II. díl - Pouta starých zvyků

Kapitola 8: Shledání

Kde se ti debilové tak dlouho courají? Doufala, že se usmířili, ale stejně by je raději měla pod dohledem, i když věděla, že Danny šel na koncert Linkin Park a Nica vzal nejspíš sebou.
Vtom se ozvalo zaklepání. No konečně, že jim to ale trvalo. Vykročila směrem ke dveřím a otevřela.
Stál tam Nico s nějakou dívkou v náručí a nevypadal zrovna dvakrát dobře. Vlastně vůbec. Sirénu jakýkoliv hněv okamžitě přešel.
„Pomůžeš mi?" zeptal se. Děvče sebou trochu zavrtělo a on sebou trhl. Chtěl, aby až se probere byla v bezpečí a klidu. Chtěl, aby si nic nepamatovala a nebála se ho. Chtěl... Bože, on jí nechtěl ublížit.
„Polož ji na křeslo," ukázala směrem do bytu a ustoupila mu z cesty. Zajímalo ji, co se stalo, ale vyptávat se může i pak.
Nemusela to říkat dvakrát. Protáhl se kolem sirény, položil dívku na pohovku a ještě skočil do vlkodlakova pokoje pro přikrývku. Jen co ji do ní zabalil, přitáhl si židli a sedl si k ní. Po chvilce zírání si začal i broukat. Elisa na něj vyjeveně hleděla.
„Co se stalo?" promluvila najednou. Temný anděl na ni ani nepohlédl.
„Potřeboval jsem se opět nakrmit a ona byla poblíž. Nemohl jsem jinak, přísahám. Nechtěl jsem jí ublížit. Já..." Do očí se mu draly slzy. Nebyl ten typ, co je potlačuje, ale nechtěl být padavka. Kvůli ní.
„Chápu, neboj. Může tu zůstat tak dlouho, jak bude potřeba a ty taky." Zvláštní. Poslední dobou plní můj byt funkci azylu.
„Víš, že jsi příliš dobrá, Eliso?" zeptal se náhle Nico. Siréna sebou škubla. Nevěděla, že tu je. Nikdo z nich. „Promiň," špitl. Jeho tón byl sice tichý, ale ne podrážděný. Spíš kajícný.
„Co mám s vámi dělat? Jste jeden větší idiot než druhý," povzdechla si s úšklebkem.
Nicholas pohlédl na děvče zabalené v jeho peřině a Danny se obezřetně narovnal. Vlkodlak si toho všiml.
„Že by ses konečně zamiloval. No, už bylo na čase. Bylo by nefér, kdybych do toho spadl o tolik dřív než ty,"  uchechtl se a opřel se o stěnu. Andílek se nám zakoukal...
Daniel si instinktivně stoupl před ni. Nico není zlý, ale občas jedná bezhlavě a on nechtěl nic riskovat. Když jde o ni, tak ne.
„Dnes ne," zavrtěl anděl hlavou.
Nicholas jen pokrčil rameny: „Jak myslíš. Ale brzy se tu objeví Erik s Marií, protože hádej kdo je tady ta malá."
Jen, co to vlkodlak řekl, roztřásl se: „Ne, prosím ne..." Pohlédl na spící dívku. Tohle jsem neudělal...

Začala se probírat. Daniel zpozorněl a přiskočil k ní. V tváři měl tak starostlivý výraz, že se Nico rozhodl raději vzdálit a nechat ty dva osamotě. Elisa očividně měla stejný nápad.
Společně odešli do kuchyně. Siréna začala vařit čaj. Vytáhla sáček z krabičky, vhodila ho do hrnečku a zapnula rychlovarnou konvici. Vlkodlak se stoupl stranou a jen ji sledoval. Bylo by hezké, kdyby takhle vařila jemu.
„Eliso?" tázal se jí. Trochu podrážděně na něj pohlédla. A byla naštvaná, jenže sama pořádně nevěděla proč. Nechá ji raději být. Postavit se do cesty jí, se rovná postavit se do cesty parnímu válci.
„Ano? Co je?" odsekla. Jo, má náladu pod psa.
Zadíval se jí do očí a přistoupil k ní. Probodávala ho pohledem ještě intenzivněji.
Upřímně ho to trápilo. „Je mi líto, jaké peklo jsem ti způsobil. Neměl jsem se ti plést do života."
Napadlaho absurdní myšlenka, že kdyby utekl, a jen ji potajmu sledoval, bylo by to pro ní lepší. Měla by od něj klid. A ten si určitě zaslouží.

