Tajemný les 2 - Vesnice

Začátek

Před třemi lety mi mamka řekla, že se budeme stěhovat. Měla jsem strašnou radost.  Pak mi ale mamka řekla kam. Prý někam do lesa, nedaleko vesničky Truchlov. ,, Proč do lesa a né do té vesnice?"  ,, Jdi si zbalit věci." řekla a otočila se ke mě zády. Celý den jsem přemýšlela, jak asi ten naš nový domov bude v lese vypadat. Zkoušela jsem si něco vyhledat o tom lese. Ale nic mi to nenašlo a na víc u prostřed vyhledávání se mi vypnul počítač. Divila jsem se. Řekla jsem si, že to nic není, že se mi jenom vypnul počítač. Odnesla jsem ho do obývacího pokoje. Když jsem si šla večer čistit zuby, slyšela jsem jak se máma hádá s tátou. Pořádně jsem jim nerozuměla, ale jedno vím jistě táta se stěhovat nechtěl. Říkal o tom domě něco že stojí přímo na místě kde umřelo pět lidí. Máma mu na to, ale řekla že je to nesmysl. Když jsem si vyčistila zuby šla jsem si lehnout. Snažila jsem se usnout, ale nešlo to. Usla jsem někdy až nad ránem. Ráno mi mamka připravila snídani. Ale ja nechtěla jíst. ,, Na tom místě kde budem bydlet umřelo pět lidí?" Mamka se na mě tak divně podívala a řekla ,, Jistě že ne." a odešla do obývacího pokoje. Chvíli jsem nad tím tak hrozně přemýšlela, ale čím víc a víc jsem přemýšlela, víc jsem se bála. Pak mě ale vyrušil táta. ,, Běž si ustlat za chvíli jedeme." řekl a šel do koupelny. Vztala jsem a šla si ustlat postel. Když jsem si ustlala vzala jsem si věci a šla k autu. U auta jsem čekala skoro patnáct minut než přišli rodiče. Když jsme pak projížděli vesničkou Truchlov viděli jsme holčičku. Seděla sama na lavičce a brečela. Měla na sobě dlouhé bílé šaty. Celkem jsem se jí bála. Táta nezastavoval a jel dál. Když jsem se otočila do zádu, aby jsem mohla vidět tu holčicku, nebyla tam, už na té lavičce neseděla. Zmizela jako přízrak. Divila jsem se. Po chvilce jsme přijeli k hospůdce. Táta měl hlad, chtěl si jít dát oběd do hospůdky. Vylézli jsme teda z auta a šli do hospůdky. Když jsme otevřeli dveře, byl tam strašny zápach. Chtělo se mi z toho zvracet. Mamka mě chytla za ruku a řekla ,, To bude dobrý." a pohladila mě po vlasech.  Když jste tam vešli byl tam všude kouř a tma. Jediný světlo přicházelo z oken. ,, Moc se mi tady nechce jíst." řekl táta a koukal se dál po místnosti. Najednou jsem uslyšela slabý štěkot psa. Otočila jsem se dozadu. Nic tam nebylo. ,, Tady v pravo!" ozvalo se. V duchu jsem si řekla, ten pes umí mluvit? Najednou se otevřeli v pravo dveře. Šli jsme k nim. Když jsme vešli do místnosti seděla tam žena. V ruce držela knihu, se jménem Černá tma. ,, Dáte si něco?" zeptala se žena jemným hlasem. ,, Ano." řekl táta a koukl se na psa, co ležel vedle ženy. ,, A co by jste rádi?" ale na to jsem se zeptala ,, Kde tu máte záchod?". Žena ukázala prstem nahoru. ,, Jdi nahoru po schodech a pak zachni do leva a jsi tam." odpověděla. Rodiče se na mě podívali se strachem v očích. Zala jsem si s sebou od mamky potají foťák. Když jsem vešla na ty záchody, udeřil mě smrad. Myslela jsem že vyvrhnu snídani. Když jsem vešla do jedné kabinky se záchodem, uviděla jsem na dveřích něco napsáno. Bylo tam napsáno pomoc. Proč? řekla jsem si v duchu. Vykonala jsem své potřeby. Ale když v tom jsem zahlédla pod dveřmi stín. ,, Halo? tady je obsazeno." řekla jsem klepavím hlasem. Najednou ten stín odešel. Bylo divné že jsem neslyšela dveře, když ta osoba přicházela a odcházela. Měla jsem takový dojem že to byl duch. Rychle jsem vyběhla z kabinky a šla k umyvadlu si umýt ruce. Jak jsem si je tam myla zahlédla jsem něco v zrcadle. Začlo mi strašně bušet srdce. Koukla jsem se za sebe, ale nic tam nebylo. Utřela jsem si ruce do ubrousku, když v tom ... se ve dveřích ojevila máma. Chytla mě za ruku a řekla že už musíme jít. Divně jsem se na ní koukla. Nevím co se jim tam stalo, ale muselo to být něco hrozného. Sešli jsme po schodech dolu. ,, Táta už je v aute!" řekla mamka se strachem. Ta žena už tam nebyla. ,, Kde je?" zeptala jsem se. Mamka šla stále dál. Vylézli jsme z té hospůdky a rovnou nasedli do auta. Když jsme jeli mamka mi jenom řekla ,, Nestalo se ti nic?"  ,, Né proč?" řekla jsem a opřela si hlavu o okénko u auta. Mamka řela ,,Dobře." a zklopila hlavu dolu. Když jsme jeli dál po cestě k lesu, uviděli jsme uprostřed cesty muže. Táta rychle a prudce zastavil, ale najednou tam nic nebylo. V aute vládl strach. Řekla jsem tátovi aby už jel. Neměla jsem z toho dobrý pocit. Táta jel teda dál. Když jsme přijížděli k naší velké chate, uviděla jsem zas tu holčičku. Co tu děla? Pomyslela jsem si a do ruky jsem si vzala foťák a vyfotila jsem ji. Když jsem ho odkládala zpátky cítila jsem hnusný mráz na zádech. Vykoukla jsem se ven z okínka, ale už tam nebyla. Tady se děje něco špatného. Řrekla jsem si. Když jsme přijeli před chatku, táta řekl ,, Vemte si rychle věci a jděte rychle dovnitř." Rychle jsem popadla věci s šla ke dveřím.