,,Už jsme doma Bellgo" zavolala jsem přes celý dům.
,,Půjdeme na procházku? Co? Půjdeme se tady trochu porozhlédnout, když tu budeme bydlet?" začala jsem říkat, Když ke mně přišel.
Jsem už vlastně plnoletá. Ano,plnoletá v 16ti. Prošli jsme několikami úřady, ale nakonec se to povedlo. Jsem z toho šťastná. Mám v plánu uspořádat takovou menší párty, ale nesmí se o tom dozvědět mamka. Jinak by mě tu nenechala. Hlavně pššššt.
Šla jsem nahoru do svého pokoje, kde jsem se převlékla. Jelikož venku bylo více než 30°C, tak jsem zvolila šedé tričko, modré kraťase a samozřejmě tenisky. Vzala jsem s sebou i menší batoh, do kterého jsem dala mobil, peněženku, klíče a láhev s vodou. Mám v plánu jít s Bellgem někam k vodě ale nebudu si brát plavky. Navíc nevím, jestli jsem si je nezapomněla v Americe.
•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
,,Tak mi jdeme, ano?" zavolala jsem na mamku, když jsem šla směrem ke dveřím.
,,Kde máš vodítko? Dones vodítko" řekla jsem Bellgovi, který byl hned zpět i s vodítkem v tlamě. Ještě musím vzít náhubek. Bellgo, ho nemá rád, ale je pravděpodobnost, že tam ho mít musí. A musím vzít i tenisák.
,, Kam jdete? A jdeš s někým" ptala se mě mamka, když jsem se natahovala pro náhubek.
,,Jdeme se s Bellgem podívat, jestli tu není někde voda. Třeba rybník nebo aspoň řeka, do které by jsme mohli o prázdninách chodit. A s nikým nejdu. S kým bych měla Jít, když tu nikoho neznám? "
,,Hm. Tak si to tam užijte. Já si ještě musím něco zařídit." odpověděla mi
,,Tak ahoj" zakřičela jsem naposledy, než jsem vyšla z domu
,,Ahoj" uslyšela jsem
•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
Už jdeme asi 15 minut. Pořád nic. Nikde žádná voda. Ani studánka. Zkusil projít tímhle lesem. Ozývá se od tam smích. Když mám u sebe Bellga, nic se mi nemůže stát. Každý se ho bojí. Ani se nedivím.
•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
Už pomalu vidím vodu. Rybník. A také partu lidí. Lidí zhruba v mém věku. No nic, prostě tam jdu. Bellgo se potřebuje napít.
•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
,,Jdeme Bellgo" řekla jsem laskavě na psa, který poslušně cupital za mnou. Řekla jsem to, aby si všimli, že jsem přišla.
,,Co to je za medvěda?" zeptal se jeden kluk a zasmál se.
,,To není medvěd. Tebe asi ve školce nic nenaučili, že?" řekla jsem trošku drze
,,A co je to tedy za plemeno?" chtěl změnit téma
,,Leonberger"
,,Co ? Leon..co?"
,,Leonberger" zopakovala jsem mu to
,,Co to je za plemeno?? To existuje?" řekl udiveně
,,Ano. Jak vidíš, tak existuje. S jsou to ti největší zabijáci, tak si na nás dávejte pozor" řekla jsem drze
,,Ehm..doufám, že tudy jen procházíte." řekla jedna blondýna
,,Ne. Jdeme se schladit. A budeme tady docela dlouho. Jestli Vám to vadí, tak mi j to jedno"
,,Jako, ne že bych se ho bála ale nemáš snad nápad, že ho pustíš z vodítka. Že ne?"
,,Čirou náhodou, mám" řekla jsem a vypustila ho z vodítka. ,,Nebojte, nic Vám neudělá. Ani tobě dámičko" řekla jsem a otočila se na blondýnku.
,,Jak můžeme mít jistotu?" zeptal se první
,,Prostě mi budete muset věřit. Mě i mému psovi. Samozřejmě mi nevadí, když odejdete"
,,Já tu nebudu! Nebudu tu s žádným zablešeným psem! Odcházím. Kdo jde se mnou?" řekla blondýnka a podívala se na její 3 člennou skupinu.
,,Já tu zůstávám" řekl první
,,Já tady zůstávám s Luckem" řekl druhý kluk z jejich party
,,Tak tady budu taky, ale jen aby se Luck nebál" řekla blondýna a šla první kluka - neboli Lucka obejmnout a políbit
,,No já domů sama nepůjdu" dodala poslední členka a zároveň druhá holka z jejich party.
•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
Dále jsme si jich nevšímali. Hleděla jsem si svého. Házela jsem Bellgovi jeho míček do vody a on ho vždy poslušně donesl. Jednou pro něho neběžel a zastavil se uprostřed cesty. Podíval se směrem k partě a zbystřil. Podívala jsem se jeho směrem a nemohla jsem uvěřit vlastním očím!
Ahoj. Máte tu další kapitolu. Omlouvám se, že dlouho nic nevyšlo. Ale chodím na brigádu + někam jezdíme nebo nemám náladu a nápady na psaní. Je to složité. Nevím jestli to bude lehčí, až začne školní rok.
Viky
ČTEŠ
Milovat jako pes
عشوائيPříběh o 16ti leté dívce jménem Clair, která nadevše miluje psy. Clair žila od narození v Americe ale musela se společně s matkou a jejich psem přestěhovat do Anglie. Clair není jako ty dívky, které se někam přestěhují a hned si najdou kupu nových k...
