PROČ, ITACHI?

3. K A P I T O L A

Dnes je Sasukeho den. Dnes má den D. Ráno má odmaturovat a získat čelenku Skryté Listové. Jsem na něho řádně pyšná. Zaslouží si to.

Dnes jsem vstala velice brzo, ještě před východem slunce. Mé kroky zamířily ihned do koupelny, kde jsem vykonala ranní hygienu a stihla se dokonce i vysprchovat. Poté jsem otevřela svou velkou dřevěnou skříň a vybrala si oblečení.

Natáhla jsem na sebe bílé džíny a oblékla si bílé krajkové tričko s krátkým rukávem, které končilo těsně nad pupíkem. Vlasy jsem si nechala rozpuštené a zbytečně se nezrdržovala rozčesáváním vlnek, které se mi přes noc stačily vytvořit.

Jelikož Sasuke ještě spal potichu jsem za sebou zaklapla dveře a vydala se na nákup. Venku bylo příjemně chladno a zrovna začalo vycházet sluníčko. Cestou jsem potkala i onoho havrana, který mě už málokdy dokázal vyděsit. Brala jsem ho jako svého společníka a jeho přítomnost mi byla příjemná. Občas mám pocit jakoby na mě dával pozor, ale to je jenom můj dojem. Moje nereálná představa..

Po cestě jsem potkala Naruta. Podle Sasuke je to otravný budižkničema a bůh ví, co ještě. Ale na očích mu moc dobře vidím, že jsou jako bratři. Bratři..
Snažím se aby se Sasuke choval k okolnímu světu jako ke mě, ale podle všeho má chladnou nepronikavou masku. Nedivím se mu potom, co si prožil.

Já jsem si ale toho blonďáčka oblíbila. Celý je obklopen velkým optimismem a je ochotný udělat pro své blízké cokoliv. Jsme si docela podobní. Zasmála jsem se v duchu.

,,Izumi-chan!" Hulákal na mě jako na lesy a mého společníka vylekal.
,,Ahoj, Naruto!" Usmála jsem se a počkala až mě doběhne a vydýchá se. Neubránila jsem se smíchu.
Vypadal jako kdyby oběhl celou Konohu z obou stran.

,,Naruto ty jsi snad oběhl celou Konohu!" zasmála jsem se a on se přidal. Často říkal, že můj smích je nakažlivý.
,,Tak jak si se psychicky a fyzicky připravil na dnešní maturitu?" zahneme do obchodu. Vytáhnu si z tašky nákupní lístek, který jsem si sepsala a začnu hledat potraviny. Naruta však z dohledu neztrácím. Jakoby se dal ztratit, že?

,,ONA UŽ JE DNESKA?!" chytí se za hlavu.
,,Neříkej, že si na ní zapomněl." pohladím po po rameni a soucitně se na něho podívám.
,,TO JE ŠPATNÝ! TO JE SAKRA ŠPATNÝ!" začne po obchodě běhal a naříkat.
,,Naruto. Naruto!" zastavím ho trochu hrubším způsobem a pozvednu mu bradu.

,,Teď mě dobře poslouchej, ano?" podívám se mu do očí a když přikvýne klidným hlasem pokračuji.
,,Uklidni se, zhuboka se nadechni a vydechni. Věřím, že mě nezklameš a zvládneš zkoušky na výbornou. Co na výbornou. Uděláš je na sto procent! Jsi úžasný kluk, v kterém je tolik potencionálu." usměju se a Narutovi z očí vyletí slzy.

,,Copak, Naruto?" pousměju se a pohladím ho po vlasech.
,,T-ty..ty jsi jediná, která ve mě věří a uznává mě. M-mám tě tolik rád, Izumi-chan. Ani nevíš, jak moc." pevně mě obejme.
,,Ale vím, Naruto. Vím to. Taky tě mám ráda." oplatím mu objetí a pak zaplatím za nákup.

Když jsme skoro před naším domem, kde se Sasukem bydlíme otočím se na Naruta.
,,Ještě jednou ti řeknu, že ty zkoušky zvládneš a že ti budu držet všechny palce, co mám. A když odmaturuješ tak..tak tě pozvu na ramen. Tak co platí?" ušklíbnu se a v očích mi zajiskří.
,,Jsi nejlepší!" obejme mě a pak se rozloučíme. Potichu odemknu dveře a ještě tišeji je zavřu. Nákup položím na kuchyňskou linku a začnu připravovat snídani. Docela mi vyhládlo.

Za chvilku jsem hotová a oba talíře a hrníčky položím na stůl. Musím se pochválit. Je vůbec zázrak, že v patnácti umím tak dobře vařit. A jsem schopná žena v domácnosti.
Najednou z ničeho nic uslyším hlasitou ránu, která se ozvala ze Sasukeho pokoje. Rychle přiběhne do jeho pokoje a následně se sama ocitnu na zemi, díky smíchu. Bože, jak se mu podařilo z té postele spadnout?