II. díl - Pouta starých zvyků

Kapitola 6: Volání krve I.

Vlkodlak ani vlastně nevěděl, kam jde. A to mu bylo tak nějak šumák. Musí se uklidnit, a pokud to zvládne bez toho, aby někoho zabil, bude to úspěch. Nehodlal poslouchat poučky Temného anděla. Dnes ne.
„Krucinál, Nico! Přestaň si hrát na uraženého a otoč se na mě!" zařval na něj jeho přítel.
Sakra! Zapomněl se ohlédnout, jestli ho nesleduje. Takže celý ten útěk s velkou parádou byl zbytečný. Rozzuřeně se na něj otočil.
„Co je?!" zavrčel. Kdysi o něm Daniel s vtipem prohlašoval, že je horká hlava. Fajn! Ať si ho zkusí nasrat teď!
„Jak se cítíš?" zeptal se ho náhle klidným hlasem. Vlkodlak na něj zůstal překvapeně zírat. To snad nemyslí vážně!
„Jak se cítím?" zašeptal.
„Ano, to mě zajímá. Protože mám pocit, že v tom nemáš jasno ani ty sám, natož my ostatní. Pověz mi to. Řekni mi, proč jsi takový, jaký jsi!"
Vylívání srdíček nebyl jeho styl. Vlastně mu to chtěl se vší parádou omlátit o hlavu, ale Danny ho znal líp než on sám. Ačkoliv se mu to nelíbilo, a andělovy metody nebyly něžné, věděl, jak ho přimět otevřít oči.
Weer worf mlčel. Dlouze. A to i Danny, který byl na jeho nemluvnost zvyklý už zasáhnul. „Klidně si to nech pro sebe, ale zamysli se nadtím. Zkoumat své emoce, pocity a pohnutky je jedním ze základů meditace a duševního klidu. A domnívám se, že tobě, horká hlavo, by to prospělo jako sůl."
Ušklíbl se. Na provokování byl zvyklý a vždy mu pomohl odebrat své myšlenky někam jinam. Třeba jak to tomu prevítovi vrátit. Což mu připomíná...
Najednou se však stalo něco nečekaného. Daniel se zhroutil na zem, schoulil do klubíčka a nasadil bolestnou grimasu. Popadl se za hlavu a začal skučet.
A doprdele! „Danny! Danny! Danny, jsi v pohodě?" vyhrkl vlkodlak.
Temný anděl na něj unaveně pohlédl: „Jasně, tohle dělám jen tak pro zábavu, abych si zkrátil čas do večerního koncertu mé milované kapely! Co myslíš?!" odsekl.
Ne, ne, ne... „Je to tu zas?" ujišťoval se s hrůzou. Temní andělé jsou na krvi závislí, bez ní zemřou. A není to zrovna hezké pomalé bezbolestné umírání, jako když se někdo předávkuje prášky na spaní. Je to peklo. Danny to nenáviděl více než ostatní. I když všichni Temní andělé nenávidí to, co jsou.
„Ještě vydržím," snažil se ho uklidnit. Nico si přál, aby mu říkal pravdu. Jenže jeho křeče, strach a zoufalství vnímal skoro stejně jasně jako on sám. No, ale nemohl nic dělat. On mu nedovolí, aby mu někoho přivedl. To by radši sám zemřel.
Přikývl: „Dobrá, jak myslíš." Namísto shánění vhodné lidské oběti si přehodil jeho ruku kolem ramen a pomohl mu vstát. Odvede ho do jeho bytu. To je to jediné, co pro něj může udělat. Nemohou zůstat takhle na ulici. Lovci jsou svině, které se chopí každé příležitosti. Obzvlášť, pokud je člověku nejhůře.

Netušil, jestli se Danny snažil lépe přetvařovat, nebo se mu opravdu udělalo lépe. Když však byli jen pár metrů od svého cíle, Temný anděl byl schopen jít po svých, a dokonce si z něj zase utahoval, že je strašná cíťa, i když se tváří jako bráška ledové královny. Naštěstí vtipů, že by se k paní nezaujaté hodil, se zdržel. Ještě mu nějaký rozum zbyl. A to bylo jedině dobře. Moc nemocně už totiž nepůsobil.

