II. díl - Pouta starých zvyků

Kapitola 11: Stará nedůvěra

„Mami, proč vlastně nenávidíme muže?" ptala se Elisa své matky. Tehdy byla ještě malá a nevinná. Nic o světě nevěděla. Netušila, čeho jsou muži schopní.
Do teď si pamatovala matčin bolestný výraz při té otázce. Objala ji, políbila na vršek hlavy a zašeptala: „Protože se jim nedá věřit." A tehdy to bylo poprvé, co viděla matku plakat.
Vždy jí říkala, aby se od mužů držela dál. Ale ona byla tehdy mladá a zvědavá. Sledovala zamilované páry a uvažovala nad tím, jestli také nikdy pozná lásku. Ale to už je dávno.
Jednoho dne seděla na pobřeží a sledovala moře. Nebo to tak alespoň mělo vypadat. Ve skutečnosti tajně špehovala další dva milence. Nebo si to alespoň myslela.
„Ten parchant ji podvádí. Ani jedna z žen o tom neví," ozval se za ní hlas její matky.
Elisa se s překvapením otočila. „Jak to víš?" divila se.
„Nejsi jediná, kdo se zajímá o dění okolo. Vybírám si ty největší parchanty. Aby nikdo neřekl, že jsem nespravedlivá."
Její matka možná může působit bezcitně, ale vždy pro ni chtěla to nejlepší. Jako každá matka.
Nyní se Elisa na toho muže dívala zcela jinak. Jak moc zkažený asi ne uvnitř, když obě dvě ženy vědomě takhle klame.
Zvedla se a spolu se svojí matkou se vrátila do města. Cítila se hloupě, že si ničeho nevšimla. Nechtěla být naivní a důvěřivá.
V ulicích se jejich cesty rozdělily. Ještě dlouho se toulala sama. Již i padla tma, ale ona se nechtěla vrátit zpět. Jistě, bylo to nebezpečné, ale ona se nebála. Je přeci siréna, ne.
A pak zaslechla křik. Byl to dívčí hlas volající o pomoc. Poté se změnil v pláč. Elisa nezaváhala ani na vteřinu. Rozeběhla se směrem, odkud zaslechla volání.
Jen co zabočila do tmavé postranní uličky, spatřila, o co tu jde. Nějaký opilec se rozhodl udělat si boxovací pytel z ubohé dívky, co nejspíš šla svému otci pro pivo.
Agresor si jí okamžitě všiml. A nezalekl se. Spíše naopak. Uchechtl se a přestal si té dívky všímat. Zaměřil svou pozornost na Elisu. Vykročil směrem k ní.
„Copak to tu máme?" řekl odporným slizkým hlasem. Siréna ztuhla, neboť si uvědomila, že vlastně nemá žádný plán.
Vtom ji někdo chytil za paži a Elisa začala křičet.

