Hayley P.O.V.
Když jsem se probrala, šíleně mě bolela hlava a místnost kolem mě byla tmavá. Rozhlížela jsem se kolem sebe, doslova jsem mžhourala očima. Netušila jsem, kde jsem byla. Jenom to, co jsem věděla, tak bylo že jsem doma nebyla. Musel mě nejspíš někde zavřít a byla jsem zase v probleméch. Tohle jsem nečekala, teda vlastně jsem čekala cokoliv ačkoliv ne tak brzo.
Po chvíli jsem zjistila, že moje ruce jsou svazané dosti kousavým provazem, který se mi zařezával hluboko do ruky, zkousla jsem ret. Po chvíli bylo už vidět aspoň na nohy, nedaleko jsem zahlídla Jess na zemi. To už se spustil můj hysterický jekot, že se během pár minut objevil ve dveřích Ben.
"Mohla bys na chvíli ztichnout?!" Zavrčel, byl zřejmě dost podrážděný.
"Nebudu tady s tou, tou." Nebyla jsem schopná říct její jméno, natož ten stav v jakým se momentálně nacházela. Snažila jsem se tu bolest, která mnou proplouvala nedávat najevo
"Pokud nesklapneš, budu nucený něco udělat!" Teď už jsem věděla že je vážně cvok,ale čím dál více se to zvrhávalo v něco, co opravdu nedalo popsat slovy. Tu dobu, co ubíhal jeden měsíc za druhým se to pořád zhoršovalo. Možná se mi to zdálo nebo to byla pravda. Všechno se tak propojovalo dohromady, že jsem ztrácela přehled.
Jenže nevím, jestli se doopravdy zbvláznil nebo se snažil o nějákou svojí pitomou hru s jeho zvráceným humorem. Nedokázala jsem to pochopit, to co se mu honí v hlavě. Na jednu stranu mě to zajímalo,ale na druhou? Jsem to ani vědět nechtěla. Je to už pár měsícu, kdy z něj každý měl obavu, strach a nebo něco takového. Nikdy by si nedovolil proti němu jít, ale najednou?
Jako by to nebyl problém,ale jediná věc byla, že jsem si nedovolila ho udeřit. Takovou sílu jsem neměla a když jsem věděla jaký je to magor?
"Já tady s ní být nechci!" Vypískla jsem, nestačila jsem ani vzpamatovat, kdy mě vytáhl na nohy a táhnul po schodech dolu.
"Vážně tě mám plný zuby, jsi otravnější než předtím. Sice už nejsi taková ublížená chudinka,ale brzy budeš." Nenáviděla jsem , nenáviděla jsem ho tak moc. Mít po ruce dýku, kudlu nebo jakoukoliv jinou zbraň nejspíš by skončila v něm. Nikdy bych nepomyslela na nic takového,ale copak bych měla na vybranou. Vzhledem k tomu, jak jsem viděla, co jí udělal. Ano. Ten magor jí naprosto zabil přede mnou.Moje morální hodnoty byli najednou pryč.
"Ále, ty mi k tomu nic neřekneš?" V tu chvíli jsem skončila na zemi.
"Měla bych snad?!" Ušklíbla jsem a nevěděla jsem, co bych mu an to jiného měla říct. Radši jsem se rozhodla, že budu ticho a naprosto ignorovat ty jeho debilní narážky. Vlastně jsem neměla na vybranou. Rozhlížela jsem se kolem, zvedla jsem hlavu a viděla ho jak nečině kolem mě prošel. Byla jsem ráda, když si mě nevšímal.
Pokusila jsem se rozvázat ten škrtící provaz, což se mi podařilo
CONTINUES
