II. díl - Pouta starých zvyků

Kapitola 12: Šťastně až...

Nico zvedl Elisu do náruče. Vlasy měla ještě vlhké a byla zabalena do jeho županu. Voda jí dodala trochu energie, ale stále slabá.
„Chtěla bych vidět Marii, Erika, Dannyho, a tu malou," řekla mu. To, že je tak bezmocná se jí vůbec nelíbilo. Musí se sebrat. A jedním z kroků, jak toho dosáhnout je obnovit svojí hrdost.
„Dobrá, jak si přeješ," uculil se. Byla, trochu zmatená, neboť ji nesl směrem, který neznala, ale důvěřovala mu. Zabořila hlavu do jeho ramene. Ačkoliv chce být samostatná, je příjemné mít někoho, komu se můžete svěřit. Někoho, na koho se můžete spolehnout. A ona teď ví, že Nico patří mezi ty lidi.
„Erikův otec tenhle byt dočasně obohatil o pár místností," vysvětlil jí, když ji vedl chodbou, jenž v tomhle bytě nikdy ani nebyla, „ale nebudeme tu moci zůstat. Lovci nás brzy opět najdou."
Siréna si povzdechla. „Je to má vina!" Kdyby tehdy tak nevyváděla, tak by na ne neupoutala pozornost Lovců a oni by právě ted nebyli v situaci, ve které se nacházejí.
„Nejenom tvá. Lovci si na nás udělali pifku už předtím. Nevyčítej si to."
Elisa se na něj zahleděla a pak ho prudce políbila. Byla tak hloupá. Jak jen mohla nevidět, jaký je. Nico spokojeně zamručel a usmál se.
„Nechtěla jsi náhodou vidět ostatní?"
Tou poznámkou jí trochu zkazil náladu, což bylo naprosto nepochopitelné. Zamračila se na něj. On se zlověstně uculil.
„Neboj, vynahradíme si to později."
Zvláštní, jak moc se změnila. Ještě před týdnem by ho za ty řeči vykastrovala. Avšak neměla čas se příliš zabývat změnou ve svém chování, protože vstoupili do obýváku, kde seděli jejich přátelé.
Marie okamžitě vyskočila na nohy. Ve tváři měla ustaraný výraz. Bylo ihned zřetelné, jak moc se mořská panna musela o svou sestru strachovat. Nico Elisu položil do křesla a postavil se nad ní jako její osobný strážný.
„Jsi v pořádku?" zeptala se mořská panna. Siréna se pousmála. To by nebyla Marie, kdyby si nedělala starosti o své přátele. Pro mořské panny to je normální vlastnost, ale Marie to vypilovala k dokonalosti.
„Jo, nebo přinejmenším brzy budu. Už je mi líp. A co vy?" opáčila Elisa.
Všichni se po sobě podívali. Byli trochu zaskočení Elisinou otázkou.
„O nás si nedělej starosti. Nám nic není. To tebe tam pořádně zřídili," odpověděl Danny s úšklebkem. Marie se při té poznámce opřela o Erika. Ještě stále měla v živé paměti. A to jak cítila utrpení své sestry a nemohla jí pomoci, bude navždy patřit k jejím nejhorším zážitkům.
„To jsem ráda. Neodpustila bych si, kdyby se vám kvůli mě něco stalo."
Mořská panna se zamračila: „To ne ty Eliso. Není to tvá vina. To Lovci. Tam hledej příčinu."
A v tom měla Marie pravdu. Ačkoliv se Lovci snažili chránit lidi, dosti často jednali nespravedlivě. A pak to odnášeli nevinní. Erik by mohl vyprávět.
„Tak či tak budeme odsud muset odejít," ozval se náhle Nico, „nemůžeme tu zůstat a doufat, že Lovci změní náladu. Musíme si najít nový bezpečný domov." Všichni na něj překvapeně pohlédli. Takovouhle klidnou odhodlanost od něj ještě neslyšeli. Elisa nebyla jediná, kdo se změnil, očividně.
„Kam ale půjdeme?" zapochybovala se Marie.
Všichni ztichli a přemýšleli. Temná a částečně temná stvoření jsou zvyklá hodně cestovat kvůli bezpečí, ale Nico, Danny, Erik a Elisa byli v Praze už opravdu dlouho. Zvykli si tu.
