Neville,bráško ✔

Kapitola 3.

7.července 1992
Dům Longbottomových
Rowenin vrch

Milovala jsem prázdniny, bráško.

Milovala jsem ty chvíle strávené s tebou.

Žádné ponižování, žádná bolest,jen
láska a důvěra.

Již jsem psala,že sis nevšiml bolesti,která se na mě během toho roku podepsala.

Ty sis sice nevšiml,ale babička ano.

Neušel mi její zděšený výraz,když jsem před pár dny vylezla z vlaku.
Zhubla jsem,hodně jsem zhubla. Propadlé tváře,temně černé kruhy pod očima,to vše bylo důkazem toho,že nejsem v pořádku.

Cesta mě vyčerpala,a tak,když jsem táhla z vlaku kufr, který jsem vůbec nemohla unést,musel na mě být téměř zoufalý pohled.

Ty jsi se svým kufrem vyběhl za mnou,srazil jsi mě,ale jen jsi zamumlal omluvu a nadšeně běžel dál.

Měl jsi růžové brýle,bráško.

Měl jsi dokonalý život a já ti ho nemohla zkazit.

Zatla jsem zuby a pomalu se sesbírala že země.
Nasadila jsem svůj ,oslňující' úsměv a vydala se za vámi.

Babička na mě koukala téměř s otevřenou pusou,ale zároveň s pochopením vepsaným v očích.

Naštěstí to nechala být,ale to jsem se bohužel radovala předčasně.

Ještě ten večer mě odchytla a chtěla vysvětlení.

Zapírala jsem a zapírala a ona mě nakonec nechala.

Dělala jsem to kvůli tobě, bráško.

Ničila jsem se kvůli tobě a nikdo bych svá rozhodnutí nezměnila.

Ty jsi byl vždy mé slunce,můj velký bráška.

A já jsem si už jako malá holčička řekla,že pro tebe udělám cokoliv.

A tak to právě teď dělám.

Nepřipouštím si sebelítost,ani zlobu.
Má duše je naplněna pouze smutkem, který občas protne závan štěstí,když tě vidím.Když tě vidím být šťastný.

A já opět přísahám, bráško,že udělám cokoliv,aby jsi byl šťastný...

...........

Ano, tenkrát byl šťastný.

Měla pravdu,přes růžové brýle neviděl,co jeho sestra zažívala.

Kdyby se díval na svět reálněji,kdyby se choval dospěleji...
Kdyby...

..........