Šla jsem asi 5 minut. V tom mě předjelo auto a zastavilo přede mnou. Nevšímala jsem si toho. To auto. To auto mi zaterasilo cestu. Nemohla jsem ho ani obejít. V tom se otevřeli oči. Opatrně jsem nahlédla do auta a uviděla jsem tam Lucka [Luka].
,,Ahoj. Nasedni" řekl přátelsky
,,Ehm..ahoj. Ne, děkuji. Radši půjdu pěšky. Mám ráda procházky"
,,Pěšky nepůjdeš. Bydlíš daleko. A navíc by jsi úplně promokla. Nasedni si." odporoval mi ale bylo mi to příjemné
Byla mi zima, protože jsem si nechala nic jiného na sebe než tričko a kraťase. Takže jsem neváhala a našedlá do auta. Neměla bych to dělat, když ho vidím teprve po 2. v životě ale přišel mi hrozně milý. Ne jako Don.
,,To jsi nemusel. Ráda se procházím." řekla jsem, když jsem už seděla
,,Tak se dnes můžeme jít projít. Samozřejmě až přestane pršet. Ale vezmeš si s sebou tvého psa!"
,,Proč bych si ho s sebou měla vzít?
,,Aby jsi měla jistotu, že ti nic neudělám. " podíval se na mě a usmál se. Dále jen sledoval cestu
,,Dobře. A jinak děkuji za to, že jsi mě odvezl. Za to tě zvu na návštěvu."
,,Dobře. děkuji"
,,Ale moje máma je doma, takže snad ti to nevadí." usmála se
,,Nevadí. Proč by mě to mělo vadit? Je to Váš dům"
Z ničeho nic jsme stáli před naším domem.
,,Jak víš, kde bydlím?" zeptala jsem se ho.
,,Tajemství" odpověděl
Než jsem si stihla pobrat všechny věci, otevřel mi dveře. Poděkovala jsem mu. Zatím je normální.
,,Ahoj Bellgo" uvítala jsem Bellga
,,Ahoj chlapče" řekl mu Luck. Bellgo vycenil zuby.
,,To je v pořádku. Nechce mi ublížit, Bellgo. Buď hodný" řekla jsem a Usmál se na Bellga. ,,Nech ho, aby jsi tě očichal" řekla jsem Luckovi.
,,Ahoj Clair. Konečně jsi doma. Ani nevíš, jak jsem se o tebe bála!" vyvalila na mě mamka i před mím hostem
,,Taky tě ráda vidím" falešně jsem se usmála. ,,Mám tady hosta, takže ho odvedu do mého pokoje a potom mi řekneš tu hrozně důležitou zprávu" řekla jsem mamce
,,Dobrý den" pzdravil Luck
,,Jé, ahoj" usmála se mamka na Lucka.
S Luckem jsme došli do mého pokoje.
,,Počkej tady. Hlavně na nic nesahej!"
,,Dobře" řekl a já odešla
•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
,,Tak co jsi potřebovala?" zeptala jsem se mamky
,,Proč jsi tady nebyla? kde jsi ses flákala?!"
,,Co jsi potřebovala" řekla jsem, jako kdyby se mě na nic neptala
,,1. věc - celý dům je přepsaný na tebe. Nemohla by jsi tady jinak žít. Další věc je taková, že už zítra odlétám."
,,Cože?! Už zítra?" Vyjekla jsem
,,Ano, už zítra. Chtěla jsem ti to říct dříve ale byla jsi na mě naštvaná. A za to já už nemůžu."
,,Ty nemůžeš za to, že jsi mi neřekla, že kluk, který mě chtěl znásilnit, tak je tvůj milenec?! To si ze mě děláš srandu, ne?"
,,Nekři na mě!! Jsem tvone matka!!" začal na ně křičet
Já jako zbabělec jsem utíkala do pokoje. Ani nevím proč jsem se rozhodla pro útěk...
Viky
ČTEŠ
Milovat jako pes
AcakPříběh o 16ti leté dívce jménem Clair, která nadevše miluje psy. Clair žila od narození v Americe ale musela se společně s matkou a jejich psem přestěhovat do Anglie. Clair není jako ty dívky, které se někam přestěhují a hned si najdou kupu nových k...