„Mám v Americe pár známých," ozval se náhle Temný anděl, „určitě by to nějak šlo."
„I několik mých sester tam žije také. Jsem si jistá, že by nás nenechali na holičkách," připojila se siréna.
Erik se rozhlédl po svých přátelích. Všichni souhlasně přikyvovali. „Dobrá, tak tedy vzhůru do Ameriky!" rozhodl.
„A co já?" zeptala se Maruška, která tu byla celou dobu, avšak nikdo si jí nevšímal. Skoro zapomněli, že tu je.
„Neboj. Cestou za moře tě hodíme domů," usmál se na ni Daniel. To se ale přepočítal. Tahle dívka se nedá tak snadno.
„Tak to ne! Půjdu s Marií, ať se vám to líbí nebo ne," založila ruce na hrudi. Byla odhodlaná neopustit svou přítelkyni děj se co děj. Mořská panna si však uvědomovala možné následky.
Marie odstoupila od Erika a vykročila mě své přítelkyni. „Nemůžeš jít s námi. Je to příliš nebezpečné. Kromě toho už by ses nejspíš nikdy nevrátila domů," snažila se jí domluvit.
Maruška jí chytila za ruce a pohlédla do očí. „Já tě neopustím," zopakovala a pak pohlédla na Dannyho, „a ty mi něco dlužíš."
Temný anděl si povzdechl a Erik se rozesmál. „Není ti to povědomé? Jako Hailey. Ty Mariiny kamarádky si jsou legračně podobné."
Danny se na něj zamračeně podíval: „To není legrační!"
Vlkodlak se z nějakého důvodu nedokázal přestat culit.
„Nebudu na obtíž. Můžu vám být užitečná," pokračovala dívka. Daniel se na ní dlouze zahleděl a zamračil se. Historický moment číslo... OK, má to cenu ještě počítat?
„A jak prosim tě?"
„Co budete dělat, až na tebe zase přijde touha po krvi? Takhle by na vás Lovci zase přišli."
Danny chtěl odseknout, že se to nestane, ale moc dobře věděl, že ta malá má pravdu. A ještě více se mu nelíbil směr, kterým se její návrh ubíral.
„Nabízíš se snad jako přenosná krevní banka?"
„Nazývejme to spíše dobrovolné dárcovství krve," odpověděla Maruška s klidem.
„Na to zapomeň!" zamítl její návrh.
Erik vypadal, že k tomu chce něco říct, ale Temný anděl ho umlčel dříve, než stačil něco říct.
„Ne, už jsem řekl. Raději zemřu než abych se z ní znovu napil."
„Danny, všichni víme, že se budeš muset napít. Je jen otázkou kdo bude ten další. Vůči ostatním dívkám by bylo ohleduplnější, kdybys využíval jednu dobrovolnici než to stále střídal," přisvědčil Nico.
Temný anděl však zavrtěl hlavou a začal couvat. „Tohle po mně nemůžete chtít..."
Maruška přistoupila k panikařícímu Danielovi a postavila se mu přímo před obličej. Danny sklopil pohled, aby se jí nemusel podívat do očí.
Ona se však nenechala tak snadno odradit. Položila mu ruku na tvář a ten nečekaný dotek anděla donutil vzhédnout.
„To bude dobré, uvidíš. Všechno bude v pořádku."
Danielovi se v očích objevily slzy. Maruška ho objala a on se rozplakal. Ten Temný anděl, co se pořád jen smál, nyní vzlykal jak malý kluk. Aby taky ne. Donucený sát krev od jediné dívky, která mu kdy přirostla k srdci více než jako přítelkyně.
Když Maruška začala něco broukat, Danny na ni překvapeně vzlédl.
„Přísahám, že se o tebe postarám," zašeptal.
Usmála se: „To nemusíš."
„Přísahám při bohyni Adrianě, že nedovolím, aby ti někdo ublížil."
Nicholas si vyměnil pohled s Erikem a zašklebil se. „Já jsem vždy věděl, že je sladoušskej romantik, ale tohle..."
„Nico, uděláš mi čaj?" zeptala se Elisa a sladce se usmála.
„Ovšem, má drahá," políbil ji a zmizel do kuchyně.
Erik se uchechtl: „Hezky sis ho omotala kolem prstu."
„To aby dal Dannymu pokoj. On mu nemá, co vyčítat," zazubila se.