,,Clair? Co se ti stalo?" zeptal se mě Luck
,,Ale nic" falešně jsem se usmála
,,Ale já vím, že se něco stalo"
,,Neřeš to. Bude to pro tebe lepší. Stejně by jsi to nechápal" řekla jsem a odešla jsem do koupelny, abych se podívala, zda nejsem červena jako rajče
,,Tak jak myslíš no..."
,,Co jsi tady vlastně dělal?" chtěla jsem změnit téma
,,Nic."
,,Nelži!" vyšla jsem z koupelny s hřeben v ruce a dělala, že to je pistole.
,,Jen mi volala mamka a potom jsi přišla ty. "
,,Tak jo no. Hele musím se jít převléct, protože jsem celá promáčená. Mám ti také něco donést."
,,Pokud něco máš, tak se zlobit nebudu" usmál se
Šla jsem ke skříni, ze které jsem vyndala černé tričko a bílé kraťase. Pod to jsem ještě schovala spodní prádlo. Odnesla jsem si věci do koupelny a vytáhla ze skříně klučičí tričko. Patří Jerrymu. Mému nejlepšímu kamarádovi.
,,Promiň, ale mám pro tebe jenom tričko."
,,To stačí. Děkuju" usmál se a já zavřela skříň a odešla do koupelny se převléct.
Byla jsem tam asi 5 minut.
,,Tak jsem zpět." řekla jsem
,,No konečně ty má růžová princeznou" řekl mi a znovu se usmál
,,Proč zrovna růžová?"
,,Podívej se všude kolem sebe..."
,,Hele, já si tenhle pokoj nevybrala. Ale prostě měla svoji koupelnu...a.."
,,Okey, chápu.."
,,Hele, někdo ti volá" podívala jsem se mu na mobil, který ležel na mé posteli
,,Mohl bych si to vzít?"
,,Samozřejmě" zasmála jsem se ,,Půjdu dolů pro nějaké pití. Co chceš, vodu? Džus? Čaj? "
,,To co si vezmeš ty"
,,Dobře" Řekla jsem a odešla
•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
,,Tak ty už máš kluka, jo?" přepadla mě mamka, když jsem nalévala pomerančový džus do skleniček.
,,Ne. Není to můj kluk. Vysvětlím ti to potom. Už musím jít. Čau" řekla jsem a odešla - tentokrát pomalu a v klidu.
•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
Bez upozornění jsem vešla do pokoje. Luck pořád telefonoval. Nevšímala jsem si ho a šla jsem položit skleničky na stůl. Z telefonu jsem zjistila, že se ve skutečnosti nejmenuje Luck. Ale Sebastian.
,,Jojo, už musím muset jít. Jo..jasně. Čau. Jo. Čau." řekl a zavěsil
,,Neřekl jsi mi, že se nejmenuješ Luck." hned jsem na něho vyvalila
,,Lucku mi říkají jenom kamarádi a známí. Kromě mé matky."
,,Proč ti neříkají Sebastian?"
,,To jméno se mi zdá pitomé."
,,Pořád je to méně pitomnější, než mít celý pokoj od barvy, kterou nesnášíš!"
Luck teda Sebastian se zasmál
,,Takže ti můžu říkat Sebastian?" zeptala jsem se ho
,,Ano, ale jen pokud ti budu moci říkat Princezno"
,,HM...dobře"
,,Princezno!"
,,Co jsem to zase řekla." zasmála jsem se. Začali jsme se oba dva smát jako šílenci.
,,Venku už neprší. Půjdeme se projít, abych o tobě zjistil něco více?" změnil téma a přitom se mi díval do očí
,,Jo. Klidně." zasmála jsem se
,,Tak dobře. Vezmi Bellga."
,,Mám Bellga ráda, ale měl by zůstat doma. Rozpovídala bych se o něm a to tě nezajímá"
,,Ale zajímá"
,,Ne! Nezajímá! Řekla jsem, že nezajímá!" řekla jsem a začala jsem ho lechtat. Sama ani nevím proč.
Nic neřekl. Myslela jsem si, že ho přemůžu, ale opak byl pravdou.
,,Prosíím! Prosím už dost!" prosila jsem ho
,,Za co?"
,,Já nevím! Přestaň a můžeme se domluvit!" a pořád jsem se smála. Konečně přestal.
,,Tak?" zeptal se mě tázavě
,,Vyber si"
,,Dobře. Takže teď půjdeme na místo, kam řeknu já, ano?"
,,Dobře, dobře."
ČTEŠ
Milovat jako pes
RandomPříběh o 16ti leté dívce jménem Clair, která nadevše miluje psy. Clair žila od narození v Americe ale musela se společně s matkou a jejich psem přestěhovat do Anglie. Clair není jako ty dívky, které se někam přestěhují a hned si najdou kupu nových k...
