Mrs.Bieber

31 část - Lepší časy

Omlouvám se za chyby(:

Slastně jsem vydechla, když jsem pod sebou ucítila měkké peřiny. Rukou jsem si protřela oči a následně je otevřela. Dveře na balkoně byly zavřené, ale paprsky slunce prosvítaly skrz. Podle nádherného počasí moje dnešní nálada bude skvělá. Překvapivě mi ani nepoklesla, když jsem vedle mě uviděla neustlané peřiny. Spali jsme spolu v jedné posteli. Vedle sebe a já tentokrát nevyvádím.

„Dobré ráno Kathrine" Otočila jsem se za zdrojem hlasu. Poslala jsem úsměv Maire, která zrovna vešla s tichým zaklepáním do ložnice. Už mi neříká paní.

„Ráno Mairo" Odpověděla jsem jí a posadila se.

„Pan Bieber chtěl abych vás seznámila s plánem. Zde máte připravené oblečení, které si prosím oblečte a dole na vás čeká řidič" Ukázala na bílou látku položenou na gauči.

„Justin tu není?" Zajímala jsem se.

„Ne pan má důležitou schůzku" Odověděla mi.

„Dobře do čtvrť hodinky budu dole" Řekla jsem jí s úsměvem. Než jsem vstala z postele, pořádně jsem se protáhla až mi prokřupalo v zádech a vydala se ke gauči, kde ležely bílé šaty s podpatkama. Mírně jsem nadzvedla obočí, když jsem je držela v rukou. Tohle že bych měla ve své šatně? Nemožné.
__
„Páni sluší vám to" Otočila se na mě Maira, když zaslechla klapot podpatků. „Vaše práce?" Ukázala jsem na sebe a myslela tím šaty, které jsem já nekupovala. „Sám pan Bieber"

„Ach kam vůbec jedu?" Zeptala jsem se a změnila téma. „Vím jen o schůzce, takže jediné co vám řeknu ať si to užijete" Usmála se a vyprovodila mě až ke vchodu.

„Mějte pěkný den" Popřála jsem jí a vydala se k připravenému Range Roveru, kde už stál muž v obleku. Jako gentleman mi otevřel s pozdravem dveře. Slušně jsem poděkovala a cestou se dozvěděla, že míříme do restaurace.

Jako vážně Justine?

S povzdechem jsem vstoupila do restaurace blízko centra a rozhlédla se kolem. Justin stál mezi skupinkou mužů a zrovna se s nimi loučil podáním ruky. Jakobych včera úplně zapomněla na to, že tohle bude součástí našeho každodeního života. Něco co bude vždycky přednější a začím bude jako první utíkat. Jeho práce. Neříkám, že teď nejsem ráda, protože díky tomu jsme se vyhli ranímu probuzení vedle sebe, ale včerejší odpoledne jsme strávili jen spolu. Sami dva, bez telefonů a zbytečných starostí. Jako normální lidé.

„Máte rezervaci paní?" Vyrušil mě hlas číšnice, která si vedle mě stoupla s blokem v ruce. „Och-" „Je tu s semnou" Promluvil hlas za námi. S úsměvem jsem se podívala na čísnici, která se lehce začervenala. Justin mě letmo políbil na tvář a ruku položil na mé záda. Už jsem si zvykla na to divadlo.

„Omlouvám se pane. Pojďte s semnou" Rukou ukázala na stůl u prosklených oken, ze kterých šlo vidět na silnici a protější mrakodrapy.

„Nějaká nóbl restaurace, že musím mít rezervováno?" Šeptla jsem Justinovi do ucha, když jsme se dali do pohybu. Jen se smíchem pokroutil hlavou a nechal mě sednout jako první.

„Budete jíst?" Zeptala se nás, když jsme seděli naproti sobě. „Ano" Odpověděl ji Justin a převzal si od ní jídelníček.

„Dám si pizzu a sklenici vody" Automaticky jsem jí nadiktovala objednávku a jídelníček si ani do rukou nebrala. Justin ho zavřel a se zvednutým obočím na mě hleděl.

„Chutě" Pokrčila jsem rameny a spojila ruce na stole. „Dám si to samý" Rozhodl a odložil menu na kraj stolu.

„Náhoda?" Promluvila jsem a přeměřila si ho pohledem, když odešla. „Co myslíš" Zasmál se.