Dívky a Upíři - Diabolik Lovers COMPLETE

Kapitola 11

Minako

Probudila sem se z bolestí hlavy, pod sebou sem cítila chladnou zem.

Po pár minutách sem si zvykla na šero v místnosti a rozhlédla se okolo byla sem pořád v šatech ale už jsem byla pryč z plesu nyní jsem seděla v místnosti která byla zamčená což jsem zjistila, když sem lomcovala klikou.

,,Háló! Kde to jsem!" Můj hlas zněl chraplavě, ale pořád sem dokázala křičet bohužel se nikdo neozýval nechala sem to a sedla si na místo kde jsem se probudila.

Po dlouhých mintách možná hodinách ani sama nevím sem opět usnula a probudili mě čísi kroky a nakonec sem poznala i osobu která nyní stála předemnou ve dveřích.

,,Kou?" Nevěděla sem jestli mám být ráda  a nebo křičet o pomoc ale jeho úsměv mi říkal, že brzy bude všechno v pořádku.

Vedle něho ještě stál jeden kluk který mi připomínal Kanata ale tenhle vypadal starší.

,,Jak ses vyspala?" Jeho úsměv zářil a já nemohla uvěřit svým uším to on mě sem zavřel ale jak? A proč?

,,Už se vzbudila?" Ozval se další hlas který sem taky znala byl to ten který mě na plese vyzval k tanci a já si o něm myslela, že je jediný normální bohužel sem se spletla.

,,Zdravím, jmenuji se Ruki Mukami a s mým bratrem Kouem už se hádám znáš no a tohle je Azusa." Ten hlas. To byl on celou tu dobu to byl on najednou sem propadla opět do té temnoty nikde nikdo schoulila sem se do klubíčka.

Uslyšela sem cvaknutí dveří jak se zavřeli svoje oční víčka sem pořád tiskla blízko k sobě abych se nemusela dívat na to okolo mě.

,,Ayato." Špitla sem jen tak do prázdna a najednou mi někdo položil ruku na rameno.

,,Ayato!" Vykřikla sem s domněním, že tu opravdu je ale bohužel jsem byla až moc naivní byl to jen Kou po kterém sem se ohnala za cílem dát mu facku ale on mi ruku chytil.

,,Takže holčička bude zlobit? Tak to ji poučíme." Ušklíbl se a odhrnul mi vlasy z krku já sem se ještě chvíli bránila ale po tom co mi dal pár facek sem se poddala.

Yuki

Auto zastavilo ale já odmítala odejít ven.

,,Můžeš mi do háje říct co to mělo znamenat a kde je Minako! Co ti říkal Reinji našel ji? Byla zraněná!"

Všechno tohle vykřiknout na jeden nádech mi dalo zabrat a tak sem další dvě minuty popadala dech Laito mě vytáhl ven z auta a odváděl mě do do sídla.

,,Můžeš mi třeba něco říct!" Začala sem křičet ale on se jen pořád díval ven z okna.

,,Laito!" Přišel ke mě blíž a chytil můj obličej do jeho dlaní.

,,Klid hlavně dýchej zjišťují kde je." Usmál se na mě a já sem kývla.

,,Ale tak proč jsme odjeli my mohli jsme jim pomoct hledat." Vyčítala sem mu opět ale on řekl, že bych podle Reinjiho vyváděla a tak mu nařídil aby mě odvezl zpátky domů, musela sem s Reinjim souhlasit asi bych vyváděla a dost.

,,Tak pojď." Řekl a odešli jsme do sídla ani sem na něj nepromluvila a odešla do pokoje.

Minako

Opět sem otevřela oči nikde nikdo, čas na útěk pomyslela sem si a kdyby mě někdo našel tak můžu říct, že sem hledala záchod.

Opatrně sem otevřela dveře a rozhlédla se po chodbě nikde nikdo rozešla sem se směrem odkud vycházeli hlasy a došla ke schodišti které sem pomalu sešla naštěstí nevrzalo.

Zbývalo už jenom pět schodů které sem seběhla a schovala se za rohem.

Nakoukla sem do místnosti po mé levici v místnosti se nacházel krb, gauč, stolek a knihovna usoudila jsem, že je to obývák z místnosti vedle se ozvaly hlasy které se hádali evidentně podle toho o čem se bavili tak se hádali o jídle.

Pomalu sem otevřela dveře nikdo si toho nevšiml odešla sem ze dveřích, nechala sem je otevřené a rozeběhla se pryč.

Běžela sem lesem a ani sem se neohlížela pokaždé když někde křupla větvička nebo zašustilo listí tak sem přidala.

,,Evo." Zase ten hlas bála sem, že si jdou pro mě, že ví kde jsem.

,,Nechte mě na pokoji!" Zakřičela sem a otočila se nikdo tam nebyl otočila sem se zpátky a rozeběhla se dál do lesa.

,,Evo!" Hlas zesiloval a já doufala, že to znamená to co minule a to, že sem blízko sídla.

,,Yuki! Shu! Ayato! Laito! Reinji! Subaru! Kanato!" Dokonce i Kanata sem volala stromy se rozestoupili a já spatřila hroby a růže které sem tam pořád ještě leželi od mojí a Kanatové poslední návštěvy.

,,Jsem tady." Vydechla sem a volnou chůzí docházela těch pár metrů už jsem neměla sílu, byla sem vyčerpaná a unavená.

Dobelhala sem se k jednomu z hrobů a opřela se o něj, bylo mi jedno koho tím naštvu hlavně, že si oddechnu.

Sednu si a opřu se vedle jednoho z hrobů a nahlas oddechuji, přišla sem si, že do té řady hrobů a mrtvol patřím taky.

Pak se ozval hlas který bych jindy neuvítala ale nyní ano.

,,Minako-chan?" Hlas který patřil tomu psychopatovi s medvídkem.

,,Kanato!" Vykřikla jsem a rozeběhla jsem se jeho směrem neměla sem pořád moc sil a tak mě chytl a podepřel.

,,Kde jsi byla proč si od nás utekla." Vykřikl najednou a pustil mě na zem takže sem se mu nyní válela u nohou.

,,Kanato já ne to oni." Nemělo to cenu se bavit s psychopatem párkrát do mě kopl a plivl mi do tváře.

,,Minako?" Ozval se další hlas který patřil druhému upírovi kterého sem se bála.

,,Subaru." Řekl Kanato za mě jelikož já sem neměla ani sílu promluvit zavřela sem oči a čekala co se bude dít někdo mě zvedl a kamsi odnášel.

A já propadla temnotě už opět a slyšela sem jenom povědomé hlasy.

Yuki

Laito

Shu

Subaru

Kanato

Reinji

A Ayato.

,,Ayato?" Zeptala sem se naprázdno a otevřela oči ale hlasy najednou zmizeli a já viděla Yuki spící v křesle.

Musela sem se usmát.

Zvládla sem to, sem tady.

Tak slibovaná kapitola bohužel uploadnuta dnes včera se mi smazal konec..