Takže celá cesta lesem je odpuštěna?" zeptal se
,,Ano."

Mezitím, co jsem hleděla z vyčnívajícího místa, kde jsme byli, si Sebastian šel sednout na lavičku. Byla celá ze dřeva. Vypadala, jako kdyby ji tam někdo dnes přivezl. Vypadala tak nepoškozeně.

Nevšimla jsem si, že si šel Sebastian sednout, a jakmile jsem se otočila na místo, kde stál, málem de mi zastavilo srdce - vlastně ani nevím proč.

,,Neboj se, neutekl jsem ti." zasmál se
Já jsem se otočila o 180° a konečně jsem ho uviděla. Šla jsem si k němu sednout.

Chvíli jsme tam seděli spolu. Řekli jsme si dohromady jen 10 vět, když odešel. Odešel k okraji a já šla za ním. Stoupla jsem si pár kroků od něj. Ze svých kalhot vytáhl malou krabičku. Klekl si, rozevřel krabičku, ve které byl náhrdelník a řekl:

Ahoj. Co řekl Sebastian Clair se nechte překvapit. Co myslíte, že ji řekl / zeptal se na něco? Zkuste hádat 😏 Nechám Vás se chvilku trápit, ale nejpozději v pondělí by měla vyjí další kapitola - i s tím, co ji Sebastian řekl. A líbí se Vám Sebastianovo chování?

Viky