II. díl - Pouta starých zvyků

Kapitola 7: Volání krve II.

Proplétání chodbami, které byly jako bludiště, v doprovodu nedůvěřivého Weer worfa z ochranky populární americké kapely Linkin Park se asi nezapíše mezi pět nejlepších věcí v Nicholasově životě. Nicméně to mohlo být mnohem horší. Mají štěstí, že jim vlkodlak rozhodl vyjít vstříc. Mohli taky skončit na konci té hnusné odporné a nekonečné fronty.
Jen co vyšli z prostor pro pořadatele, skončili v prostorách pro fanoušky, které se už pomalu začínaly plnit.
„Díky," zamumlal Nico.
„Hm," pokrčil jeho příbuzný rameny a obrátil se.
„Páni," šeptl mu Danny, „nenapadlo mě, že Erik je výjimka vašeho druhu. Asi tu nevrlost a nesnesitelnost máte v krvi."
Nicholas hootráveně odstrčil. „Kušuj!"
Temný anděl se však culil od ucha k uchu. Celý on! Nico si povzdechl. Tohle bude ještě dlouhý večer. A to netušil jak moc.
Trvalo to dlouhou půlhodinu ne-li tři čtvrtě, než se tam narvali všichni fanoušci. Mačkali se jeden na druhého a nebyli ani trochu zticha. A z toho jejich nadšení měl vlkodlak chuť kvílet. Tohle nepřežije!

No, ale kupodivu se v tomhle mýlil. I přes příšerný jekot fanoušků při začátku koncertu se mu nerozskočila hlava, ani nevybuchly oči. A když se pak i zklidnili, dokonce si i koncert začal užívat.

Musím projít dlouhou cestou
A dlouhou vzpomínkou
Hledal jsem odpověď
Která je vždy mimo dosah

Krev napodlaze
Sirény opakují, že
Jsem hledal odvahu
Čelit svým nepřátelům

Zatracená banda temnoandělských potomků. Přesně vědí, kde jsou lidské a všeobecně problémy. Tohle trefili celkem přesně.
„Už chápu, co..." otočil se na místo, kde před chvílí stál jeho přítel. Daniel tam ale už nebyl. A doprdele!  Věděl, co se děje. A mají sakra problém.
Vlkodlak se snažil protáhnout davem a zachytit pach Temného anděla. To ale nejde příliš snadno mezi tolika lidmi a v době, kdy je andílek na lovu.
Vtom ho někdo chytil za paži. Se zavrčením se obrátil zpět. Právě teď mu bylo úplně jedno, jestli někdo zahlídne jeho tesáky. Musí najít Dannyho.
„Hej, jen klid, Nico," řekl Erik a okamžitě ho pustil. Tvářil se nanejvýš zmateně. Nicholas na tom nebyl o moc lépe.
„Co tu děláš?" zeptal se ho nechápavě. Pak ovšem ucítil Mariin pach a vše mu bylo jasné. „Neviděl jsi někde Dannyho?" rychle změnil téma. Nesmí se příliš zdržovat. Pokud Temného anděla teď potkají Lovci, bude to opravdu hodně špatné.
„Ne. On se ztratil?" divil se.
Nico jen přikývl: „Nedávno se ozvala jeho potřeba po krvi. Musíme ho najít."
Erik pouze přikývl. Ovšemže si dělal starost o svou družku, ale ta byla nyní v relativním bezpečí oproti Temnému andělu. „Neboj, to uděláme."
Nicholas se však stejně nedokázal uklidnit. Mírná panika poleví teprve, až ho najdou.

Moje mysl se mi teď nelíbí
Hromadí problémy, které jsou tak zbytečné
Přál bych si, abych mohl zpomalit spád věcí
Chci to nechat být, ale tady v panice je pohodlně

A řítím se vstříc šílenství
Myslím si, že všechno se točí kolem mě
Jo, řítím se vstříc šílenství
Protože nemohu utéct gravitaci

Vytrvávám
Proč je vše tak těžké
Vytrvávám
O tolik víc, než mohu snést

Nepřestávám se ploužit kolem toho, co mě shazuje dolů
Pokud toho nechám, budu volný
Vytrvávám
Proč je vše tak těžké

Temný anděl zpíval jako v omámení. Ale vnímal vše zcela zřetelně, zato ta dívka nevěděla o tom, kde se nachází a co dělá, o nic moc víc než, co je on zač. Necítila však strach. Nikdy necítí strach. I když by měly.

