Rodiče jí slíbili, že jí nikdy nezatáhnou do života mafie. Nechali ji žít normální život až do doby než potkala jeho. Nejobávanějšího muže na světě. Ten, který si cokoliv umane pokaždé dostane. A chce ji.
Narodila se s tím, má to v krvi a nedá se t...
Omlouvám se za chyby(: Upozornění: kapitola obsahuje násilnou scénu!
Připadá mi to jako kdyby to byly dlouhé minuty, přitom uběhlo pouze několik vteřin. Z myšlenek mě probral až jeho zesílený stisk na mé paži, za kterou mě po celou dobu držel. Zakňučela jsem z jeho pevného sevření, a proto jsem roztřesenou ruku položila na kolečko s čísly u trezoru, které se po mém pohybu začalo otáčet.
Přestala jsem si hrát s čísly, když jsem ucítila jak mi zaryl hlaveň zbraně do mých zad. „Myslíš, že nevím o co ti jde? Pokud to hned neotevřeš, prostřelím ti mozek teď a tady." Zasyčel neznámý a jako důkaz nabil svou zbraň, kterou na mě od začátku mířil. Po jeho slovech jsem ztratila veškerou šanci zdržet jeho činy, stejně jako naději, že by mě někdo přišel zachránit.
„Zkus třeba datum svatby." Zavrčel a trhl s semnou. Zadávala jsem různé kombinace čísel, které mě zrovna v tu chvíli napadly až se najednou kolečko zastavilo a celé to cvaklo. Prosím jen ať to není to, co si myslím. Bohužel mé prosby nebyly vyslyšeny a dvířka trezoru se pootevřela. „Hodná holka." Zašeptal nechutným hlasem do mého ucha a začal prohledávat věci uvnitř. Tohle je snad zlý sen. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že za naším rodinným obrazem se skrývá trezor, k jehož otevření stačí kombinace datumu narození nás všech.
Cítila jsem se jako bych právě zradila svojí rodinu, když ten parchant dostával to, pro co si přišel. Avšak zarazilo mě, když většina balíčků peněz zůstávala na svým místě a on se zajímal pouze jistými dokumenty a složkami. Jeho pozorností bylo právě a jenom to, a proto jsem se rychle rozhlédla po místnosti a hledala cokoliv, co by mi mohlo pomoci. Uvnitř mě se naskytla malá naděje, když jsem zahlédla na skříňce nedaleko nás prázdnou flašku alkoholu. Moje hlava vystřelila jeho směrem, ale pro moje štěstí si mě nevšímal a byl ke mně otočený zády.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Těmi nejtiššími krůčky jsem couvala k mojí jediné záchraně a snažila se nevydat jakýkoliv zvuk, který by mě mohl prozradit. Byla to moje jediná šance. Flašku jsem čapla do ruky, ale v tu chvíli jakoby si uvědomil, že mě nechal bez pozoru a otočil se mým směrem. Neváhala jsem ani vteřinu a s křikem se vrhla jeho směrem. Upustil na zem veškeré papíry, které držel a ruce vystřelil před sebe na obranu. Tak moc jsem ho chtěla uhodit do hlavy a omráčit, ale jediné čeho jsem docílila bylo, že sklo mu sjelo po ruce, a ta začala ihned krvácet.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
