TI DVA | FF VADAK & VIDRAIL ✔

Kapitola 2

Pohled Clare

Nedokázala jsem se ani zasmát. Tak moc mě to zasáhlo. Ti lidi jsou stále agresivnější a agresivnější. Už nemůžu dál předstírat, že se nic neděje. Pomyslela jsem si. “Kluci já... už prostě dál nemůžu.“ vyprostila jsem se z pod Adama a sedla si na postel do tureckého sedu. Kluci si sedli úplně stejně naproti mě. Najednou to na mě všechno padlo. Začaly mi pomalu téct slzy. Ani mi nepřišlo, že bych brečela. Prostě mi tekly slzy. “Dlouho jsem nad tím přemýšlela a jsem pevně přesvědčená o tom, že kdybych tady nebyla. Za A: bych nikomu nechyběla a za B: vy oba by jste měli klid. Přiznejme si to. Tolik problémů máte jen kvůli mě.“ teď už jsem opravdu brečela.
Vyhrnula jsem si šortky, kde se mi rýsovala dlouhá jizva.
Oba na mě koukali s nevěřícnými pohledy. “Co tak koukáte, přemýšlím nad tím už vážně dost dlouho.“

Pohled Adama

“Né, to nesmíš...“ vypadlo ze mě. “A proč ne? Vy budete mít klid a nejen vy, celé moje okolí bude rádo, že se mě zbavilo.“ odporovala Clare. Najednou se Vadim zvedl a odešel. Co to do něj vjelo?! Slyšeli jsme ho jen bouchnout dveřmi. Viděl jsem, že měl slzy v očích. “Clare...Vadim tě miluje...“ podívala se na mě s nechápavým výrazem. “Jsem jeho kámoš a poznám, když má někoho víc než rád.“ lhal jsem. Vadim jí má rád, rád je v její společnosti a ani jednomu z nás nevadí ji chránit. Přece se s ní nepřestaneme bavit pouze kvůli NIM. Má ji moc rád, ale pouze jako kamarádku...

Flashback

“Klárka je skvělá holka, ale nedokážu si představit, že by jsme byli něco víc.“ řekl Vadim. Naše debata o videu se přesunula až ke Clare. “Ale u tebe si nejsem tak jistej. Chováš se k ní až moc jako k princezně. To je mi podezřelý. Že ty na ní myslíš.“ obrátil se na mě. “No dobře.“ přiznal jsem to, protože před Vadimem radši nic neutajute. “Líbí se mi, ale nemůžu s ní být. Nejde to.“ nechápavě na mě koukal. “Neříkej, že to nechápeš...“

Naše debata trvala ještě asi dvě hodiny. Vadim mě přemlouval, ať jí to řeknu, já odporoval, že nechci zkazit naše přátelství a bla, bla, bla.

End of flashback

“To není možný. Adame?!“ proč jí musím tak lhát?! “Přísahala jsem si, že ukončím trápení nás všech a vy mi to takhle komplikujete?!...“
Co si to udělal ty kreténe!! Okřikl jsem se v duchu. I když, možná jsem jí tím zachránil život. Ale proč jsem jí to řekl? Vlastně nevím. Miluju jí a to se ONA nesmí nikdy dozvědět...