Mrs.Bieber

4 část - Tanec

Omlouvám se za chyby(:

Z POHLEDU KATHERINE

S doprovodem tiché hudby jsem scházela schody a rukou se přidržovala zábradlí. Moje tělo ovládala nervozita a nerada bych v této situaci udělala nešťastným pádem ostudu a divadlo. „Jsi překrásná" Pochválí můj vzhled otec, který nezáří tak jako obvykle. Tyhle večery pro něj byly vždy důležité, protože tímto způsobem udržoval kontakt se všemi jeho známými a budoval si určitý respekt, stejně jako příměří. Můj otec byl vždy klidný muž, a proto mít lidi na jeho straně, bylo pro něj důležité. „Děkuju" Políbila jsem ho na tvář a stoupla si vedle bratra. „Ten oblek ti padne" Uškrnula jsem se na něj a šťouchla ho loktem. „Tak snad ulovím nějakou roštěnku"

„Jsi praštěný." Se smíchem jsem pokroutila hlavou. Pokud by se to dozvěděli rodiče, nejspíše by ho zabili. Dobře, ne tak doslovně. Ale kolikrát mu dali jasně najevo, že si nebude užívat s lehkými dívkami jenom tak. Bylo by to pro ně neúctivé a selhali by s výchovou. Nechtějí ani, aby si ostatní rodiny na nás poukazovali prstem. Přitom je však tolik mužů, pro které je tohle všechno na denním pořádku.

„Dobrý večer"

Bleskově jsem se otočila za majitelem hlasu a nevěřila vlastním očím. Zírala jsem do páru čokoládových očí s pootevřenými ústy a tajně doufala, že tohle je jenom špatný sen a já na začátku týdne narazila jen do náhodného cizince s andělskou tváří. Ale omyl. Stál přede mnou úplně ten samý muž a já od něj nemohla odtrhnout pohled jako poprvé. Jeho hnědé vlasy měl upravené v jakémsi chaotickém, ale sexy způsobu. Nosil černý oblek šitý na míru, který zvýrazňoval jeho široké paže. Nebyl to jeho dobrý vzhled, na kterém si dával záležet, ale síla, která křičela jedním slovem: nebezpečí. Všimla jsem si jak se ušklíbl a to byl moment, kdy jsem si uvědomila, že jsem tam stála jako úplný idiot a příliš dlouho na něj zírala.

„Katherine" Osloví mě chraplavým hlasem a ihned mi na těle naskočí husí kůže. Ignoruji to a spíše se zaměřuji na to, jak zná mé jméno a hlavně mojí rodinu. „Stačí Kate." Zamumlám a podívám se na něj. Pozoruje mě s jemným úsměvem a třpytivýma očima. Lhala bych, pokud bych řekla, že z toho všeho nemám zvláštní pocit.

„Jsem Justin. Justin Bieber" V šoku zůstávám stát na místě. Nedokážu ze sebe dostat ani hlásku, nedokážu se ani pohnout, jen tam tak hloupě stojím a hledím mu vyděšeně do očí. Moc dobře vím komu čelím. Nikdo nemluví o nikom jiným, než o něm. Není ani den, co bych o něm neslyšela zmínku. Bohužel to zahrnuje vždycky jenom to špatné a proto strach pohltil mé tělo. Jsem snad jediná, která věděla co je zač, ale nevěděla jak vypadá. Co mě však udivuje je, jak někdo s takovým perfektním vzhledem dokáže být takové bezohledné monstrum?

Přes jeho rameno jsem očkem zahlédla svojí záchranu. „Omluvte mě prosím" Odkašlala jsem si a obešla ho míříc rovnou k Chelsie. „Co se děje. Vypadáš jako bys viděla ducha." Zeptá se nechápavě. „Nejsi daleko od pravdy." Zamumlám s pokroucením hlavy a kývnu směrem k zahradě, kam hned zamíříme, neboť ještě teď cítím na svých zádech pronikavý pohled.

„Ten chlap..-" Promluvím s výdechem hned, co se dostaneme na čerstvý vzduch. „..byl to ten, se kterým jsem se srazila v té restauraci." Dodám a uchopím ze stojanu skleničku šampaňského, kterou vypiju na ex. „Takže už to není pan dokonalý." Promluví nejistě a opatrně jakoby se bála, že mi jejími slovy ublíží. „Rozhodně ne." Odpovím okamžitě a posadím se do zahradního gauče blízko bazénu, ale zároveň dostatečně daleko od jistého člověka. „Největší gól je, že se jedná o Justina Biebera."

„Cože?!" Vykřikne šokovaně a přiláká pozornost pár lidí, co se v klidu baví na zahradě. Jakmile si to uvědomí, okamžitě se ztiší. „Počkej, počkej." Vyhrkne nechápavě a přisedne si ke mně co nejblíž jakoby mi chtěla říct tajemství. „Chceš mi říct, že tenhle sexy chlap v klidu vyrábí bomby, zabíjí lidi, obchoduje se ženami a na poptávku nechává zmlátit lidi?"