Mrs.Bieber

35 část - Večírek (část druhá)

Omlouvám se za chyby(:

Pomalými kroky jsem se vydala osvětlenou cestičkou směrem k fontáně ve středu zahrady vdechujíc čerstvý vzduch. Hned jak se mi naskytla první příležitost uprchnout z večírku, neváhala jsem a využila ji. Potřebovala jsem být na malou chvíli sama abych si to pořádně urovnala v hlavě. Díky rozhovoru s Calebem jsem rozhozená, že mám chvílema chutě odsud zmizet a před zbytkem světa se někde schovat. Bohužel je to v mém životě aboslutně nemožné, protože až si Justin všimne, že nejsem uprostřed dění, začne mě hledat. Posadila jsem na okraj fontány a nahlas si povzdechla. Upřímně mi teď bylo jedno jestli budu mít zamokřený ty dokonalý šaty, jediné co mě totiž tížilo byl fakt o Justinovi a proto jsem odtamtud musela co nejrychleji vypadnout.

Už odzačátku téhle šaškárny jsem věděla, že to pro mě nebude jednoduché. Rodina mě postavila před hotovou věc s tím, že jsem měla začít poslouchat někoho, kdo byl pro mě úplně cizí, někoho koho jsem vůbec neznala a hlavně jsem s ním měla strávit zbytek svého 'mládí'. Objevil se v mém životě úplně nečekaně a největší psychickou ránou, kterou s sebou přinesl bylo to, že jsem se musela vzdát veškeré naděje na normální život. Doposavaď jsem si naivně myslela, že ho s rodiči žiju a jsem šťastná. Jenomže neustálé hlídání mého kroku, rozhodování a poučování k tomu nemělo ani trochu blízko. Jediné co jsem si vždycky přála bylo být šťastná a svobodná. Rozhodovat sama za sebe, postavit se na vlastní nohy a udělat něco podle svého. Ale tohle nikdy nebude možné ani s mou rodinou, ani s Justinem. Ne dokud budeme žít život, ve kterém jsme v neustálém ohrožení, kde jsou přednější peníze a obchodování s ostatními.

Na mé tváři se objevil šibalský úsměv, když mé myšlenky zamířily k momentům, kdy jsem se snažila od Justina svými nápady a útěky dostat, ale i přes všechny protesty mi to nevyšlo a nakonec jsem skončila u něj. Bylo to v době, kdy jsem ho vůbec neznala, kdy jsem neměla ponětí jaký je, co má rád a na čem mu záleží. Postupem času jsem na to přicházela a něco uvnitř mě mě přesvědčovalo o tom, že není schopný mi fyzicky ublížit a možná i proto, jsem si většinou dělala co chtěla. Nebrala jsem ohled na okolí, ani na Justina, na tož abych splňovala nějaké povinnosti, které mi od začátku byly určeny.

Rozhodně by mě nikdy ale nenapadlo, že tohle jednou pro nás přestane být 'divadlem' a začně to být mezi námi svým způsobem vážný. Od samotného začátku jsem Justina považovala spolu s dalšími mnoha lidmi za násilníka. Kdyby mi někdo v tu dobu řekl, co všechno se mi stane během pár měsíců, vysměju se mu do obličeje, stejně jako kdyby někdo přišel s drbem, že Justinu Bieberovi na někom záleží. Ale teď. Měla jsem tu možnost zjistit o něm několik podstatných věcí a když zabrouzdám ve své paměti, vybaví se mi několik dobrých momentů a pohledů Justina, kterých jsem si doteď nevšímala. Vždycky to byla má rodina, mí přátelé komu na mě záleželo a teď se tu ukáže jeden chlap a všechno obrátí vzhůru nohama.. Jenomže dokud to neuslyším na vlastní uši, je pro mě nemožné si myslet, že by mu na někom záleželo, obvzlášť na mě.

Nebo si to prostě nechceš připustit Kathrine!

Mobil, který byl celou dobu položený v mém klíně jsem uchopila do rukou a vytočila číslo jediného člověka, kterého teď potřebuju slyšet. Moje ramena smutkem poklesla, když jsem si uvědomila jak moc mi teď chybí mít nejlepší kamarádku po boku. Pokaždé to byla ona, kdo mi pomohl urovnat mé myšlenky, kdo mě vždycky vyslechl, pomohl a teď mi nezbývá nic jiného, než s ní rozebírat mé trable po telefonu a ne při sklence dobrého vína jako tomu vždy bylo. Nejhorší na tom je, že když tu teď není, připádam si sama. Jako kdybych už nikoho neměla. Chybí mi osoba, která by mě chápala a pomáhala mi se vším se vyrovnat.