II. díl - Pouta starých zvyků

Kapitola 10: Osvobození

Nico se rozhlížel kolem sebe. Démon se mnou už dávno nebyl, ale nedivím se. Jeho syn byl zde a to pro něj bylo jistě prioritnější. Alespoň ho sem dostal.
Vlkodlak začichal a snažil se najít kohokoliv alespoň po čichu. Byla tu cítit spousta lidských i nelidských pachů. Bylo těžké se v tom zorientovat. Bylo to jako hledat někoho v davu na náměstí. Pak ji však ucítil. Nebo spíše její krev.
Strach ho zaplavil jako příliv. Bezmyšlenkovitě se rozeběhl směrem, odkud jej ucítil. Proletěl chodbami jako blesk, než zjistil, z které místnosti pach vychází. Vyrazil dveře a bylo mu jedno, že je nejspíš zatraceně hlučný. Musí ji odsud dostat. To byla jediná myšlenka, která ho držela při smyslech.
Spatřil Dannyho, jak stojí a s lítostí hledí na Elisu ležící na podlaze. Ne, nemůže být mrtvá! Potom ale zaslechl její tichý dech. Ale nebyla na tom vůbec dobře.
„Je mi to líto," zašeptal. Nicholas ho však nevnímal. Měl oči pouze pro svou laenh. Rozerval její pouta a zvedl ji do náruče. Už se chystal odejít z místnosti, když si teprve uvědomil, že tam Temný anděl pořád stojí.
Položil ji na zem a uvolnil svého přítele, ale v tu chvíli ho zcela přestal vnímat. Zvedl sirénu a vykročil ven. Čím dál tím více zjišťoval kolik má modřin a jiných drobných zranění. Musela strašlivě trpět. Tak strašně litoval, že nemůže její zranění přenést na sebe, ale to nebylo v jeho moci.
Když se ozvaly výstřely, ani sebou necukl. Ten démon určitě neprohraje a oni zaplatí za to, co udělali jeho přátelům. Erikův otec se o to určitě postará. Nenávidí Lovce ještě více než Nico právě teď. Neboť oni mu na milovanou osobu vztáhli ruku už podruhé.
Najednou vlkodlak zahlédl Erika s Marií. Mořská panna se choulila k jeho boku a tváře měla zarudlé od pláče. Ale nejhorší bylo její zoufalství. Trpěla kvůli své sestře stejně jako on.
„Bude v pořádku," zašeptal Nicholas, „je silná. Ona to zvládne. Vždycky všechno zvládne." Pak se zahleděl do její spící tváře a pohladil ji.
„Já vím," špitla dívka.
Erik ji políbil na vršek hlavy a pohlédl po svých přátelích: „Měli bychom jít. Můj otec se o vše postará, ale my bychom odsud měli vypadnout."
Nico byl pro, ale Danny se ozval. „A co Maruška? Nemůžem ji tu jen tak nechat!"
V tom měl Temný anděl pravdu. Ani Marie by bez své přítelkyně neodešla. Musejí ji najít. Ale jak?
„Fajn," přikývl Erik, „Nico, dostaň prosím odsud Elisu a Marii. Já s Dannym zatím zkusíme najít tu lidskou dívku. Sejdeme se u tebe v bytě, ano?"
Vlkodlak souhlasil. Mořská panna sice chtěla zůstat se svým druhem, ale nechala se nakonec přesvědčit. Nebyla bojovnice a možná by jim spíše překážela. Nico počkal, až se rozloučí a pak vykročil. Neví sice přesně, kde je východ. Ale nějak se odtud jistě dostane.
Marie za ním mlčky kráčela a nic neříkala. Nebyla úplně v pořádku, ale ani nepípla. O Elisu si dělala stejnou starost jako Nico. Také chtěla, aby byla co nejdříve v bezpečí.
Našli východ, který díkybohu nebyl střežený. Proplížili se ven a Nicholas musel brát ohledy na to, že je s ním mořská panna. Jinak by už dávno běžel sprintem. Ale nezlobil se na ni. Marie se kolem nich obezřetně dívala snad více než on.
Vrátili se do vlkodlakova bytu a on litoval, že je tak prostý. Ona by si zasloužila něco lepšího.

Erik spěchal chodbou s Dannym těsně v patách. Nezjišťovali přesně, co udělal Erikův otec, že jsou Lovci někde mimo a nijak je to nezajímalo. Nehodlají plýtvat cenným časem.
Čím déle tu pobíhali uvědomovali si bezútěšnost tohoto místa. Nebyla tu žádná pořádná podlaha. Stěny neviděl malířskou štětku už desítky let a malá okýnka by také chtěla umýt.
Tohle místo bylo vážně prázdné. Ačkoliv Erik nechtěl, začalo mu hlavou vrtat, co se to tu sakra stalo. Přece nemohli všichni jen tak zmizet! Ne, že by je snad chtěl hledat, to ne. Ale moc jeho otce ho stále udivovala. Zdálo se, že nezná mezí. Pak si uvědomil, že zná. Nemůže vrátit zpět jeho matku. Svou milovanou zpátky nepřivede.
„Eriku, tady," vyrušil ho ze zamyšlení Temný anděl. Vlkodlak pohlédl směrem, kterým ukazoval.
Skrz staré dveře nebylo nic vidět, než věci, kterými byly zabarikádované. Nemuseli přemýšlet, kdo to udělal. Je to zřejmé. Ať už se stalo cokoliv, ta dívka toho byla svědkem. Na jejím místě by se každý ukryl.
„Přišli jsme, abychom tě odsud dostali. Otevři nám, prosím," přemlouval ji Daniel.
Těžko říct, zdali ho poslechne. Erik nezaznamenal sebemenší změnu jejího tepu, emocí nebo pohyb. Je to pochopitelné. Ví, co jsou zač. Nemá absolutně žádný důvod jim věřit. Nijak by se nedivil, kdyby se k ní museli probít.
Pak se náhle ozvalo šoupání a skřípání. Oba dva se po sobě překvapeně podívali. Ehm, tohle nikdo z nich nečekal. Po chvíli se dveře otevřely ona nejistě vykoukla ven.
„Je Marie v pořádku?" zeptala se ihned. Tím si u Erika trochu šplhla. Usmál se a ihned zaznamenal její úlevu.
„Marii nic není. Je v bezpečí. Ale děkuji ti. Cením si tvého zájmu o mou družku."
Jen se pousmála a trochu zčervenala. To už se ale v Dannym probudil ochranář. Začal trošičku žárlit, i když by si to nikdy sám nepřiznal. Byl to pro něj zcela nový pocit.
„Měli bychom se vrátit," odvedl téma někam jinam. Chtěl být co nejdříve odsud pryč. Co nejdál od... ní. Z nějakého důvodu mu přinášela neklid na duši. Už takhle má problémy se svým jen krmením a svou existencí. Nepotřebuje další.
„To není špatný nápad," souhlasil vlkodlak.
A tak vyrazili. Všichni byli rádi, že tohle hnusné místo opouštějí. A doufali, že už se sem nikdy nevrátí.