Vím, že nejsem střed vesmíru
Ale ty se nepřestáváš točit kolem mě
A řítím se vstříc šílenství

Měla by se otočit na podpatku a utéct tak daleko, jak by jen mohla. Místo toho k němu kráčí zcela odevzdaně a smířeně. Tohle nenávidím.
Udělala ještě několik kroků a zůstala stát. Temného anděla sužovala žízeň po krvi, ale nebylo kam spěchat. Je důležité ji udržet v poblouznění. Pokud by se probrala z transu, mohlo by to pro ni mít nehezké následky.
Neustále zpívaje k ní přistoupil a zlehka se dotkl její tváře. Promiň. Tohle jsem nechtěl.
Vzpomněl si na Leonarda. Právě teď se nechová o moc líp než on. A to jeho chování vždy odsuzoval.
Nechal smutek a lítost vyjít ven skrze jeho hlasivky. A to bylo koneckonců to, co dívky vždy tak lákalo. Zlomené osamělé trpící duše a ony přišly, aby jim pomohly. Nebyla to lež, jenže andělé zpívají právě za účelem jejich lákání na rozdíl od mořských panen, které prostě dávají najevo své emoce.
Zakousl se do jejího krku s vědomím, že na to nemá právo. Slabě se zajíkla, ale on opět začal broukat. Odpusť.

„Cítíš to taky?" zamračil se na něj Erik. Chvilinku nechápal, co myslí, ale pak to Nico ucítil taky. Slabý pach krve se vznášel ve vzduchu jako mlha. Zcela měnil situaci.
Vlkodlaci se rozběhli. Měli by svého přítele najít dřív, než ochranka nebo kdokoliv jiný. Jinak bude problém.
Proplétali se mezi lidmi a vlnění davu běh příliš neusnadňovalo. Když začala vůně krve být intenzivnější, Nicovi to náladu příliš nepozvedlo. A podle Erikova výrazu na tom nebyl jinak. Zapadli do prostor pro pořadatele. Pak se oba zarazili.
Daniel svíral v náručí nějakou dívku a klečel na zemi. Čišelo z něj zoufalství a po tváři mu stékaly slzy. Nico slyšel, že jí ještě bije srdce. Ani krve příliš neztratila, zato Temný anděl byl na tom hodně špatně. V tomhle stavu ho ještě neviděli.
„Danny?" promluvil na něj Erik. Daniel k nim vyplašeně vzhlédl a přitiskl si dívku těsněji k hrudi. Nicholasovi došlo, že se o ni bojí.
„Musíme ji odsud dostat," pokračoval Mariin druh. Temný anděl na ně mlčky hleděl a Nico cítil, že se snaží dát dohromady.
Vlkodlak k němu pomalu kráčel, ale v Danielovi něco přecvaklo a on na svého přítele vycenil zuby. Nicholas vnímal energii, která se kolem něj shromažďovala. A že jí bylo dost.
„Vezmi ji k Elise. Ona bude vědět, co dělat. Postará se o ni lépe, než bys ty kdy dokázal," navrhl Nico. Nikdy nebyl ten vůdčí typ plný nápadů, ale Danny k té malé něco cítí, a když jde o ni, nedůvěřuje nikomu. Taky cítí to samé ohledně Elisy. „Leť."
Temný anděl omámeně přikývl, zvedl se ze země a roztáhl křídla. Naposledy se zadíval do vlkodlakových očí a šeptl: „Děkuji." Pak vzlétl.
Erik na něj překvapeně pohlédl. Nico se jen modlil, aby se na nic nevyptával.
„Měli bychom jít," řekl a zvědavě se ohlédl. „Ochranka tu může být každou vteřinou a mě se nechce jim to vysvětlovat."
Mariin přítel přikývl, když v tom mu zazvonil telefon. Vlkodlak ho udiveně zvedl.
„Eriku, nevíš, kde je Maruška? Ona se ztratila a já ji nemůžu najít a..." v hlase mořské panny byl slyšet panický podtón.
„Ne, to nemůže být..." zamračil se Nico. Ale jo, mohla by být. Jenže by to byla příliš velká shoda náhod, ale co. Vesmír už jim provedl i divnější věci.
„Marie, uklidni se. Neboj, tvoje přítelkyně je v bezpečí. Za chvíli jsme u tebe, pak ti vše vysvětlím," uklidňoval ji.
„D-dobrá," špitla dívka. Ona snad i plakala! prolétlo Nicovi hlavou.
„Nico,vrať se k Elise a dohlédni na Dannyho. Za pár hodin budeme u vás. Marie se musí trochu uklidnit a tenhle koncert byl její sen, tak jí to nebudeme kazit."
Nicholas přikývl. On taky rád půjde. Má Dannyho rád, ale nechávat ho samotného s Elisou se mu dvakrát nezamlouvá. Koneckonců je to jeho... No, není jeho, ale jako by byla.
Otočil se a dal do sprintu. Ať si ti vlkodlaci z ochranky třeba vylížou prdel, ale on se vrátí ke své družce včas.