,,One coffee,please." [FF Marcus&Martinus]

2.

Probudila jsem se celá rozlámaná z té matrace.Začala jsem přemýšlet,kam bych mohla jít pracovat,protože patnáct tisíc na účtu mi navždy stačit nebude.
Odešla jsem do koupelny dát se trochu do pořádku a potom,že se půjdu poptat do té kavárny,kde jsem se potkala s Marcusem.

Když jsem tam přišla, absolutně nic se nezměnilo.Marcus za pultem,podivín u stolu a všude kolem vánoční nálada.
Přešla jsem až k němu. ,,OH.. Ahoj Malý Vánoční Zázraku." Doslova zajásal.Prokroutila jsem nad tím oči. ,,Nečekala jsem,že si budeš moji přezdívku pamatovat." Zakroutila jsem hlavou. ,,Co si budeš přát?" Podíval se na mě vyzvídavým pohledem. ,,No...-" odmlčela jsem se. ,,Nemohla bych tu pracovat?" Nejistě jsem se zeptala. ,,Možná by to šlo.Pojď odvedu tě za šéfem." Naznačil ať jdu za ním.
.....
,,Váš plat by byl deset a půl tisíce měsíčně,musela by jste pracovat v noci i ve dne a nosit uniformu kterou vám předám.Souhlasíte?" Zeptal se mě ten sympatický pán. ,,Přikývla jsem hlavou.

,,Takže?" Zeptal se Marcus jakmile jsem došla k němu.Zakývala jsem hlavou na náznak,že tu budu pracovat.Nadšeně se usmál a přitáhl si mě do obětí.Mým tělem projela vlna elektřiny a tepla a musela jsem se sama pro sebe usmát. ,,Přinesu ti něco na snídani a pak společně můžeme jít domů,končím za půl hodiny." Řekl Marcus,když jsem se od sebe odtáhli.

Čekala jsem u stolu,na to než mi Marcus něco přinese.Donesl mi šálek kávy a dva čerstvě upečené muffiny. ,,Děkuji." Vděčně jsem se na něj usmála. ,,No...A proč si přišla zrovna do Trofors?" Zeptal se. ,,Ehm.T-to má víc důvodu,nevím jak to říct." Vykoktala jsem. ,,Dobře." Přikývl na to,že je mu jasné,že k tom nechci mluvit.

Tak jsme si tam v pohodě dvacet minut s Marcusem seděli a povídali jsme si o všem možném.Dokonce se z nás za těch sedm hodin stali přátelé,čemuž se nijak nebráním,protože je to fajn kluk. Najednou vešla do dveří hnědovlasá,vysoká dívka,zahlená v nejspíš nějakém drahém kabátu a zamířila si to přímo k nám.

,,Ale koho pak to tu máme." Usmála se na mě a řekla to takovým stylem,jako by jsme se znaly. ,,Jennie to je Holly.Holly Jennie." Představil nás Marcus. ,,Bude tu pracovat.'' Usmál se Marcus.Vypadalo to,že Jennie hned přešla nálada,protože se její úsměv změnil na znechucený výraz.

,,Aha.No nic tak já jsem zde,tak už můžeš jít." Přikývla a odešla. ,,Skočím si pro věci,hned jsem zpět." Informoval mě Marcus a v mžiku byl pryč.
,,Můžeme jít." Uslyšela jsem za chvíli za sebou.
.....
Sledovala jsem Marcuse jak jde tak metr předemnou a jak se postupně vzdaluje.Najednou se otočil a zmateně se na mě podíval. ,,Ty nejdeš?" Naznačil prstem na cestu.
,,Já bydlím tady.'' Ukázala jsem na můj dům. ,,Holly vždyť tady už patnáct let nikdo nebydlí,ten dům jenom chátrá." Nakrabatil čelo. Jenom jsem pokrčila rameny a chystala jsem se s ním rozloučit.

,,Ahoj Marcusi." Rozloučila jsem se vešla dovnitř.

Marcus

Ještě nějakou chvíli jsem stál před jejím domem a pozoroval ty dveře,kterými odešla.

Nikdy jsem si nevšiml,že by tenhle dům byl na prodej,a už vůbec ne,že by v něm někdo bydlel.Ten dům tu stál patnáct let na pospas přírodním živlům a nikdo se ho ani nedotkl.

Začínal jsem přemýšlet,jestli není duch,když se mi představila jako Malý Vánoční Zázrak.Třeba v tom domě umřela a teď tu straší.

Zatřásl jsem hlavou abych se vzpamatoval. ,,Měl bych se jít vyspat,ty směny přes večer mi lezou na mozek." Řekl jsem si sám pro sebe a odešel domů,kde jsem hned na gauči usnul.

Nevím kolik je tak normální plat v kavárně,ale moc to asi nebude.
Ale,když je to v Norsku,kde je vše 3x dražší si myslím,že bych s takovým platem skončila pod mostem. xD
No nic konec mých blbých keců.

Doufám,že se vám kapitola líbila.✊❤

Budu ráda za každé 🌟 a 💬.
❤
-The lava Is floor-