Tajemný les 2 - Vesnice

Doma

Pohled matky: (Lilly)

Bylo už plno hodin a naše dcera pořád nikde. Měla jsem o ní strach. Když jsem uklízela její pokoj byli slyšet divné zvuky, co vycházeli ze skříně. Přistoupila jsem ke skříni blíže. Pořádně jsem si jí prohlížela. Otevřela jsem dvířka skříně, ale nic tam nebylo. Překvapilo mě to. Sešla jsem dolu do kuchyně za Chrisem. (Táta) ,, Rouzí má něco ve skříni." řekla jsem vyděšeně. Chris nad tím jenom protočil očima. Sedla jsem si vedele něj a zašeptala mu do ucha. ,, Podívej se tam. Prosím." Chris se na mě podídal a v zápětí na to odpověděl. ,,Až za chvíli. Jdu do garáže."

Asi po dvou hodinách jsem si řekla, že se půjdu za ním podívat do garáže. Dveře od garáže byli zamknuté. ,, Jsi tam?" Zeptala jsem se. Nic se neozívalo. Šla jsem zpátky do domu. Když jsem přišla, vzala jsem mobil a zkusila zavolat Chrisovi.

Chris: Ano? Děje se něco?
Lilly: Kde jsi?
Chris: Jel jsem do vesnice pro Rouz. Už je tam moc dlouho. Stmívá se a já mám o ní strach.
Lilly: Kdyby se něco stalo zavolej.
Chris: Jo neměj strach ahoj.
Lilly: Ahoj

Típla jsem mobil a šla do obývacího pokoje. Chvilku jsem se koukala na televizi. Dávali tam můj oblíbený pořad. Zazvonil mi mobil. Kdo mi to zase volá? řekla jsem si a zvedla mobil.

Lilly: Ano?
Chris: Nemůžu nikde Rouz najít.
Lilly: Zkus se zeptat lidí, jestli jí neviděli. Neboj určitě se jí nic nestalo. Uklidnila jsem ho, aby neměl obavy.
Chris: Dobře, zkusím se jich zeptat. Zatím ahoj.
Lilly: Ahoj.

Hovor ukončen.
Co to? Televize se sama od sebe vypla. Vzala jsem dálkové ovládání (ovladač) a zkusila jí znovu zapnout. Televize se zase po chvilce vypla. Je tady někdo? řekla jsem si v duchu.
Najednou se ozvala rána. Vyběhla jsem do kuchyně. Spadla sklenička. Když jsem zbírala střepy co leželi na podlaze, řízla jsem se do prstu. Au! Zaječela jsem. Ránu jsem si opláchla pod studenou vodou a zalepila náplastí. Uklidila jsem zbytek střepu a šla jsem se do koupelny opláchnout.

Vešla jsem do koupelny. Na zrcadle jsem viděla co si divného. V rohu zrcadla byla nalepená fotka. Fotka kde jsem byla já, Chris a Rouzí. Nebylo by to nic divného, kdyby na té fotce za náma nestála jáká si holčička. V ruce držela panenku. S tou panenkou jsem si hrávala, když jsem byla mála. Když se narodila Rouza tu panenku jsem jí darovala. Hodně často si s ní hrávala. Kdo je ta holčička? Nikdy jsem jí neviděla. A ani nikdy na té fotce nebyla. Fotku jsem z toto zrcadla sundala a položila jí na stoleček vedle umyvadla.

Při sprchování jsem si všimla černého stínu, co se kolem mě míhl. Vypla jsem kohoutek a vylezla ze sprchy. Měla jsem strach. Co se to tu děje? Osušila jsem se a vzala jsem si přes sebe župan. Popadla jsem fotku a odešla zpátky do obývacího pokoje. Sedla jsem si na křeslo a nohy si opřela o stoličku. Pořádně jsem si tu fotku prohlížela. Náhle ta holčička z té fotky zmizela. Leknutím jsem fotku upustila na zem. Šla jsem rychle do ložnice.