Kapitola 1.

18 2 0
                                    

Bylo asi kolem osmé ráno a Katu spala v krásně zahřáté posteli. Zazvonil budík, který byl následně zahozen do kouta a stále zvonil. Katu si dala polštář přez hlavu. "Zlatá doba ledová. Určitě neexistovaly budíky ani kohouti! Ani škola a otravní rodiče!" Zavrčela si pro sebe a šla vypnout budík.

Přez veškerou snahu přišla do školy až v půl deváté. Přesně do poloviny první hodiny. Dostala vynadáno za pozdní příchod. Obrátila oči v sloup, sedla si do lavice a snažila se přežít hodinu fyziky. Jediné na co se teď dokázala soustředit byla věta: "CHCI KAFE".

Po škole se Katu s kámoškou Soňou šly projít do lesa. Katu věděla, že je Soňa strašpytel. Hned jí napadlo, co Soňe provede. Vedla ji po cestě, která vedla kolem malé jeskyně. "Soňo, já si odskočim, počkej tu na mě." Řekla Katu.
Ale nešla na záchod, šla do jeskyně. Věděla, že jí Soňa půjde hledat. Chtěla na ní vybafnout. Skrčila se a čekala.

Po chvíli uviděla Soňu, jak jde za jeskyni podívat se, jestli je Katu v pořádku. To byla ta chvíle, na kterou čekala. Skočila. V letu se praštila o kámen přímo do spánku a omdlela.

JeskyněKde žijí příběhy. Začni objevovat