Maruška otevřela oči a uviděla před sebou usměvavou tvář. Ten blonďák, Mariin kamarád, Daniel. Ale co tu dělá?
S úšklebkem prohodil: „Jak ses vyspala, Šípková Růženko?"
Z nějakého důvodu ji to přimělo k hlasitému uchechtnutí. Posadila se a protáhla. Odvrátil hlavu jinam.
„Co tu vlastně dělám?" napadlo ji.
Opět stočil pohled k ní a zdálo se jí, že v jeho očích probleskl smutek, pak to ale popřel svými slovy: „Na koncertě jsi omdlela a já jsem tě s Nicholasem přinesl sem, aby si o tebe Marie nemusela dělat starosti."
Nenapadal ji žádný důvod, proč by se to mohlo stát, ale věřila mu. Neměl koneckonců žádný důvod jí lhát. Jen se jí zdál trochu nesvůj.
„Nesu čaj," oznámila Elisa svým vlídným hlasem. Nico šel v závěsu těsně za ní. Kývl na pozdrav Danielově milé a zase zavítal ke svému milovanému rohu. Jeho životní láska...
„Děkuji," odvětila dívka a převzala si jej od sirény. Ta se jen usmála.
„Volala jsem Marii. Za chvíli tu budou," oznámila jí.
Temný anděl si uvědomil, že brzy odejde. Ale bude to tak lepší. Vždyť tu byla jeho vinou.

Ozvalo se zaklepání a Nico šel rovnou otevřít. To bude Erik s Marií. Nemýlil se. Vlkodlak svíral svou družku a mořská panna vypadala velice znepokojeně. Dělala si o svojí přítelkyni starosti.
„Kde je?" zeptala se rovnou bez pozdravu.
Nicholas ukázal do obýváku. Z té malé cítil hněv a zklamání. Právě teď Dannyho nenáviděla. Ublížil její kamarádce.
„Marie, on neměl na vybranou. Musel se napít, jinak by zemřel. Když to na něj přijde neumí to ovládat," zastával se ho.
Rozčileně na něho pohlédla, jako by se zlobila i na něj, že Temného anděla obhajuje, pak si ale pouze povzdychla. Erik ji nečekaně objal. Vycítil, že to potřebuje. A také že ano.
„Můžu ji vidět?" tázala se ho zoufale. Nico jen přikývl a ustoupil jí z cesty. Vykročila a Erik jí byl těsně v patách. Jak taky jinak. Nikdy ji nespouštěl z očí.
Nicholas viděl, jak Danny vstal a nedokázal se mořské panně podívat do očí. Styděl se a cítil vinu, ale ta Maruška byla z jeho reakce naprosto zmatená. Z andělova krmení si absolutně nic nepamatovala.
Ticho trvalo velice dlouho, dokud ho nepřerušila Marie: „Jsem ráda, že ti nic není."
A tehdy se Nico rozhodl nenápadně vytratit. Připadal si tu nepatřičně a bylo tu na něj až příliš lidí. A navíc... jim záviděl. Erik má Marii, Danny se zamiloval do té dívky, ale Elisa snášela jeho přítomnost jen z lítosti.
Ušetří jí své protivné existence. Večer si sbalí své věci a vytratí se. Teď si ale musí provětrat myšlenky. Musí na vzduch.