II. díl - Pouta starých zvyků

Prolog

Tahle povídka je věnována Nicholasovi a Elise. Weer worfovi, co se nikdy nezajímá o ženy, a siréně, která do hloubi srdce nenávidí většinu mužů. Jakpak se to mezi nimi asi může vyvíjet.
Jsem si jistá, že pokud alespoň trochu máte rádi Liadel a Nerana, tahle povídka by se vám mohla líbit (pokud Nerana a Liadel neznáte, koukejte si přečíst Syna pekel).

Elisa si česala vlasy. Měla spoustu volného času a takhle ho velice často trávila – péčí o samu sebe. Ne že by byla nějaká zhýčkaná fiflena, ale měla to tak nějak v krvi. Všechny sirény jsou dost ješitné a háklivé na svůj vzhled.
A vtom se ozval zvonek. Siréna překvapeně vzhlédla. Kdo by to tak asi mohl být? Položila hřeben na toaletní stolek a šla otevřít. Ve dveřích stál Daniel s Nicholasem. Že ji to překvapilo.
„Co tu děláte?" zeptala se. „A kde jste nechali Erika a Marii?" divila se.
Temný anděl se ušklíbl: „Pan Erik se naboural na školní stránky a zapsal se jako nový žák na druhé pololetí, aby mohl trávit více času se svou milou."
Elisa potlačila úšklebek. Byl na tu malou až příliš vázaný. Neudělal bez ní ani krok. Nebyla si jistá, že je to úplně dobře. Ale mohla mu to vyčítat? Jeho otec nechával jeho matce dostatečnou svobodu. Vždy důvěřoval v její schopnosti, a jak to dopadlo?! Umučili ji Lovci. Siréna si dokázala představit hezčí způsob smrti.
„Napadlo mě... No, spíš jsem nechtěl, aby mě tadyhleta potvora moc netrápila... ehm... No, jestli bys třeba nechtěla jít s náma," řekl.
Elisa se usmála. Ne, neuměl mluvit se ženami. Prostě na to nebyl. Nikdy nebyl příliš mluvný. A když už se ženami mluvil plynule, tak byl hrubý a neotesaný. No, každý máme své mouchy. A tenhle jich měl stejně jako to jeho oblíbené maso.
„Půjdu," usmála se, „Stejně jsem neměla, co dělat."
„Hm, tak fajn," vypadlo z něj nakonec. Temný anděl po jeho boku se pobaveně šklebil. Bylo jí jasné, že má něco v plánu.
Skočila si dovnitř ještě pro lehký modrý svetřík. Nehrozilo, že by jí mohla být zima, ale připadalo jí nevhodné vyjít ven jen béžových šatech bez ramínek.

