Tajemný les 2 - Vesnice

Kostel

Rozhodla jsem se, že se půjdu někam ještě podívat. Dala jsem si batoh na záda a šla jsem. Po pár minutách jsem narazila na kostel možná jenom nějakou kapličku. Z venku byl celkem ten kostel poničený a zchátralý. Moc se mi do něj nějak nechtělo, ale byla jsem zvědavá. Přišla jsem blíž ke dveřím. Zkoušela jsem je otevřít. Bylo odemčeno. Vešla jsem dovnitř a první co jsem ucítila byl mráz na zádech. Lavice byly rozbyté a počmárané. Vyndala jsem si z batohu foťák a vyfotila jsem si to. Varhany byly zničené. Najednou jsem slyšela jako by někdo přišel. Otočila jsem se do zádu. Stála tam ta holčička. Měla jsem hrozný strach. ,, Co tu děláš?" zeptala jsem se holčičky se strachem. ,, Chráním tě." odpověděla.

,, Před kým?"

,, Před nimi." a ukázala pstem k lavicím. Koukla jsem se tam. Seděl tem nějaký muž. Nechápavě jsem zírala na to co se  tu děje. ,, Dávej si bacha kam chodíš." řekla a začla brečet. Běžela jsem k ní. Přiběhla jsem k ní blíž a viděla jsem jak brečí krev. Vytáhla jsem si z batohu kapesníčky, abych jí mohla utřít tu krev. Ale než jsem je vyndala byla pryč. Zmizela. Vystrašeně jsem se koukla za sebe. Ten muž už tam neseděl. Co to? řekla jsem. Vzala jsem si z batohu foťák a začla fotit. Když jsem si to všechno vyfotila, šla jsem ke dveřím. Nešli otevřít. Bouchala jsem do nich nešlo to, byly zamčené. Začla jsem křičet o pomoc. Najednou slyším kroky. Nevěděla jsem co mám dělat. Sedla jsem si na zem a začla brečet. Najednou si utíram slzy do rukou. Ruce mám od krve. Rychle šmátrám v batohu pro mobil. Koukla jsem se v odrazu displeje. Brečela jsem slzy. Rychle jsem zandala mobil zpátky do batohu. Najednou vidím muže a ženu. Drží se za ruce a něco si povídají. Začla jsem prosit o pomoc. Žena ukázala rukou ať jdu za nimi. Dala jsem si batoh na záda a šla. Viděla jsem tu holčičku, jak stojí u varhanu a proutí hlavou ať nejdu. Chtěla jsem se odtuď dostat ven. Tak jsem pořád šla. Navedli mě k nějakým dveřím. Vešla jsem dovnitř. Byl to jaký si sklep. Bylo tam celkem vlhko a tma. Nahmatala jsem vypínač na světlo. Rozsvítila jsem. Všude byli nože a kříže. Kříže byly otočené obráceně než by měli. Zhrozila jsem se. Co je to za divný sklep? a najednou jsem uviděla fotky toho kostela. Leželi na stolku přede mnou. Vzala jsem si je do ruky a prohlížela jsem si je. Slyšela jsem jako by někdo šel. Rychle jsem si dala fotky do batohu a šla ven. Venkovní dveře nešli stále otevřít. Zkoušela jsem zavolat rodičum, ale neměla jsem signál. Řvala jsem o pomoc, ale furt nic. Zase se zjevila ta holčička. Podala mi ruku. Zavedla mě k takovým schodům co vedli někam dolů. Věřila jsem jí a tak jsem šla. Sešli jsme do jaké si chodby. Chodba byla strašně dlouhá a zničená. Měla jsem husinu. Holčička mi ukázala rukou, že mám jít stále rovně a zmizela. Vzala jsem si mobil a svítila jsem si svítilnou. Na stěnách chodby byli nápisy pomoc a všude krev a střepy. Rozběhla jsem se ke dveřím na konci. Zkusila jsem je otevřit. Díky bohu, byly odemčené. Vyšla jsem ven na jakou si zahradu.