Když jsem se probrala, viděla jsem Jacoba, který se strašně rozvaloval na oné posteli a měl přes mne hozenou svojí ruku. Tak jsem jí opatrně odendala stranou. On si v klidu spal dál, zvedla jsem se z postele a opatrně zamířila do kuchyně. Cestou přes chodbu jsem minula zrcadlo, tak jsemse zastavila a podívala se na sebe do něj. Byla jsem unavená,uplně bílá jako vyblité zelí. Né, že bych svou pleť neměla bílou. To jsem měla,ale v tuhle chvíli tohle bylo trochu víc. Prohrábla jsem si vlasy, když sem viděla svoje obvázané ruce,sevřel se mi žaludek.
V tu chvíli se mi udělalo strašně zle, nevěděla jsem jestli budu muset běžet nebo to vydržím. Vždycky jsem patřila mezi ty silné osobnosti a teďka se ze mě stalo tohle? Ne-e, musím se z toho dostat a já se z toho dostanu! Byla jsem si tím jistá, nemůžu přece trpět neustále. Trpěla jsem dost. Nadechla jsem se a zamířila do kuchyně, když jsem vešla dovnitř, tak všichni zmlkli. Nechápala jsem proč mlčí.
„Klidně mluvte dál.“ Zavrtěla jsem hlavou a přešla k ledničce, vážně jsem měla hlad.
„Ty si vstala, Hayley ikdyž musím uznat, že vypadáš příšerně.“ Ozvala se Alice, moje milovaná sestřenice.
„Ehm, asi děkuju?“ Zmateně jsem se na ní podívala, popravdě jsem netušila, co jí mám odpovědět.
„Dáte mi někdo kafe?“ Podívala jsem se zpátky po všech, chtěla jsem se zeptat uplně jinak,ale vypadlo ze mě něco jiného než jsem ve skutečnosti chtěla. Dala jsem si ruku na pusu.
„Omlouvám se, chtěla jsem říct, jestli mi někdo neuděláte kafe..“ Pousmála jsem se nevinně, včas jsem si uvědomila, co jsem právě řekla. Alice mi hned podala kafe, vzala jsem si ho do ruky a vzala suchý rohlík a pořádně se zakousla. Měla jsem hlad, jako bych snad rok nejedla a kafe? To mi strašně chybělo.
„Ani nevíte, jak mi tohle chybělo. Kde je Jessie?“
„Netuším, ráno zmizla jako pára nad hrncem.“ Podívala jsem se na Lucy, která byla takový náš informační kanál, vždycky věděla všechno dřív, než se to stalo. Nikdy nepřestala překvapovat.
„Aha, že jí tohle není podobný. Teda myslím.“ Zamyslela jsem se nad tím, že nevím jaká už vlastně je. Vlastně jsem netušila o nikom, jaký kdo je. Byla jsem dlouho pryč, nebo se mi to zdálo možná jako doba? Nevím a nechtěla jsem se nad tím zabývat. Pořád to bylo pro mě těžké,ale chtěla jsem se vrátit do normálního života.
„Chtěla bych prostě jeden den stravený s vámi.“
„A mě z toho vynecháš?“ Ozval se Jacobuv hlas, podívala jsem se směrem ke dveřím, kde postával opřený mezi futry.
„Ne to ne, jen to neber zle, ale chci prostě být jen s holkama. Já se přes to jinak nedostanu.“ Nasadila jsem psí pohled, který na něj dostatečně zabíral.
„No dobře, když po tom tolik toužíš, nebudu ti v tom bránit.“ Uculil se, prošel kolem mě.
Najednou se ozval zvonek.
„Dojdu tam.“ Ihned jsem vyhrkla a zamířila ke dveřím, rohlík jsem nechala na lince. Když jsem otevřela dveře, zasekla jsem se na tolik, že mi vypadl hrneček z ruky a uplně se roztříštil.
„Ahoj, my se ještě neznáme. Jsem James.“ Provokativně se uculil a mě se najednou zmocnila panika.
„Hayley.“ Pípla jsem a podívala jsem se na hrneček, který ležel na zemi.
„Být tebou bych mlčel o tom, kdo jsem. Aspoň pro tvé dobro,zrzko.“
„Jak jsi mě našel?“ Zamračila jsem se, nechtěla jsem dávat najevo strach.
„Hayley, jsi v pohodě?“
„Joo, jenom jsem zakopla a spadl mi hrnek.“ Zavolala jsem zpátky na Alici a podívala jsem se na Jamese,aby pokračoval.
„Nevyřízené účty, víš Ben nemá rád nedokončené věci. Dejme tomu, že jsem něco jako takový dohled.“ Pokrčil rameny.
„To znamená co?“ Nechápala jsem, co se tím snaží naznačit,ale poslední dobou jsem vlastně nechápala nic.
„Že dokud na tebe dohlížim, nic se ti nestane.Nejspíš si to šetří na pozdější chvíli.“
„Nepotřebuju žádný dohled.“ Zamračila jsem se a snažila se na něj nezaječet, protože bych tím nejspíš vyvolala problémy.
„Kdybych nad tímhle neměl ochranou ruku, nejspíš bys byla zmrzačená ikdyž pochybuju, že ti hodlá ubližit tak jako posledně.“ Zamrkala jsem a byla jsem šíleně zmatená.
