PROČ, ITACHI?

9. K A P I T O L A

,,Jdeme domů, děcka." zavelel Kakashi a chtěl se rozejít, ale já ho prudce zastavila.
,,Co se děje?" nechápal Kakashi a chytl mě za ruku, kterou jsem mu "zaterasila" cestu.

,,Naruto je jako co? Je vzduch?!" podrážděně jsem si odfrkla. Jak na něj mohli zapomenout? Chudinka blonďáček.

Rozeběhla jsem se ke třem kůlům a uviděla jsem Naruta, který tu musel už nějakou tu minutu zběsile vyřvávat a škubat sebou.

,,Neboj na tebe nikdy nezapomenu." usmála jsem se na Naruta a vytáhnu kunai. Jedním rychlým, plynulým pohybem jsem rozřízla lano.
,,IZUMI-CHAN! Ty jsi můj strážný anděl. Děkuju." pevně mě obejmul a já se nebránila. Ba naopak. Jenom jsem se musela skrčit, abych byla v jeho výšce.

,,Neboj se ochráním tě a budu tady vždycky pro tebe. Stejně jako jsem tady pro Sasukeho tak jsem tu pro tebe." usmála jsem se na něho. V jeho křišťálově modrých očích se objevily slzy..slzy štěstí předpokládám.

,,Copak?" otázala jsem a pohladila po zářivě blonďatých vlasech.
,,Ty jediná mi věříš a..a já tě mám tolik rád. Nechci o tebe přijít...nikdy Izumi-chan." usmál se a pohladil mě po vlasech.

,,Tak pojď. Půjdeme domů. Ať na nás dlouho nečekají." nastavila jsem mu ruku a on ji stiskl.
,,Jak víš, že na nás čekají?" podivil se Naruto a pak se zazubil.

,,Jednoduše mi věř." odpověděla jsem mu a rozeběhla jsem se. Stáli na rozcestí.
,,Tak já už půjdu mějte se. Dobrou noc
Sasuke-kun..a Izumi." oddělila se od nás Sakura a odešla domů. Kakashi se s námi rozloučil a stoupl si za mě.

,,Za hodinu pro tebe přijdu." zašeptal mi do ucha a já přikývla. Vážně to neberu nějak zvláštně. Jsme bývalý parťáci nic víc.
,,Dobrou noc Izumi-chan." obejmul mě Naruto.
,,Dobrou noc blonďáčku." usmála jsem se na něho a nakonec jsme se spolu se Sasukem vydali domů.
,,Děje se něco?" zeptám se ho když vidím, že ho něco trápí nebo spíš leží v hlavě.

,,Nic." odsekne a já se nenechám odbýt. Strhnu ho na lavičku a podívám se mu do očí.
,,Co se děje Sasuke?" něžně jsem mu pozvedla bradu a dala mu pusu na čelo.

,,Proč jsi Uzumakiho nazvala blonďáček?" nafoukl uraženě tváře. Měla jsem co dělat, abych se nerozesmála. Přisedla jsem si k němu na lavičku a rošťácky do něj štouchla.

,,Neříkej mi že TY ten nejúžasnější a můj nejmilovanější brouček bude žárlit na Naruta. Ano mám ho ráda a to moc ale ty jsi v mém srdci na prvním místě. Starala jsem se o tebe od malička a miluju tě." Sasuke se ke mě přitlulil a já mu dala pusu do nádherných havraních vlasů.

,,Izuu?" zeptal se tiše a ještě víc se přitiskl.
,,Ano?" pohladila jsem ho po tváři.
,,Co je mezi tebou a mým senseiem?" zvědavě si mě prohlížel.
,,Nic. Jenom mě pozval na večeři. Nic víc nic míň. Byli jsme parťáci." usmála jsem se a pomohla Sasukemu zvednout z lavičky.

,,A..Izuu..." sklopil zrak.
,,Ano? Co se děje broučku?" pousmála jsem se.
,,No...víš..je někdo koho by jsi milovala? Myslím...jestli někoho miluješ." sasukeho otázka mě zamrazila a hned mi před očima vyskočil Itachiho úsměv. Ne, on js uzavřená kapitola. On..on musí být uzavřená kapitola.

,,Nooo..možná by se tu někdo našel." usmála jsem se na něho. Sasuke ihned vystřídal úsměv za skleslý obličej.

,,A kdo..kdo to je?" sklopil zrak a tiše mluvil. Prudce jsem ho na sebe otočila.
,,Přece ty blbečku! Tebe já ze srdce miluju." obejmula jsem ho a cítila jsem jak jeho tělem projelo hřejivé teplo.

