Dívky a Upíři - Diabolik Lovers COMPLETE

Kapitola 8

Minako

Vstala sem a rozhlédla se po pokoji.
Na židli leželi oboje šaty, jak moje tak ty Yukiiny.

,,Už se nemůžu dočkat."

Zasmála sem se v duchu a pak si připomněla, že to je velmi kultivovaná událost a nesmíš dělat blbosti.

Navíc budu tančit s jedním ze Sakamaki bratrů takže jim nesmím udělat ostudu.

Bylo ráno a ples byl až večer takže sem měla skoro celý den se na to připravit.

,,Snídaně." Z mého rozmýšlení mě vytrhl Kanato.

,,Jo děkuji hned tam budu." Rychle sem se otočila a doufala, že už tam nebude naháněl mi hrozný strach k mojí smůle tam stál ale už blíž a dokonce se přibližoval.

Došlo mi co po mě chce.

,,Fajn." Řekla sem, že mě bylo sotva slyšet.

Když dopil pohladil mě po tváři kterou sem si hned běžela umýt jelikož jeho ruce smrděli jako hlína a pach zkaženého masa.

Opláchla sem si obličej a rozhodla se si napustit horkou vanu abych se na večer připravila a byla co nejklidnější a vážná.

Při představě jak se všichni Sakamaki bratři budou chovat seriózně učinilo to, že jsem se začala nekontrolovaně smát jelikož sem si nedokázala představit Ayata v obleku ale hádám, že se špatně zavázanou kravatou tam nepřijde.

Odešla sem na snídani všichni vypadali jako vždycky jenom Yukiny kruhy pod očima zmizeli, ranní neurovnané vlasy byli nyní stažené do krásnéo drdolu a já na ni mohla oči nechat.

,,Zdravím slečno Katsuki jak jste se vyspala." 

Ušklíbla se ale hned nasadila svůj vážný výraz.

,,Lady Yuki šlo to ale to víte bydlet v domě s tolika chlapci." Uchechtla sem se a posadila se.

,,Bylo to dobrý Reinji?" Zeptala se Yuki a pohledem vysela na Reinjiho rtech.

Jen přikývl a Yuki zajásala.

,,Reinji si myslí, že jim tam uděláme ostudu takže mě od rána učí etiketě a slušnému vychování."

Zpražila pohledem Reinjiho a dál jsme se obě věnovali snídani.

Vana byla napuštěna a já si do ní s velkým cáknutím lehla.

Hrála sem si s bublinkami které v té vodě byli když se otevřeli dveře.

,,Subaru! Nemůžeš sem jen tak vejít bez klepání!" Rozkřikla sem se ale on jako by mě neslyšel chytil mě pod krkem vytáhl z vany a zakousl se mi do zápěstí.

,,Tak sladká." Řekl a zakousl se ještě hlouběji.

,,Su-Subaru! Pře-Přestaň!" Snažila sem křičet ale moc mi to nešlo nakonec mě pustil a já se rozkašlala.

Když odešel vlezla sem si znova do vody která už byla studenou a ani sem neměla moc náladu na to být v koupelně.

Rozhodla sem se jít za Yuki.

,,Oh Slečno Minako čemu vděčím za tak úžasnou návštěvu." 

Její vážný výraz který držela od snídaně byl pořád na její tváři ale hned potom co jsem zavřela dveře a Yuki se ujistila, že Reinji ji nemůže nějak sledovat tak zmizel.

,,Děje se něco? Slečno." Vypukla v záchvat smíchu a já s ní.

,,Těšíš se?" Posadila sem se vedle ní na postel a ona jen zamrkala.

,,Eeeeh? Na co?" Nervózně se zasmála a já se plácla do čela.

,,Přece na dnešní ráno!" Chvilku ji trvalo než ji to došlo ale pak už se smála a přikyvovala dalších pár minut jsme probírali jak to asi bude probíhat a co se bude dít.

Ples začínal za pár hodin a tak sem měla dost času se projít a ještě se připravit.

Nakonec sem se s Yuki rozloučila, že se půjdu ještě podívat do zahrady. Doufala sem, že nepotkám Subara díky bohu jsem ho nikde neviděla ale zamnou se potom ozvali kroky a nakonec slova.

,,Evo." Rychle sem se otáčela na všechny strany nikde nikdo nebyl jak sem se blížila k sídlu tak hlas nabíral na síle.

Najednou sem ucítila jakoby se na mě někdo díval když sem se otočila všude byla jen tma.

Utíkala sem všemi směry nikde nic a hlas pořád křičel.

,,Evo!" Utíkala sem co nejrychleji sem mohla pak mě někdo chytil za ruku nechtěla sem se otáčet bála sem se, že je to on kdo mě volá.

,,Minako?" Ozval se hlas který sem znala a hned sem se té osobě vrhla okolo krku, upír ne upír a začala brečet mezitím co mě on hladil po zádech.

Najednou sem se opět ocitla na zahradě sídla bratrů Sakamaki.

,,Co se stalo? Minako? Kde jsi byla takovou dobu?" Z jeho hlasu byli slyšet výčitky ale také strach.

,,Šla sem se projít před tím než to všechno začne. Ale zase sem slyšela ten hlas z toho snu pořád na mě volal Evo." Pak sem se zarazila jak to myslel kde jsem byla takovou dobu.

,,Jak dlouho sem byla pryč?" Zeptala sem se a Ayato se na mě jen udiveně podíval.

,,Jak dlouho myslíš?" Nechtěla sem aby mi dával otázky na které ví, že neznám odpověď.

,,Nevím maximálně deset minut." Ayato vykulil oči.

,,Byla si pryč skoro tři hodiny všichni tě hledali." Zarazila sem se největší starost sem momentálně měla o ten ples. ,,A ten ples!" Vyjekla sem a Ayato se plácl do čela.

,,Minako všichni hledali tebe nikdo ten ples neřešil!" Z mého pohledu usoudil, že chci znát odpověď táhl mě k sídlu.

,,Za půl hodiny je odjezd neboj se stihneš se připravit." Mrkl na mě a vešli jsme do sídla do obýváku kde už všichni seděli a nervózně přešlapovali.

,,Minako!" Vykřikla jako první Yuki a rozeběhla se ke mě následně mě objala a dala pusu do vlasů.

,,Tohle už nikdy nedělej kde si byla! Co si dělala!" Než jsem stačila odpovědět Reinji který doteď mluvil s Ayatem mě odvedl k němu do laboratoře.

,,Reinji!" Křičela za ním Yuki ale Ayato ji zastavil.

,,Minako, Ayato říkal, že si slyšela ten hlas stalo se ještě něco co si byla pryč?" Chvilku sem přemýšlela jestli mu říct pravdu nebo ne ale rozhodla sem se, že radši mu ji řeknu.

,,Cítila sem jako by mě někdo pozoroval a pak sem se ocitla v temnotě nikde nic nebylo všude jen tma a ten hlas který křičel Evo byl pořád silnější pak přišel Ayato."

Slzy sem měla na krajíčku a tak sem byla opravdu vděčná Reinjimu který mě nechal jít a ještě mi podal kapesníčky.

Sotva jsem zavřela dveře už vedle mě stála Yuki.

,,Jsi v pohodě?" Docela sem se jí lekla ale přikývla sem, vypadalo to, že ji spadl velký kámen ze srdce.

,,Tak pojď je čas se připravit na ples!" Vykřikla a táhla mě ke mě do pokoje.