Když jsem přišla zase k vědomí, cítila jsem všechnu možnou bolest a neměla jsem nejmenší ponětí, co jsem cítila za bolesti. Zvedla jsem oči ke svým rukám, byla jsem opět přivazáná, ale ostnatým drátem, jen sem pohnula rukama a ostny se mi zabodávali hlubokou ruky.
„Za tvůj útěk, opovaž se utéct znovu, potom to pro tebe bude horší.“ Podívala jsem se zpátky k němu, nehodlala jsem mu na to nic odpovídat.
„Vlastně to teď bude bolet tvojí rodinu.“ Poslal jim mojí fotku a nejspíš,jak na ní trpím.
„Jsi parchant, psychopatický cvok.“ Procedila jsem skrz zuby a zavřela své oči, jako bych čekala další ránu nebo něco dalšího a mnohem horšího.
„Měla by ses vyspat na zítřejší den, bude to pro tebe utrpení, lásko.“ Chytil mi ruku, vytahl rukáv a vpíchnul mi injekční stříkačku, ikdyž jsem nevěděla, co mi vpíchnul, po chvíli se mi začínali zavírat oči, usla jsem.
Druhý den ráno jsem se probudila, bolelo mě naprosto celé tělo. Byla jsem unavená a chtělo se mi brečet, chtěla jsem aby mě konečně našli. Přála jsem si,aby tohle byl jeden velký a zlý sen. Bena jsem nikde neviděla, odkryla jsem si deku a uviděla svoje zakrvácené břicho. Hrozně to bolelo. Měla bch utéct? Moje myšlenky se stávali mojí skutečnosti. Ano právě jsem se bála a to jeho že užjsem riskovat útěk nechtěla. Ale měla bych chtít umřít? Přesvědčit ho nebude možné.
V jeho hlavě se to muselo snad porouchat, litovala jsem toho, že jsem ho poznala. Že jsem byla hloupá a do toho se zapletla.
Po chvíli se přiřítil do místnosti a jeho tvář zářila nadšením a mě bylo jasný, že má dobrou náladua že se mu nejspíš něco podařilo a mě to bude stát slzy.
„Musím ti něco ukázat, lásko.“ Sedl si ke mně z druhé strany, předložil jeho telefon přede mě a pustil video. Barbara, moje nejlepší kamarádka byla na oném videu seděla na židli a světla jí svítila do obličeje.
„Co mi řekneš o Hayley? Jenom spávné odpovědi, jinak budeš trpět, Barb.“ Sledovala jsem to, když se zmínila, že jsem milá a nikomu nic neprovedla. Dostala ránu něčím elektrickým, slyšet jen její jekot bylo pro mě utrpením.Dala jsem si ruku na oči, nechtěla jsem to vidět.
„Chci aby ses dívala.“
„Nechci!“ Neměla jsem jinou možnost a proto jsem raději zavřela oči.
„Máš ráda Hayley?“ Ozvalo se z videa, neslyšela jsem žádný výkřik, jeno odpověď,kterou bych od ní nečekala.
„Vidíš jaký to máš přátele, Hayley?“ Podíval se na mě,vypnul video a já otočila hlavu na stranu. Po tváři se mi snášely proudy slz. Dostal konečně co chtěl.
„Povedlo se ti. Dostal jsi co si chtěl.“ Prohlásila jsem naprosto bez jakýhokoliv tónu, jakoby mi to bylo jedno,ale přitom nebylo.
„Vlastně ještě ne. Teprve dostanu, to co chci. Hra je hra. Trpět budeš ještě dost.“ Přála jsem si konec toho všeho. Nejspíš jsem přišla o nejlepší kamarádku jen proto,aby si zachránila zadek a já bych se byla schopná pro ní obětovat a pro další lidi, co jsem milovala.
Nikdy jsem nikoho nenechala na pospas jeho problémum. Jemu se tohle konečně povedlo.
