Rodiče jí slíbili, že jí nikdy nezatáhnou do života mafie. Nechali ji žít normální život až do doby než potkala jeho. Nejobávanějšího muže na světě. Ten, který si cokoliv umane pokaždé dostane. A chce ji.
Narodila se s tím, má to v krvi a nedá se t...
Příští den se probudím na zvuk zavírání dveří. Neslyším žádné kroky, a proto se spokojeně stočím hlouběji do pohodlné postele a užívám si chvíle, kdy mě nedoprovázejí žádné problémy. V tomto okamžiku je to jako kdyby zmizely během lusknutí prstů. Avšak vím, že mě nemine ten hrozný moment, kdy budu muset všemu čelit. Jenže než ta chvíle přijde, chci si užít příjemného pohodlí, které je mi dopřáno a více spánku. Před tím než opět upadnu do říše snů, ucítím vůni kolínské vody všude kolem mě.
O několik hodin později se opět probouzím, tentokrát mě však obklopuje absolutní ticho. Hluboko vdechuji směs vanilkové vůně, kterou jsem včera večer použila při koupeli a něčeho jiného, co je pro mě známé. V tomto okamžiku to bylo jediné, co mi zabíralo mysl a kvůli čemu jsem nemohla uvažovat přímo. Všechno, co bylo v mé mysli bylo to, jak dobře to vonělo. S očima stále zavřenýma jsem se převalila na druhou stranu postele, kde byla vůně nejsilnější a ignorovala to, že vypadám jako totální podivín.
Pomalu otevírám oči a jako první si všímám paprsků slunce, kterou dopadají na odhalenou část mého těla. Slunce svítí skrz žaluzie, a proto mi chvíli trvá než si mé oči zvyknou na náhlý nával světla, které proudí do místnosti. Rozhlédnu se a trvá mi pár vteřin než si vzpomenu, kde jsem a jak jsem se sem dostala. Najednou si uvědomím v jaké pozici a místu ležím, a proto okamžitě mé tělo vystřelí do sedu v absolutním zmatku a šoku. Vytřeštěně hledím okolo sebe a snažím se za boha vzpomenout, jak jsem se včera v noci objevila na obří posteli. Co je však zřejmé a malinko mě uklidňuje je, že druhá polovina postele je prázdná a polštáře jsou na místě, kde jsem včera večer měla ležet já. Bohužel to mě neuklidní natolik, když zjistím co jsem před necelou chvílí dělala. S hlasitým povzdechem padám zpět do postele, přičemž zavrčím a frustrovaně si zatahám za vlasy. Hloupá, hloupá Katherine! Stává se z tebe úplný idiot!
Když neslyším žádný hluk, zvědavě nahlédnu do dalších dvou místností z místa odkud jsem, ale zjistím, že i ty jsou prázdné a nikdo není v dohledu. Proto několik minut ležím nehybně na posteli a přemýšlím o všem, co se za posledních několik hodin stalo a zcela se nestarám o to, kde právě Justin je. Když tak dumám nad svými myšlenkami, uvědomím si vskutku smutný fakt, a to že nemám kam jinam jít a co dělat.
Do svého domu se nemůžu vrátit, protože jsou tam rodiče a nejsem připravena jim znovu čelit. Bude mi nějakou dobu trvat než se jim opět po tom všem postavím.
Chelsie? Jsem si jistá, že ta právě teď umírá nudou ve školních lavicích.
A mí přátelé? Ti mě opustili, když zjistili, že vím o tom co dělají a neřekli mi o tom.
Takže ano. Jsem naprosto osamělá a zcela v prdeli.
Moje nálada se o moc nezlepší, když mi dojde, že u sebe nemám ani telefon. Je zřejmé, že ten už možná ani neuvidím a bůh ví, kde ve skutečnosti skončil. Nervózně si kousnu do rtu a uvažuji nad naléhavou otázkou, co teď k čertu budu dělat. Se svraštěným obočím se zadívám na digitální hodiny na nočním stolku a zjistím, že jsou téměř 3 hodiny odpoledne. Dobře, to je snad poprvé za celý můj život, kdy tak dlouho vyspávám a co je ještě více překvapivější je to, že mě všichni nechávají. Po dlouhém přemlouvání vylízám z dosud vyhřáté postele a mířím rovnou do koupelny s letním oděvem v mých rukou. Jsem si jistá, že Katherine Parker najde v tomto domě činnosti, které by mohla dělat.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
