Tajemný les 2 - Vesnice

Ve vesnici

Pohled otce: (Chris)

Rouzí už se dlouho neozvala. Vydal jsem se jí hledat. Přemýšlel jsem, kam by mohla jít. Všiml jsem si paní. Šla směrem ke mě. Přistoupila ke mě blíže. Najednou na mě promluvila.
,, Co tady hledáte?" Vychrlila na mě paní. ,, Dceru. Ztratila se. Neviděla jste jí?" Zeptal jsem se. ,, Jak vypadá?" ,, Tmavé, hnědé vlasy, černou koženou bundu a batoh." Žena se na mě podívala vražedným pohledem a řekla ,, Ano, viděla jsem jí. Ale už je to nějaká doba." ,, Kde?" Řekl jsem s nadějí. ,, Tady na tomhle parkovišti. Šla směrem k obchodu." Odpověděla a odešla. Rychle jsem si vzal z auta potřebné věci a šel hledat Rouzí.

Přišel jsem k obchodu. Na dveřích byl nápis Zavřeno. Zmáčkl jsem za kliku, ale neotevřeli se. Za dveřmi byl vidět stín, procházejícího muže. Zabouchal jsem na dveře. Nikdo neotevřel. Když je zavřeno, tak co by tam Rouza dělala. A odešel jsem. Najednou se sami dveře otevřeli. Cože?! šel jsem k nim. Měl jsem z toho špatný pocit. Moc se mi dovnitř nechtělo. A tak jsem se otočil a šel pryč.

Šel jsem nějakou dobu po hlavní cestě. Uviděl jsem kostel. Byl hodně zničený. Chtěl jsem jít dovnitř, ale měl jsem strach. Ale nakonec jsem šel. Dveře byli také zničené. Otevřel jsem je. Byl cítit smrad. Byl to už hodně starý kostel, takže jsem se ani nedivil. Halo! Je tady někdo? Řekl jsem tichým hláskem. Slyšel jsem kroky. Otočil jsem se kolem dokola. Nikde nikdo. Něco mě chytlo za rameno. Rychle jsem ucuknul a odskočil. Byl to farář. Dobrý den! Požehnej Bohu! řekl farář. Nevěděl jsem co mám říct. Dobrý den! řekl jsem se strachem v hlasu. ,, Co potřebuješ bratře můj?" zeptal se muž. ,, Neviděl jste tu mojí dceru?" farář se na mě tázavě podíval. Jako by mi nerozuměl. Dal si ruce na břicho. V místnosti bylo trapné ticho. V tom se začal farář zběsile modlit. Nechápal jsem. Pak mi to, ale došlo. Nevím přesně co to bylo, ale jsem si jistý, nic hezkýho to nebylo. Nohy mi zkameněli. Nemohl jsem se pohnout. Po chvilce to zmizelo. Farář prudce padl na zem. Jako by to vycuclo všechnu jeho sílu. Rozběhl jsem se k němu. Snažil jsem se mu pomoct, ale nešlo to. Byl mrtev. Utekl jsem pryč z kostela.

Před kostelem stála socha. Byla z kamede. Soše chyběli ruce. Socha byla celkem hodně zničená. Byla to socha muže. Kdo to je? vedle sochy byl vyřezaný oslík ze dřeva. Vzal jsem si ho do batohu. Sochu jsem si pořádně prohlížel. Ale nebylo na ní nic neobvyklého. Vzal jsem si mobil a vyfotil si jí. Socha se najednou celá rozpadla. Pane Bože! Co jsem to provedl?! Rychle jsem od tamtud utekl.

Když jsem se otočil dozadu, uviděl jsem černou postavu, jak jde k soše. Zpomaloval jsem, boleli mě nohy. Najednou mi přišla zpráva. Sakra! Kdo mi zase píše?! Vyndal jsem si mobil. Napsala mi Lilly.

Lilly: Ahoj. Potřebuju aby jsi přijel co nejdřív. Dějou se tu divné věci. Mám strach. Ale hlavně rychle najdi Rouzí. Určitě je v nebezpečí.
Chris: Ahoj pokusím se.

Dal jsem si mobil do přední kapsy od kalhot. Černý stín už zmizel. Mohl jsem už jít pomalou ale svižnou chůzí. Po pár minutách jsem narazil na jakou si nemocnici.