,,One coffee,please." [FF Marcus&Martinus]

8.

Chvíli jsem nechápala o čem to mluví,když v tom mi to došlo.
Napjatě jsem ho pozorovala a čekala co řekne.

,,Tenkrát mě a Martinusovi bylo 15 a Emmě 9."
,,Měli jsme v plánu jít všichni tři na hřiště si zahrát fotbal a zablbnout.V půli cesty jsem si ale vzpomněl,že jsem doma nechal kopačky,takže jsem se vracel.Když jsem šel zase zpátky na hřiště tak jsem Em a Martinuse vůbec nikde neviděl.Nemohl jsem je najít a myslel jsem si,že je to nějaká jejich stupidní hra,tak jsem je celý den hledal po celém Trofors.
Ovšem když jsem dorazil na místo,kde jsme se naposledy rozloučili tak jsem u stromů uviděl míč,tak jsem se vydal do lesa a tam je taky nenašel." Začali mu slzit oči.

,,Vrátil jsem se domů úplně zdrcený a celé to rodičům řekl a oni okamžitě zavolali na policii.
Taky hledali všude a jediná stopa co po nich zbyla byl ten míč.
Už jsou to tři roky a já si ani nemyslím,že je policie pořád hledá,už dávno skončili.Prohlásili ten případ za uzavřený a Emmu s Martinusem za mrtvé.A já nevím jestli jim mám veřit nebo ne,ale každým dnem,kdy čekám,že třeba cinkne zvonek v kavárně a tam bude Emma s Martinusem stát ve dveřích nebo,že někdo zazvoní a budou to zrovna oni dva,moje naděje uhasíná,protože stále není nejmenší náznak,že by žili."
Slzy mu stékaly po obličeji a dopadaly mu na tričko.

,,A jestli ještě žijí-" povzdechl si. ,,Kde jsou a co právě teď dělají?A proč nestojí o to sem přijet." Dořekl zklamaně.
,,Marcusi." Zašeptala jsem a objala ho.
Je mi hrozně líto co se stalo a oba bych je chtěla i poznat,ale nemůžu Marcusovi přece dávat falešné naděje. Mohlo by ho to ještě víc ranit.
,,Půjdeme spát ano? Zítra jdeme oba do práce." Řekla jsem po nějaké té dobře co jsem se ho snažila utišit.

Odešli jsme nahoru do jeho pokoje a lehli si. ,,Dobrou Holly." Upřímně se na mě usmál a políbil mě na líčko.
,,Dobrou." Usmála jsem se na něj a šla spát.

.....
,,Nerad to říkám ale za deset minut máme být v práci!!!" Vzbudilo mě jak se mnou Marcus třásl a křičel.
Okamžitě jsem vytletěla a běžela si pro hadry.Marcus mě jenom pobaveně pozoroval.

V tu chvíli mi to došlo. Otočila jsem se na něj a pozorovala jsme ji neutrálním výrazem. ,,Dobrý ráno." Zasmál se. ,,Takhle debilně mě ještě nikdo neprobudil.Pěkně blbý fóry." Odsekla jsem ještě před tím než jsem se vydala do koupelny se převléct a udělat si ranní hygienu.

,,Tak jo jdeme!!" Zakřičel Marcus.
Seběhla jsem schody a šla rovnou za ním do předsíně.
Nasedli jsme do auta popojeli tak jeden kilometr a už jsme byli v práci.

Celý den jsme si s Marcusem povídali k tom jak je fajn že jsme se potkali,kolik toho máme společnýho a jak moc dementí oba jsme. Na konci směny se tam bohužel zase přidala Jess a narušila nám celou konverzaci.Moment.. bohužel?!

,,Tak jo jdu si sbalit věci a už půjdu." Podíval se na nás Marcus a odešel do šatny.
Za chvíli se vrátil letmo nás pozdravil a odešel.
,,Taky už půjdu." Usmála jsem se na Jess a odešla do šatny.Dala jsem si věci do tašky a měla v plánu vyjít,jenže v tom mi zabránila Jess která stála ve dveřích a neutrálně a taky trochu naštvaně mě pozorovala.

,,Co si myslíš že děláš?!" Zeptala se. Věnovala jsem ji nechápavý pohled.
,,Marcus je můj a je mi to fakt líto,ale ty se mu nikdy líbit nebudeš." Zakývala hlavou a odešla.
,,Co to sakra mělo být?!" Zaklela jsem a vydala se na cestu domů. No nešlo na to přestat myslet.

Další kapitola je zde.❤
Doufám že mě nezabijete za to co jsem napsala😌

Budu ráda za každé 🌟 a 💬.
❤
-The lava Is floor-