Danny s Nicem měli namířeno do nějaké kavárny. Tušila, že to nebyl vlkodlakův nápad. Nicholas nesnášel místa, kde bylo příliš mnoho lidí, což bylo podle jeho vkusu všude.
A protože Temný anděl nebyl zase taková svině, nechal Weer worfa vybrat stůl někde úplně v rohu. Zastrčený a tak daleko, jak jen to bylo možné. Tam si dřepl a vypadal, že ho odtamtud nikdo nedostane, dokud odsud konečně nevypadnou.
Elisa si toho nevšímala. To byl celý on. Místo toho si s Danielem šli pro něco k pití. Vybrala si kávu latte s karamelovou příchutí, zatímco si Danny objednal pouze horkou čokoládu. Uvažovala i o nějakém zákusku, ale pak si řekla, že radši ne. Možná někdy jindy, až bude sama. Nebude Nicholase ještě víc popuzovat.
Za chvíli se i se svými nápoji posadili ke stolu, kde čekal vlkodlak. Rozhostilo se dlouhé ticho. Ani ji to nijak nepřekvapovalo. Nico opravdu nebyl upovídaný člověk a jí mlčení nikdy nevadilo. Koneckonců Danny z nich byl vždy ten nejukecanější.
Párkrát se jí poštěstilo, že zaslechla Vlkodlaka nenuceně hovořit, ale to vždy jen naslouchala stranou.
Zničehonic si Temný anděl začal broukat. Tichá melodie přerušila ticho, ale nijak protivná nebyla, takže nikdo nic nenamítal.
Ani si nevšimla, že se u nich objevila číšnice, která někomu nesla nějaký vychlazený nápoj. A byl by si toho nevšiml nikdo, kdyby nezakopla a nevylila celý ledový obsah na něčí pánské přirození.
Vlkodlak vyskočil ze židle a začal poskakovat sem a tam. „Studí, studí. To ale studí!"
Siréna nevěděla, jestli se má smát anebo ho litovat. Teď jí došlo, z jakého důvodu si Daniel začal pobroukávat. Tohle měl v plánu.
„Já se moc omlouvám," spustila číšnice a začala ho utírat papírovými ubrousky. Nicholas ji odstrčil hruběji, než bylo slušné a zamručel něco, aby zmizela. Elise bylo dívky líto. Nemusel být tolik hrubý. Přece jen to nebyla její vina.
Siréna šlehla zlostným pohledem po Dannym. „Teď už jsi konečně spokojený?!"
„Jo, teď už jo," zazubil se. Otráveně protočila oči.
Nicholas se naštěstí začal uklidňovat, protože nejhorší byl očividně počáteční šok. Utřel se ubrousky od jejich nápojů, a pak probodl Temného anděla naštvaným pohledem.
„Tohle ti nedaruju. Zašels příliš daleko," zavrčel.
„Ale no tak. Přece by ses nezlobil, kvůli takovému malému vtípku," řekl Danny a zkusil ho vzít kolem ramen. Nico se mu vytrhl a v očích se mu zlostně zalesklo.
„Tak a dost," řekla Elisa a oba je zpražila pohledem, „Danny, ty už neprovokuj. A Nico, ty se koukej uklidnit."
Vlkodlak chtěl něco odseknout. Zvažoval, jestli se nemá hádat. Pak si ale uvědomil, že bude moudřejší jí poslechnout. Ještě pořád byl dost naštvaný, avšak ona rozčilená – to by bylo mnohem nebezpečnější.
Pak do kavárny vstoupil nový zákazník. Něco na něm ale nebylo v pořádku. Něco, vlkodlak přesně netušil co.
Kap, kap...Natáhl vzduch do plic a otřásl se. Krev. Čerstvá lidská krev. Lahodná a tak vábivá...
Siréna si změny jeho chování okamžitě všimla. „Co se děje, Nicholasi?"
Nic. Weerworf dál zaujatě sledoval nově příchozího.
„Nico, poslouchej mě. Slyšíš? Ten člověk je Lovec. Musíš se uklidnit. Je to past. Vnímáš mě?!" mluvila na něj tiše ale se slyšitelnou naléhavostí v hlase.
Vlkodlak však vnímal jen napůl. Elisa zaklela. Jestli to takhle půjde dál, tak na něj přijdou. Musí něco udělat. Musí odpoutat jeho pozornost.
„Danny, otoč se!" řekla Temnému andělovi.
„Proč?" podivil se.
„Prosím, chci něco zkusit." Daniel významně pozvedl obočí, ale nakonec se otočil. Siréna nepromarnila ani vteřinu.

Krev, krev, krev... HLAD! Asi tak nějak to probíhalo ve vlkodlakově mysli, dokud se něco nezměnilo.
Teplý, vlhký, šimravý dotek na jeho ústech. Jemné váhavé prsty na jeho krku a šmátrající ve vlasech.
Víc... To byla jediná změna. Sám netušil, co to je, ale potřeboval toho víc. Přitiskl si zdroj toho příjemného pocitu blíž k těle. Hmatal a šátral. Jemná látka, příjemná vůně meduňky a soli.
Náhle to přestalo. Vydal tiché nespokojené zamručení, načež mu na tváři přistál políček. To ho plně probralo.
„Tohle jsem měla udělat už na začátku," zamručela.
Nicholas na sirénu nechápavě hleděl, než mu to došlo. Lovec, krev, polibek, facka. Ona ho políbila.
Nestihl se z toho však začít radovat, když si všiml jejího naštvaného pohledu. Očividně to udělala jen proto, aby se nevrhl na toho Lovce a teď svého rozhodnutí litovala.
„Hm, díky za... záchranu," zamumlal. Divoce oddechovala, ale vypadalo to, že další rána nebude následovat.
„Měli bychom jít," řekla. Temný anděl přikývl. Vlkodlak si přál, aby jeho přítel nevěděl, co se stalo. Teda, jestli se stalo to, co si myslel.