Tajemný les 2 - Vesnice

Lesík

Už byl skoro čas k obědu a já se teprve probudila. Šla jsem do koupelny si opláchnout obličej. Když jsem si ručníkem sušila obličej zahlédla jsem v zrcadle cosi divného. Lekla jsem se a opustila ručník na zem. Vyběhla jsem z koupelny a šla do kuchyně na oběd. Snídani už jsem zmeškala. Přišla jsem do kuchyně. Táta si četl noviny a máma dělala oběd. Šla jsem si sednout ke stolu. Chvíli jsem koukala na mamku jak vaří. ,, Udělej si čaj." řekla máma. Udělalsa jsem si čaj a sedla si ke stolu. ,, Je už vařeno!" řekla máma a odložila utěrku na linku. Táta položil noviny a šel si nandat jídlo na talíř. Měli jsme svíčkovou. Mamka se mě taky ptala jestli budu jíst. Řekla jsem že ještě ne. Ale na to mi táta řekl ,, Celý den si nejedla, najez se!" Tak mi teda máma přinesla jídlo a já se najedla. ,, Můžu se jít kouknout do lesíka?" zeptala jsem se rodiců. ,, Ano, ale nechoď nikam daleko." řekla mamka. Odešla jsem do pokoje. Převlékla jsem se a vzala si sebou mobil a foťák. Vyběhla jsem ven před tu chatu a vyfotila jsem si jí. Hned jsem poslala holkam fotku. Najednou mi mobil napsal, že tu není signál. Tak jsem strčila mobil do kapsy. Nějakou chvíli jsem se procházela lesem. Narazila jsem na jakou si cestičku. Šla jsem po ní a došla jsem k jednomu velkemu pařezu. U přezu jsem si všimla něčeho třpitivého. Zvedla jsem to ze země. Prohlížela jsem si to. Byl to klíč. Řekla bych, že od auta. Někdo ho tu musel ztratit, ale musel tu ležet už sakra hodně dlouho. Zvedla jsem se a šla dál po cestičce. Najednou u stromu vidím holčičku. Tu co seděla na té lavičce. Šla jsem k ní blíže. Porád tam jenom stála a brečela. Chytla jsem ji za rameno, otočila ji na sebe ale když v tom... ta holčička neměla obličej. Strašně jsem se vyděsila a utíkala pryč. Po nějaké době utíkaní mě začalo píchat v boku a botel nohy. Zpomalila jsem. Kousek jsem šla až k nějaké studně. Sehnula jsem se abych viděla co v ní je. Nic v ní nebylo jenom voda a napadane listí ze stromu. Otočila jsem že už půjdu zpatky. Odešla jsem. Procházela jsem se po lese ještě půl hodiny. Když tom mi začal zvonět mobil. Mamka mi volala. Chtěla vědět jestli je všechno v pořádku. Řekla jsem že jo a šla jsem zpátky domů. Když jsem se vrátila domů, nikdo doma nebyl. Nastole byl napsaný papírek, že rodiče jeli nakoupit. Odešla jsem do pokoje. Sedla jsem si na postel a prohlížela fotky. Ale na té fotce kde jsem fotila tu holčičku ... tak tam nebyla. Z tý fotky zmizela. Projížděla jsem fotky dál a ta fotka kde na dveřích bylo nehtama naškrábáno pomoc, vypadala jako obyčejná fotka dveří nic neobviklého. Co to? pomyslela jsem si. Najendou jsem slyšela dětský hlas. Nejprve zvuky jako by to prosilo o pomoc. Ale pak to začalo křičet. Lekla jsem se a upustila foťák na zem. Schovala jsem se pod peřinu. Usla jsem.