PROČ, ITACHI?

5. K A P I T O L A

Došla jsem do své koupelny a zamknula dveře. Vytáhla jsem ze skříňky krabičku první pomoci a opatrně si ošetřila opařené zápěstí. Po několika minutách příšerné bolesti jsem si sedla na okraj vany a vzala si prášek proti bolesti. Koukala jsem před sebe a přestala vnímat okolí. Hlavou mi prolétala scéna, kdy jsem si tak šikovně opařila zápěstí.

Ten hlas jsem si jednoduše nemohla vymyslet. Přeci jenom blázen ještě NEJSEM. Někdy jsem zralá do blázince, ale dneska ne. Barva toho hlasu byla tolik podobná Ita..

Z přemýšlení mě vyvede až Sasukeho zoufalý hlas.
V mžiku jsem se vrátila do reality a zjistila, že Sasuke tu už pěknou dobu klepal na dveře a div v nich neudělal díru.
,,IZUMI, sakra otevři ty dveře!" vykřikne nervózně a znovu zabuší na mé MILOVANÉ dveře.

Rychle jsem zvedla a odemkla. Pomalu chytnu kliku a otevřu dveře. Možná kdybych s nimi trhla tak by to moje dveře do koupelny, no to už by ty dveře neexistovaly. Uhm, zapomínáte si, jak jsem říkala, že jsem někdy zralá do bláznince?

,,Izumi! Ani nevíš, jak jsi mě vyděsila. Jsi v pořádku? Je ti dobře? Jsi celá bledá." vychrlil na mě několik otázek černovlásek, který si mě ihned prohlédl.
,,Klid, Sasuke. Je mi dobře. Jenom jsem si šla ošetřit tu ruku a chvíli jsem nevnímala." odpověděla jsem a pohladilo po bledé tváři.

Moc dobře jsem věděla, že měl na jazyku ještě několik otázek ohledně mého chování, ale všechny jsem je odbyla univerzální odpovědí, kterou jsem slýchala od rodičů, když jsem byla moc zvědavá.
Promiň, Sasuke. Nemám na to ti to vysvětlovat.

,,Sasuke někdy příště, ano? Teď už jdi do akademie, ať nepřijdeš pozdě." pousmála jsem se na něho.
,,Izuu?" protáhl mé jméno a podíval se mi do očí.
,,Uhm." odpověděla jsem ihned a čekala na jeho otázku. Co to bude tentokrát?

,,Moc dobře víš, kdo je náš sensei, že?" upřel na mě zrak.
,,To víš, že ano. Můj bývalý parťák, jak bych na něho mohla zapomenout." rádoby ledabyle odpovím.
,,Izumi, prosím. Ať vím s kým mám tu čest." ležerně se opře o futro.

,,Tak o to ti jde. Jen hezky padej, ať nepřijdeš pozdě! Mohu ti jenom slíbit, že by za své svěřence zaplatil i vlastním životem." lehce ho políbím na tvář.
,,Vždyť už jdu." zvedne ruce nad hlavu jakoby se vzdával a zasměje se.
Vyprovodila jsem ho a zavřela za ním dveře.

Poklidila jsem byt a převlékla postele do nového čistého povlečení. Po uklidovém šílenství jsem otevřela ledničku a sepsala si potraviny, které musím dokoupit. Vzala jsem si tašku, peněženku a zamknula dveře. Cestou se mi honily myšlenky na Naruta. Dlouho jsem ho neviděla. Jak všechno asi zvládá? Z ničeho nic mi najednou naskočila husí kůže. Někdo mě k sakru sleduje?

Nenápadně jsem si aktivovala Sharingan, ale nikdo v mém okolí nebyl. Nikoho jsem necítila ani neviděla.
Rozhodla jsem se tedy nechat samovolně změnit oči do tmavě oříškových a pokračovat v cestě jakoby nic.

Zahnula jsem do uličky, kde byl obchod a nakoupila všechny potraviny. Následně jsem se vydala domů a po hledání klíčů jsem konečně úspěšně odemkla.

Ztuhla jsem, když se v chodbě objevila silueta mužské postavy.
,,Sasuke?" zašeptám skoro neslyšitelně. Postava najednou zmizela tak rychle jako přišla. Ještě nějakou tu minutu jsem byla paralizovaná strachem než jsem se odhodlala jít do kuchyně a normálně fungovat.

Čekala jsem Kakashiho každou chvíli, protože mě měl oficiálně představit týmu. Škoda, že Naruto maturitu neudělal. Jak já se na něho těšila.
Na chvilku jsem se uvelebila na balkoně ve svém proutěném křesle. Zahleděla jsem se na krásnou oblohu, když mě najednou vyrušil zvonek. Kakashi.

,,Už jdu!" vykřiknu a vydám se ke dveřím.
,,Už nemusíš." otočím se za hlasem a uvidím Kakashiho v předsíni.
,,A to tě nikdo nenaučil, že chodit bez pozvání do cizího bytu je neslušné?" neodpustila jsem si rýpnutí.

,,Tohle je ale stav nouze. Chceš snad poznat naše svěřence, že? Navíc ty jsi nikdy nebyla taková slušňačka jako teď..nějak jsi nám zjihla. Pamatuješ jsi ještě na naši první společnou misi v ANBU?" pozvedl obočí a pobaveně si mě prohlížel.
To byl tehdy trapas a když myslím trapas tak myslím trapas s velkým T.

,,Alespoň nečtu takové neslušné uchýlarny jako ty." oba se podíváme na jeho kapsu od kalhot, kde se nacházela ona neslušná knížka a Kakashi na mě hodí na oko uražený, vyčítavý výraz.
Už se nadechoval, že mi to nějak vpálí, ale já byla tentokrát rychlejší.
,,Kdy vyrazíme?" usměju se.

,,Můžeme vyrazit. Beztak mám nějakou tu hodinu zpoždění." odpoví ledabyle a vrazí ruce do kapes. U dveří se zastavím a ďábelsky se zasměju.
,,Že ty jsi si byl koupit nový díl?" on raději mlčí, protože ví, jak by tahle konverzace dopadla.

Po chvíli jsem v akademii a já ucítím známou vůni.
Vůbec se to tady nezměnilo.
,,Stýská se ti? Kdyby jsi mohla vrátila by jsi čas?" otázal se tiše Kakashi a upřel na mě zamýšlený výraz. Jakoby se snažil vyčíst, na co právě myslím.
,,Asi ano. Měla jsem láskyplné dětství a krásné vzpomínky na tohle místo." odpověděla jsem a zahnula směrem do učebny.

,,Bonk!" ozvala se rána a já prudce zvedla zrak.
Past? Jaký idi..počkat Naruto? Naruto! Opravdu tady je. Hbitě jsem si prohlédla další členy.
Sasuke na mě nenápadně kývl a i přesto, jak se snažil držet chladnou masku zacukaly mu koutky. Dále tu máme růžovlasou slečnu, která se snaží za Naruta omlouvat, ale moc dobře je na ní vidět, že má radost.

Pak jsem se otočila na Kakashiho. Jeho stříbrné vlasy utrpěly útok zaprášenou houbou od křídy a staly se ještě stříbrnější než byly. Ale ten výraz. Vypadal jakoby zamrzl v pohybu. Pořád držel dveře a jednou nohou měl nakročeno do třídy. I já měla docela dost na malé se smíchy neválet na zemi.

,,T-tak tohle bude zábava." zašeptala jsem směrem ke Kakashimu a nenápadně se uchechtla.
,,To si piš, že bude." zašeptá mi do ucha a koutky mu zacukají. Následně si dá ležerně ruce do kapes.