Tajemný les 2 - Vesnice

V nemocnici

Pohled dcery: (Lilly)

Žena mě vedla zpátky chodbou do mého pokoje. Řekla mi ,, Zůstaňte v pokoji. Za chvíli přijde doktor." a odešla z pokoje. Nechtěla jsem tam zůstat. Přemýšlela jsem jak uteču. Chtěla jsem skočit z okna, ale bylo až moc vysoko. Všimla jsem si jak jde někdo k mému pokoji. Rychle jsem si lehla do postele. Přišel doktor. Prohlédl si mě od hlavy až k patě. Mlčel a nic neříkal. Měla jsem z něj špatný pocit. Dal mi vedle postele na stůl dva prášky a vodu. Došlo mi, že si je mám vzít. Ale měla jsem strach co je to zaprášky. Před doktorem jsem udělala jako, že jsem si je vzala. Doktor přikývl a odešel. Na chodbě stála sestřička a bavila se s doktorem. Strašně jsem chtěla utéct. Hrozně se mi stýskalo po rodičích. V posteli jsem ležela asi hodinu. A konečně sestra s doktorem odešli.

Odešla jsem na chodbu. Šla jsem pomalu a prohlížela si ostatní pacienty. Měla jsem z nich hrůzu. Přidala jsem do kroku. Na konci chodby byla další chodba. Nad dveřmi stál nápis Východ. V duchu jsem se zaradovala.

Když jsem dveře otevřela byla tam žena. Něco si mumlala pod nusem. Seděla na židli. V ruce něco dřela. Pak na mě otočila obličej. Ten obličej si budu pamatovat do konce svého života. Ústa popraskané, oči měla bez barvy. Kůži měla starou a pořezanou. Na rukou měla jizvy. Asi od pout. Pohled na ní byl hrozný. Žena se skoro vůbec nehýbala. Jenom seděla a chvíli na mě zírala. Rychle jsem okolo ní prošla. Chytla mě za ruku. Zastavila jsem se a koukla se na ní. Najednou byla hezká a mladá. Co se to tu sakra děje?! ,, Dávej pozor! Hahahaha !!!" řekla a začala se smát. Byl to takový hrůzo strasný smích. Začala jsem běžet.

Doběhla jsem ke dvěřím. Uviděla jsem znova tu holčičku. Na jednu stranu jsem byla ráda, ale na druhou jsem měla strach. Ukázala prstem na výtah. Váhala jsem. Ale nakonec jsem stejně šla. Nastoupila jsem do výtahu a zmáčkla tlačítko s nápise 1. Výtah jel pomalu dolu, když v tom....

... se zastavil. Někdo chtěl jít dovnitř. Dveře se otevřeli a do výtahu vešel jaký si chlápek. Na první pohled se zdál normální. Chlápek si stoupl do rohu výtahu. Ve druhém patře se výtah zase zastavil. Ale nikdo nešel dovnitř. Dveře byli stále otevřené. Muž sklonil hlavu dolu. Šla jsem ke tlačítku, abych zmáčkla čudlík. Mačkala jsem ho asi desetkrát, ale stále se nic nedělo. Vyšla jsem z výtahu ven. Ten chlápek tam pořád stál a díval se do země. Otočila jsem se a šla ke schodům, které vedli dolů doprvního patra. Výtah se najednou rozjel. Ohlédla jsem se do zadu. Muž už v tom výtahu nebyl. Výtah jel s otevřenými dveřmi dolů. Začlo mi bušet srdce.

Pomalu jsem šla ze schodů dolů. Měla jsem zvláštní pocit jako by mě někdo sledoval. Pořád jsem zrychlovala a zrychlovala. Byla jsem v prvním patře. Výtah už tam dávno stál. Dveře byli otevřene. Nikdo nebyl uvnitř. Teda doufám. Vedle výtahu byli dvířka. Otevtřela jsem je. V místnosti stála sestřička a něco zapisovala do papíru. Najednou kolem mě přeběhl doktor a spousta sester. Někoho převáželi na lůžku. Byla to žena. Hrozně křičela. Byl to nepříjemný křik. Rvalo mi to uši. Cinkl mi mobil. Někdo mi napsal? Vždyť jsem tu neměla signál.
Zprávu jsem si přečetla.

Táta: Kde jsi hledám tě. Ozvy se mi.
Rouza: Jsem v jaký si nemocnici.

Pak už jsem zase signál neměla.