Žalozpěv na prvního září
Dneska ráno probudím se,
nový den, říkám si.
A v tom z okna podívám se,
deštivý ráno, uvědomím si.
Jenže z rána vyklube se celý den,
V tomhle ani nemůžu jít ven!
A tak stále pod peřinou
televizi sleduji,
přemýšlím nad každou promarněnou vteřinou
a nad Soudkyní Barbarou běduji.
Svět mi dává najevo,
že léto dneškem končí.
a vlastně se i spousta studentů se životem loučí.
Protože po dvou měsících, kdy děláme co nás baví, naplňuje,
zase přijde ten stereotyp, kdy si každý učivo doplňuje.
Koho zajímá, že to nikdy nevyužijeme?
Že si život neužijeme?
Hlavní je, že sedíme v lavicích
a počítáme po tisících.
A já se stále ptám:
Kolik banánů v mrazáku mám? (ehm, WTF? :D)
Takový to, když prostě něco chcete napsat a vyjde vám z toho totální bullshit. Každopádně tohle je takové mé vylévání srdíčka. Mně ani tak nevadí, že se musím učit a sedět tam několik hodin denně, to se dá zvládnout v pohodě, vadí mi, že mi nezbývá čas na nic dalšího, aniž by to neodnesl můj spánek. A co vy? Jak se těšíte na školu?
Jinak dneska to počasí, to by měli zakázat! Špatná nálada celý den, žádné procházky, alespoň že večer je trochu kreativní!
A taky chci upozornit na Retardovanou výzvu, která bude trvat 33 dní a knihu i s prvním úkolem najdete na mém profilu, tak se určitě zapojte! Každý den jeden úkol! :) Ať nám to září rychleji uteče...
Retardovanosti zdar!
A mazejte splnit dnešní výzvu! :D
ČTEŠ
Jak být správným retardem?
MizahNa Wattpadu se objevuje spousty příběhů o retardech a jejich každodenním životě. Nikde jsem ale nenašla žádný návod, jak se jedním z nich stát. Tak vám tedy jeden představuji! Dámy a pánové držte se, vydáváme se na bláznivou a divokou cestu!
