,,One coffee,please." [FF Marcus&Martinus]

10.

Marcus
,,Ahoj." Odpověděla suše a odešla.
,,Jess?" Zeptal jsem se nejistě.
,,No co je?" Podívala se na mě tou svojí usměvavou tvářičkou,ale ta se nikdy nemohla vyrovnat té Hollyině (eh wtf?!).

,,Nepřijde ti Holly poslední dobou nějak divná?" Zeptal jsem se rozrušeně.
,,Nojo," povzdechla ,,možná trochu proč?" Upřela na mě svůj pohled.
,,Já jen,že je poslední dobou docela odtažitá a vypadá to jako bych jí já něco udělal." Ukázal jsem prstem na sebe. ,,Ona říkala,že si jí řekl něco špatnýho a ona se s tebou cítí divně nebo tak něco.Přesně si to nepamatuju,ale prý jste měli divnou konverzaci a nemá tě ráda." Stručně vylíčila to,jak jsem přišel o někoho koho mám rád.

,,Fajn." Odfrkl jsem a šel jsem do šatny.
Může to být kvůli tomu jak jsem Holly řekl co se stalo mému bratrovi a sestře? Dost možná.
Spíš je to nad slunce jasné,jsem člověk co se neumí o někoho postarat.
Tak však kdo by se mnou chtěl trávit čas?!

Začínal jsem být čím dál více naštvaný sám na sebe a z toho mi bylo čím dál větší úzko.
Byl jsem naštvaný za to,že jsem nevěděl kam zmizeli můj bratr a sestra.
Byl jsem naštvaný za to,že kvůli mě rodiče umřeli,taky za to,že jsem kvůli tomu co jsem způsobil přišel o Holly. A taky za to,že jsem naštvaný sám na sebe a nemůžu se pořádně profackovat.

Sebral jsem věci a vyběhl jsem zpět do kavárny. ,,Promiň Jess,ale dnes to budeš muset zvládnout sama." Naštvaně jsem se omluvil a odešel.

Když jsem přišel domů první co jsem udělal bylo,že jsem vypil asi tak půlku vodky.
Dál už si to nějak moc extra nepamatuju.Jenom škrábance na rukách, tříštění skla,kopání do dveří a to jak jsem naposledy udeřil do zdi a usnul.

Holly
Šla jsem s batohem na zádech k autobusové stanici,kde jsem měla nasednout na bus,který mě odveze do Møejsnu,tam nasednu na letadlo a odletím do Osla.

Začala jsem se blížit k Marcusovu domu.Snažila jsem se tam ani nedívat,ale jak mile jsem slyšela tříštění skla prudce jsem otočila hlavu a podívala jsem se zkrz okno do kuchyně kde bylo rozsvíceno. ,,Do hajzlu!" Slyšela jsem ho jak zakřičel.
Úplně jsem stuhla a zůstala stát.
Ještě několik minut jsem tam stála a koukala do toho okna a přemýšlela jestli půjdu do vnitř anebo ne.

Najednou ale světlo zhaslo a já se mírně lekla. Koukla jsem směrem k obýváku kde vedle závěsu stál Marcus a pozoroval mne.
Jeho pronikavými oči se díval přímo na mě a já na něho.
Chtěla jsem jít do vnitř za ním a pomoct mu uklidit to sklo nebo co se tam rozbilo.Udělat cokoliv abych byla znova s ním,ale vše na co jsem se zmohla bylo se rozejít a odjet do Osla.
Může mi někdo alespoň zatleskat prosím?
.....
Na letišti už na mě čekal Lukas.
,,Ahoj Holly." Usmál se a objal mě.
,,Ahoj." Objetí jsem mu oplatila.
Celý dnes jsme jen tak poflakovali po Oslu a povídali si o všem možném,jako by jsme se roky neviděli,přitom to byli asi dva měsíce.
,,A co ty a kluci najde se tam nějaký?" Zeptal se zvědavím tónem. ,,To víš že najde.Jenom bych asi lezla do cizího zelí,takže se s ním nebavím." Sklopila jsem hlavu k zemi.

,,To má jako holku?" Zeptal se. ,,Nemá,ale ta holka říkala,že jednou bude jeho holka a,že si ve školce dali pusu,takže to bude asi vážný víš." Řekla jsem sarkasticky.
,,Ale prosimtě." Zasmál se. ,,I když než jsem odešla na autobus stalo se něco divného." Nakrčila jsem čelo a znovu nad tím přemýšlela.
,,Co?" Nadzvedl obočí. ,,No...-" Oddechla jsem si a začala mu vyprávět co se stalo než jsem odjela.

Ahoj lidi. Moc vám všem děkuju za komentáře u minulé kapitoly udělalo mi to obrovskou radost.😍

Budu ráda za každé 🌟 a 💬.
❤
-The lava Is floor-