Adius seděl u vyhaslého ohně a šťoural se v něm klackem. Přemýšlel o všem, co se v posledních dnech stalo. Z hlavy nemohl vyhnat myšlenku, že Katu už neuvidí. Moc se mu líbila. Měl strach , že mu neodpustí , že se pustil její ruky a navždy jí ztratil ve sněžné bouři. Také se bál, že když se teď náhodou vrátí, bude se zlobit, že jí nehledal a bude si myslet, že jí nemá rád.
Adius vstal a vzal si ručně vyrobené kopí. Byl to dlouhý, rovný klacek, který měl na konci uvázaný ostrý kámen. Ten byl připevněný řemenem z kůže. Vyšel před jeskyni a studený vítr mu rozcuchal vlasy. Vydal se směrem do lesa. Sám nevěděl proč. Nejspíš proto, že to tam nejlépe znal a byla to nejpřístupnější cesta.
Když Adius přišel k prvním stromům, tak si uvědomil, že je tu nezvyklé ticho. Nebyli tu s ním pralidé. Bylo mu divně. Vždycky věděl, jakým směrem se má vydat, ale teď si nebyl jistý. Nevěděl jestli se má vrátit, nebo jít dál. Jít doprava nebo doleva. Opřel se o strom a pomalu sklouzl na zem. Pustil kopí a dal si hlavu do dlaní.
ČTEŠ
Jeskyně
FantasyŠestnáctiletá dívka jménem Katu, se dostane do doby ledové, kde potká svou lásku. Jejich vztah se snaží ukončit mladý astrofyzik, který se do Katu také zamiluje. Podaří se Katu a její lásce přežít a dostat se domů?
