Milovat jako pes

5.Kapitola - Nové a znepokojující zprávy

,,Ahoj Zlato. Nasnídej se, obleč se a vyrážíme." pousmála se na mě mamky
,,Dobře, dobře ale kam vyrážíme?" Řekla jsem zmateně
,,Přece na tu policii. Zapomněla jsi?"
,,Ehm..trošku. Vážně tam musíme jet?" snažila jsem se mamkou přemluvit, aby jsme tam jezdit nemuseli.
,,Myslíš to vážně?! Podle tvých slov, co jsi včera říkala jsem uznala, že tě snažil brzy znásilnit. A promiň, ale nedovolil, aby se k tobě takhle choval." řekla mírně rozčíleně
,,Ale..ale on říkal, že když to někomu řeknu, tak to nedopadne pro mě, tebe ani Bellga nejlépe. Toho se trošičku bojím." řekla jsem zklamaně a nechybělo moc od toho, abych začala brečet.

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
*v autě*
,,Hlavně se ničeho neboj ano?" usmála se na mě mamka
,,Jo. Budu se snažit." řekla jsem s falešným úsměvem.

••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
    Když jsme dorazili asi po 15 minutách na policejní stanici, odvedli mě do ne moc hezké místnosti. Vypadalo to tam hrozně depresivně. Měla jsem co dělat, abych nezačala brečet nebo nevyvádět a neříkat blbosti.

    Po dlouhé vyslýchání jsem jim řekla jeho popis vzhledu, chování i agresivity.

,,Dobře, děkujeme ti Clair. Co nejdříve  ho dopadneme. Je na něho podáno docela hodně znásilnění či pokusů o znásilnění. Jsi silná holka. A nikdo ti nebude ubližovat." usmála se a mladá policistka pokračovala ve své závěrečné řeči: ,,Kdyby se tě někdy snažil zkontaktovat, dej nám vědět. Až ho budeme mít, mi dáme vědět zase tobě" dokončila svůj projev a lehce mě objala a usmála.
Já jsem jen kývla na souhlas a konečně vycházela z té depresivní místnosti a konečně i z policejní stanice.

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
    Když jsme přijeli zpět domů, neměla jsem náladu jít ani ven na procházku s Bellgem. Chtěla jsem jen tak sedět a třeba hledět do stropu. Sedla jsem si na svoji postel a začala projíždět Facebook a všechny moje zprávy. Nikdo mi moc nikdy nepsal. Ale najednou jsem tam měla hrozně moc nepřečtených zpráv. Všechny byli od jednoho člověka - od Dona! Ty zprávy mě docela znepokojovali :

,,To jsi přehnala, když jsi utekla! A pamatuj - nikomu to neříkej, nebo to pro tvoje blízké nedopande vůbec dobře!"
,,Tak tohle si přehnala holčičko!"
,,Ty jsi mi snad nevěřila?!"
,,Nepřej si mě!"
,,Počkej zítra!"
,,Zítra v 16:00 u tvého domu. Budu čekat na zahradě. :) "
,,Opovaž se nevyjít ven. Pokud nevyjdeš dříve než tvá matka, která má jít v plánu v 16:05 nakupovat, tak se něco stane! Pravděpodobně s tvoji matkou! "
,,Rozumněla jsi mi?!"
,,Zítra si vysvětlíme, proč není dobré mě udávat na policii"
,,A nezapomeň, já o tobě vím více než si myslíš! "

    Nevím proč, ale ta poslední zpráva.. U poslední zprávy se mi zatočila hlava a málem jsem spadla. Jak jako, že o mně ví víc, než si myslím?! Vždyť jsem se teprve přistěhovala a jsem tady pár dnů. Nevím proč, ale mám pocit, že to musím jít říct mamce. ta mi poradí...teda doufám..

Ahoj Všichni. :D omlouvám se, že je tahle kapitolka kratší (500 slov), ale nějak jsem nestíhala :D :( další kapitola bude mít zase kolem 700 slov. Nebojte ;) jinak děkuji za každé přečtení :* :)
Viky