Po několika hodinách strávených posloucháním andělovy oblíbené kapely byl Nicholas... no, řekněme vymletý. Daniel se tím vždy uklidňovala tuhle kapelu opravdu miloval. A Erikova družka také, což bylo ještě divnější. Nu-metal, alt rock a podobně. Ne, nechápal to.
Nicméně pořád lepší než dechovky. I tu Elisinu klasiku byl schopný vystát. No, sem tam si představoval, jak vtrhne do toho koncertního sálu, rozsápe pár hudebníků a lidé budou zděšeně utíkat a křičet. Jo, to by bylo hezké... Tomu on říká romantika!
Když vycházeli z bytu, Daniel si potichu broukal. Vlkodlak pozorně naslouchal, jestli jeho přítel náhodou nečaruje, ale bylo to spíš pro jeho vlastní uklidnění.
Na rozdíl od něj, Danny lov nenáviděl. Vždy, když se napil, zavřel se na několik dní a s nikým nemluvil. Měl takové zvláštní tušení, že i nejedl. A ty kruhy pod očima, co mu zůstaly pokaždé, když se jim pak omlouval, že potřeboval čas pro sebe, mu na klidném zjevu nepřidávaly.
„Jdeš taky?" zeptal se ho. Bylo to po dlouhé době, co promluvil. A u něj ticho nikdy neznamenalo nic dobrého.
Nicholas se na něj překvapeně obrátil. Ten tichý hlas se mu nelíbil. „Co? S tebou?"
Přikývl. „Fajn, ale jestli si budeš zpívat nebo na mě poštveš nějakou šílenou fanynku, tak za sebe neručím," probodával ho přísným pohledem. Už si to dokázal živě představit.
„A nějakého sličného sexy přitepleného fanouška?" zeptal se anděl s úšklebkem. Vlkodlakovo zavrčení v něm vyvolalo záchvat smíchu. „Dobrá, nic takového. Slibuju."
Weer worf si úlevně vydechl: „Děkuji. Dnes už bylo problémů víc než dost." A to ani netušil, jaké ho ještě čekají.
Autobus směrem té slavné akce byl mírně řečeno narvaný. A to, i přestože tam většina lidí jela autem. Při pohledu na ty davy měl vlkodlak chuť to vzdát, otočit se na podpatku a jít domů. Nebo přinejmenším zoufale zavýt.
Lidi, samí lidi... Zkontroloval svého přítele pohledem a upadl v nevrlý úžas. Ten prevít se usmíval jako sluníčko. Dokonce měl opět i to dětské nadšení. Kdyby mu před pár hodinami nebylo tak extra blbě, už by skončil s loktem v žebrech.
„Já se nemůžu dočkat," prohlásil Temný anděl.
Adriano bohyně milostiplná, tys mezi démony, dej mi sílu, ať se ovládnu a nikomu dnes neurvu hlavu. Za co mě trestáš, vesmíre?! Nádech a výdech. To zvládne. Dokáže všem, že oproti ostatním vlkodlakům je kliďas.
„Pojď, půjdeme ovlivnit ochranku, ať už tu frontu máme za sebou," vybídl vlkodlak svého přítele. Nutkání zneužít Dannyho schopnosti nemíval často, nicméně teď to odmítal řešit.
„Ha, já věděl, že ještě budeš rád," ušklíbl se na Nica. Mizera, proběhlo Weer worfovi hlavou.
Nenápadně se protáhli frontou k bočnímu vchodu, kde stáli strážci. Ti týpci se tělesnou konstitucí vyrovnali Nicovi a Erikovi celkem v pohodě. Něco tu nesedělo.
Temný anděl si začal tiše zpívat, avšak jeho kouzelný zpěv se dočkal jen otráveného pohledu. Nicholas zpozorněl.
„Někdy jindy, andílku," zamručel jeden z nich jazykem temných bytostí silně americkým přízvukem. Když vykročil k jeho příteli, Nico rozčileně zavrčel. Co se to tu sakra děje?!
Sekuriťák po něm jen překvapeně koukl pohledem. „Dneska ne, hoši. Budete muset jít lovit někam jinam. Tady a dnes ne."
„Ale já nejdu lovit. Mám lístky, jen se mi nechce vystávat tu strašně dlouhou frontu," namítl Danny. Nico na něj nevěřícně zíral. On se vážně ještě s nimi pokouší domluvit?
Vlkodlak z ochranky na něj nedůvěřivě zíral a pátral v jeho emocích. Když však nenašel žádnou známku lži, řekl: „Dobrá, ale hlídej si toho svého kamaráda. Nestojíme o pozornost Lovců. Chraň ho sám pekelný posel, jestli tu něco provede." Jaká ironie osudu, že zrovna dnes tu bude on ten hodný a starostlivý opatrovník.