,,Jsi úžasný, milý člověk. Nevím, co bych si bez tebe počal." pevně mě obejmul. A pak už jsme se odebrali domů. Udělala jsem Sasukemu večeři a odestlala postel.

,,Jdu se připravit, ano? Večeři máš na stole. Tak utíkej, ať není studená." pobídla jsem ho a šla jsem do koupelny.
Oblékla jsem si tmavě modrou, saténovou, kolovou sukni, která měla jako potisk malé kvítky Sakury. Byla až nad kolena a byla krásně nadýchaná. Jako vršek jsem si vzala tmavě modrý crop top.

Co jsi udělám s vlasy? Vyzkoušela jsem asi miliardu účesů a nakonec jsem si je nechala dlouhé a rovné. Jejich délka dosahovala, až na zadek.
Vyšla jsem z koupelny.

,,Tak co Sasuke líbím se ti?" usmála jsem se.
Sasuke na mě jenom tupě zíral s otevřenou pusou.
,,Jsi...jsi..nádherná." vydechl.
,,Děkuju broučku." políbila jsem ho na čelo. Ozvalo se ťukání na dveře.
,,Tak já už jdu. Ustlala jsem ti postel. Tak si koukej odpočinout. Ano?"
,,Ano. Užij si to." rozloučila jsem se se Sasukem a šla otevřít.

,,Ahoj Kakashi." usmála jsem se na něho. Koukal na mě jako Sasuke.
,,Jsi nádherná, Izumi. Ty by si stála za hřích." ušklíbl se.
,,Hele nech si ty svoje uchylárny na jindy." protočila jsem očima a rozešli jsme se.

,,Půjdeme na rámen?" usmála jsem se na něho.
,,Že se ptáš. Dlouho jsem tě na něj nepozval." oplatil mi úsměv. Došli jsme do Ichiraku stánku.

,,Vítejte. Á Sensei Kakashi dlouho jsme vás tu neviděli. A kdopak je ta krásná slečna..vaše přítelkyně?" usmála se na nás žena s mužem za jejími zády.

,,Nene jsem kamarádka." odpověděla jsem a sedli jsme si ke stolu. Několik hodin jsme si spolu povídali, vzpomínali na staré časy a pak se mě zeptal.

,,Izumi, už dlouho jsem se tě na něco chtěl zeptat.." odmlčel se.
,,Zeptej se, Kakashi. O co jde?" usmála jsem se na něho.
,,Co..co se stalo tu osudnou noc?" ihned mi zmizel úsměv z tváře. Podívala jsem do hrníčku ve kterém jsem měla čaj a vzpomněla jsi na všechny detaily z té hrůzné noci.

,,Vím, že se neptáš na tu noc, ale na to co mi řekl Itachi." zamumla jsem tiše a odtrhla oči od čaje.
,,Máš pravdu..Izumi svěř se mi prosím. Třeba se i tobě uleví." podíval se mi do očí.
,,Půjdeme někam jinam?" Kakashi za nás zaplatil a šli jsme do parku. Sedla jsem si na lavičku.

,,Chtěl mě zabít...chtěl nechat jenom Sasukeho, ale přesto to nedokázal. Nechal mi Sasukeho na starost a já toho broučka miluju. To je všechno." podívala jsem se mu do očí.
,,Miluješ ho?" sklopila jsem zrak a zatnula ruce v pěst.
,,Ne. Moje city se změnily v nenávist." nikdy jsem neuměla lhát, ale tohle jsem řekla dost chladně. I já jsem se sama sebe lekla, jako bych to nebyla já.

,,Nebudu tě už trápit. Doprovodím tě domů." zvedl mě z lavičky.
,,Ale...ty nepotřebuješ být doma brzo?" zlomyslně jsem se ušklíbla.
,,Proč myslíš?" nechápavě se na mě podíval.
,,No přeci jsi musíš přečíst další kapitolu, ne?" zasmála jsem se a on do mě strčil.

,,Ale..ale takže mám pravdu!" záchvat smíchu se ještě zvětšoval. Nakonec jsme se před mými dveřmi rozloučili a já potichu odemkla. Sundala jsem si boty a podívala do Sasukeho pokoje. Už spal, určitě musel být unavený. Pohladila jsem ho po tváři a políbila ho na dobrou noc.

Potom jsem potichu zavřela dveře a šla jsem se převléknout. Před spaním jsem ještě vypila čaj na klidné spaní a zachumalala se do peřiny.