Kapitola 3.

9 2 0
                                        

Katu probudil hrozný zápach. Byla jí zima. Otevřela oči a začala ječet. Očmuchávalo jí něco, připomínající pračlověka. Ten začal taky ječet. Postupně se přidávali další a další. Katu měla pocit, že jí upadnou uši. Jak z hluku, tak z mrazu. Posadila se a začala se rozhlížet. Byla v té samé jeskyni, ale všude kolem byl sníh a led. A hromada kostí. Otočila se a uviděla oheň. Doplazila se k němu a začala si ohřívat ruce. Pralidé na sebe koukali a zkusili ji napodobit. Katu se zasmála. Vypadali legračně. Uviděla kožešinu. Vstala a chtěla si ji vzít. To neměla dělat. Zamotala se ji hlava a ona upadla. Jeden z pračlověků zřejmě pochopil co chce a podal jí kožešinu. Katu po ni  chňapla a zabalila se do ní. Snažila si vzpomenout na vše o pralidech, o čem se ve škole učili. Doba ledová, mamuti, jeskyně, blechy, hlad, různé větve vývoje, nemoce, smrad. Na víc si nevzpomněla. Nedávala ve škole moc velký pozor. Pralidé na ní koukali. Vypadali, jako hodně zarostlé opice. Nemohla rozeznat muže od ženy. "Jedna z mnoha slepých  vývojových větví člověka." Povzdechla si a stočila se do klubíčka, protože jí byla zima. Musela najít inteligentněší pralidi, kteří uměli alespoň trochu mluvit. Věděla, že tady dlouho nepřežije. Dožívalo se zde dvaceti let. Jí bylo šestnáct.

JeskyněKde žijí příběhy. Začni objevovat