TI DVA | FF VADAK & VIDRAIL ✔

Kapitola 1

Ahoj jmenuju se Klára, je mi 17 a bydlím v Kladně.
Mezi holkama moc kamarádek nemám. Vlastně žádnou. Bavím se jen se dvěma klukama, s Adamem a Vadimem. Kluci jsou známí youtubeři.
Někdo by čekal, že mě kvůli min budou mít lidi docela rádi, ale opak je pravdou. Právě proto, že se s nima bavím, mě všichni nesnáší.
Pokaždé když vyjdu ze školy, čeká na mě pár holek aby mi řekli jaká jsem štětka a podobně.

XXX

"Clare!!..." slyšela jsem za sebou hlas a hned mi bylo jasné čí je. 'Clare', tak mi říká pouze Adam. "Adame!" zakřičela jsem na něj. Hned se vydal k davu se mnou uprostřed. Stoupl si ke mě a objal kolem ramen.
"Tak panstvo, rozpustíme tenhle kroužek." prohlásil.
Do obličeje mi přiletělo cosi neidentifikovatelného. "Tak a dost!" ozvalo se z davu. Byl to Vadim. Prodral si cestu ke mě a objal mě z druhé strany. "Myslím, že by to stačilo a teď si běžte po svých." řekl Adam. Ty lidi se stále neměli k odchodu, tak se do toho znovu vložil Vadim. "Baví vás to hodně, každý den se takhle seskupit kolem jedný holky a pořád jí kvůli nám..." ukázal na sebe a na Adama."...takhle ponižovat.?" "Máte to zapotřebí?" zeptal se Adam.

"Ale nás to vážně baví" ozval se někdo z toho davu, který stále ne a ne řídnout. To už jsem měla slzy v očích.

Pohled Vadima

"Ale nás to vážně baví" ozval se někdo z davu. To už jsem se neudržel. Jak to může někoho bavit?! Nakonec se mi povedlo maličko se ovládnout. "Tak a dost, pokud se hned nerozejdete, tak se už vážně neudržím!!" Zařval jsem do davu, ale věděl jsem, že to nepomůže. A hele někdo se přece jen odpojil. "Tak fajn" povzdechl jsem si. Klárku jsem pustil a vydal se k těm lidem. Adam si jí stáhl k sobě. "Tak kdo z vás se chce prát?" řekl jsem s úšklebkem. Ty svině začali pomalu couvat. Adam s Klárkou se vydali za mnou.
Povedlo se nám jí v klidu dostat domů. Takhle divoký jsem to ještě nezažil. Nikdy nebyli tak hnusný, nadávali jí do kurvy a tak, ale nikdy se nechovali takhle. Neumím si představit, kam až to může zajít.

Pohled Adama

Pozvala nás domů. Nenecháme jí teď samotnou. Nebudu lhát, Klára je krásná holka a s Vadimem jí máme oba rádi. Je skvělá, chápavá, ani jeden z nás nechápe proč jí nemají lidi rádi.

Když jsme před dvěma lety přišli na tu školu, už tenkrát jí šikanovali. Nás měl skoro každý rád, protože už jsme byli docela známí a jakmile jsme se začali zajímat o Klárku, všichni nám řekli, že je to šlapka, jak dá každýmu a bla, bla, bla.
Začali jsme se s ní bavit. Od té doby si jí dobírají ještě víc, ale my jsme rozhodnutí ji chránit.

"Clare... Co chceš aby jsme udělali." řekl jsem. "Co by jste měli dělat?" zeptala se s výrazem, jako by se před dvaceti minutama vůbec nic nestalo. "Nedělej, že nejsi smutná. Už tě nějakou dobu známe." řekl Vadim. Rozběhla se k nám a objala nás. V tu chvíli nás nemohla napadnout větší kravina. Vzal jsem jí za nohy a Vadim za ruce. Odnesli jsme jí do jejího pokoje. Začali jsme ji lechtat. Vždycky to zabralo, ale dneska byla vážně nějaká jiná. Dost nás to zarazilo. Podívali jsme se s Vadimem na sebe. Ani jeden z nás nevěděl co dělat.
"Kluci já..."