Mrs.Bieber

10 část - Zprávy

Omlouvám se za chyby(:
Byla bych moc ráda kdybyste mi dali hlasem či komentářem vědět jaký máte názor na příběh. Věnuji tomu svůj veškerý volný čas, tak ať vím jestli to má cenu♥

Hned potom co mě táta doslova vyhodil z obýváku, jsem se složila a probrečela několik hodin v kuse. Divila jsem se, že to vůbec jde. Po nějaký chvíli už ze mě šly jen vzlyky do doby, kdy jsem si řekla, že tu nemůžu ležet jako hromádka neštěstí a začít něco dělat. Z první řady jsem si hodila dlouhou sprchu, která byla nutná, především po zápachu alkoholu a potu. Díky teplé vodě se mé svaly na nějakou chvíli uvolnily a já tak měla možnost přemýšlet co dál. Věděla jsem, že nemůžu vinu házet na ty dva, protože si za tohle všechno můžu sama. Ve skutečnosti jsem si na začátku myslela, že se nemůže nic stát, ale koukejte, jak nakonec se to hodně rychle změnilo a dopadlo. Nejvíce mě však tíží naše hádka s tátou a to, že jsem ho zklamala na plné čáře. 

Když jsem našla svůj telefon pod hromadou polštářů, netušila jsem, že se mi z tolika zpráv sekne mobil. Chelsie mě zabombardovala, jak jí rodiče poučovali o tom, že je špatné pít alkohol, a co vše by se mohlo stát. Nepřekvapuje mě, že si mí rodiče ihned stěžovali jejím, ale co je víc překvapující, že neznají veškeré podstatné detajly, které pokaždé vynechají.

Zmínila jsem se jí o tom, co řekl mně otec o drogách a obě jsme tomu tak nějak nemohly pořád uvěřit. Měly jsme za to, že se jedná pouze o alkohol, ale očividně je neznáme tak dobře, jako jsme si doteď myslely. Nejvíc mě mrzelo, že jsem to nechala dojít až tak daleko a zachovala se jako laciná holka. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo do čeho všeho jsou oni dva schopní dostat se. Do dneška jsem je měla jako normální kluky, co si užívají středoškolského života a držení zbraní je pro ně jenom španělská vesnice. Tak hrozně jsem se v nich zmýlila. A to nemluvím ani o tom, že do mě dělal pod vlivem nějaké s*ačky a nutil mě s Chels do věcí, které bychom za jiných okolností neudělaly.

Z okna svého pokoje jsem zahlédla mamku jak se koupe v bazénu. Po zjištění, že je sama jsem se v bleskovém čase převlékla do plavek a jako neřízená střela vyběhla z pokoje rovnou za ní. Potřebovala jsem nejdříve mluvit s ní. Osušku jsem položila na jedno z lehátek blíže k bazénu a šla se posadit ke kraji, nohy ponořujíc do vody. Netrvalo dlouho a mamka si mě všimla, bylo vidět značné překvapení v jejím obličeji.

„Hrozně mě to mrzí mami." Dívala jsem se jí upřímně do očí a přesvědčovala jí o pravdě. "Já vím, že jo." Vydechla a připlavala blíž ke mně. "Nevěděla jsem, co všechno tím zaviním. Byla jsem prostě jenom zvědavá a nemyslela tak na to, co by se mohlo stát." Natáhla jsem k ní ruku, které se hned chytla a já se tak ponořila do vody celá. "Z jedné stránky tě chápu, ale z druhé si nechci představit, co všechno se ti mohlo stát. Vždyť vůbec nemáš páru o co se jedná a co to všechno zahrnuje." "Je mi to líto." Zamumlala jsem a sklopila zrak k vodě. "Jenom už nikdy nedělej něco podobného. Příště by to nemusela dopadnout stejně."

"To nehrozí. Nic takového už nechci znovu prožít." Prohlásila jsem pohotově. "Tak snad si dostatečně poučená, ale rozhodně na tebe nejsem za ten čin hrdá." Výhružně se na mě podívala, zatímco mě se honilo hlavou úplně něco jiného. "Myslíš, že nám něco udělá?" Zeptala jsem se nejistě. Tahle otázka mě tíží od samotného začátku, toho co jsem zjistila, že se jedná o Justina Biebera. "Justin a tvůj táta ještě před tím uzavřeli dohodu, která si myslím, že ti zachránila krk." "Nějak se mi nechce věřit, že by ho nějaká dohoda držela zpátky bez toho aniž by někomu ublížil."

"Neříkali jsme ti kolikrát, že ne vždycky můžeš věřit tomu, co se povídá? Já Justina moc neznám, ale třeba může být ve skutečnosti úplně jiný člověk." "Jak si tím můžeš být tak jistá?" Překvapeně jsem se na ni podívala. "Protože neodsuzuju lidi dřív, dokud je osobně nepoznám a neudělám si na ně svůj obrázek." Její věta mi nasadila brouka do hlavy.