„Klid, Eliso, už jsi v bezpečí," říkal jí někdo.
Siréna otevřela oči a spatřila Nica, jak se nad ní sklání. Z nějakého neznámého důvodu měla chuť se rozplakat jak malá holka. Avšak potlačila ho. Sedla si a přitom si uvědomila každou modřinu, co utrpěla. A že jich bylo.
Pak se odvážila pohlédnout na vlkodlaka, který ji celou dobu obezřetně sledoval, ale nedovolil si nic udělat. Pohled jí oplatil. Hleděli si napřímo do očí, ale ona musela pak odvrátit pohled jinam. Z nějakého důvodu se mu nedokázala dívat do očí. Možná proto, že starost a láska v jeho očích byly upřímné.
„Hm, nechám tě tu o samotě," vzpamatoval se a zvedl se že židle. Podle pomalých váhavých kroků tu seděl zatraceně dlouho. Hlídal ji?
„Nechoď!" zastavila ho. Ani netušila proč, ale nechtěla, aby odešel. Nedovedla to sama sobě vysvětlit.
Překvapeně se na ni otočil a ona se modlila, aby se na nic neptal.
„Jsi si jistá?" podivil se. Moc dobře vnímal, že není ve své kůži. Myslel si, že by soukromí ocenila.
Elisa přikývla a Nicolas se posadil zpět na židli. Byl z toho stejně zmatený jako ona. Nevěděla proč, ale z nějakého důvodu ji jeho přítomnost uklidňovala. Což je absurdní, když ještě před tím, než ji unesli Lovci, měla chuť ho zabít.
„Já jen nechápu proč..." začal po chvíli. Zřejmě myslel na to samé, co ona.
„Prosím, udělej mi laskavost a buď zticha!" obořila se na něj. Pak toho zalitovala. Z nějakého důvodu je na něj v poslední době bezdůvodně hnusná.
„Dobrá," šeptl. Bylo vidět, že mu její jednání ubližuje, ale stále s ní zůstával. Neopustil ji. Proč to sakra jen dělá?
Přála si, aby byl jako dřív. Chtěla zpátky toho vlkodlaka, co byl schopný se s ní pohádat, urazit se, cokoliv. Teď mu její chování ubližovalo a on se nebrání. Nikdy si neuvědomila, jak moc jsou lidé zranitelní, když milují. Anebo ano. Možná právě proto se raději nikdy nezamilovala.
„Měla bych tě nechat jít," prohlásila náhle. Bylo blahové, když si myslela, že by mu mohla pomoct od šílenství. Zabíjí ho. Tohle si nezaslouží. Je asi jediný muž, co za něco stojí. Měla by ho nechat jít, ať si najde vlastní štěstí. Zaslouží si to.
On se však ihned ohradil: „Moc dobře víš, že bez tebe zešílím. To není moc dobrý nápad."
Bohyně, choval se, jako bych ho před chvílí neokřikla. Je tak paličatý...
„Máš pravdu. Bude nejlepší, když mě tu necháš o samotě."
Tázavě na ni pohlédl. Tvářil se až moc překvapeně. Pak se ale zvedl a odešel. Elisa si nahlas oddechla. Ulevilo se jí. Alespoň na pár vteřin, než jí začal chybět. Litovala svého chování a postrádala jeho přítomnost. Sakra cítila se jako... Takový pocit těžkosti v útrobách, jež vám brání volně dýchat a nutí vás k pláči. Takhle se cítila Marie, když ji opustil Erik.
Elisa se lapavě nadechla. Tohle přece není možné. Nemohla se zamilovat. A ačkoliv si myslela, že je to nemožné, stalo se to.
Pak se opět otevřely dveře. Než stačila cokoliv říct, Nico došel až k ní. Seděla tam jako zkoprnělá a probrala se teprve, když ucítila jeho rty na těch svých.
Odtáhla se a on ji pohladil po tváři a usmál se. Nechápala, co se to děje.
„Už mi nelži, jo?" zašeptal.
No, uhlídat své emoce nemohla. A on se moc zajímá o to, co cítí. Je velmi pozorný. Dá se říct, že i otravný.
Elisa se zamračila: „Už jsem ti někdy řekla, že tě nesnáším?"
Znovu ji políbil a ona přestala přemýšlet. Tak tahle to muži dělají. To je podlý! A nefér... a...
„Nech toho!" pleskla ho přes prsa. On se se zamručením odtáhl a předjížděl ji takovým tím pohledem, při kterém ji polévalo horko a měla chuť pokračovat v činnosti, co právě provozovali. „Chci si dát sprchu."
„Tak si jí dáme spolu," zakroutil obočím.
Siréna ho však probodla pohledem: „Já sama." Přehodila nohy přes kraj postele a postavila se. V tu chvíli se málem zhroutila. Zatočila se jí hlava a kdyby ji Nicholas nezachytil, tak spadla na zem.
„Odnesu tě tam, ano?" řekl jí. Nyní byl zas vážný. Žádné narážky. Je takový, jakého potřebuje. Ať už si to přizná nebo ne.
„Co bych si bez tebe počala?" špitla.
„Zvládla bys to. Jsi silná. Ale zjišťovat to nebudeme."
U Adriany, udělala dobře, když ho vpustila do svého života. Nejlepší věc ve svém životě.