Neville,bráško ✔

Epilog

19.1.1996
Ministerstvo kouzel

Ve chvíli,kdy se dívčino bezvládné tělo zřítilo k zemi se třem přítomným mužům zhroutil celý svět.

Severus Snape -Tmavovlasý muž,který právě vešel do sálu a který teď nevěřícně pozoroval dívčino nehybné tělo.

Už když přišel do svého kabinetu,něco mu nehrálo.

Pak když se dozvěděl,že se ty děti v čele s tím Potterovic spratkem vydali na ministerstvo kouzel,pořád si s tím moc nedělal hlavu.

Když se ale dozvěděl,že El...že jeho Elisabeth utekla z ošetřovny,věděl hned jistě,kde ji má hledat.

Po celou dobu cesty se mu v hlavě tvořily hrůzostrašné scénáře,co by se jí mohlo stát,ale tohle...tohle bylo vyplnění jeho největší noční můry.

Pomalu,nechápavě si promnul skelné oči,jakoby chtěl,aby se mu to vše,co teď vidí,pouze zdálo.

Aby se jako vždy probudil v křesle na ošetřovně,ruku v ruce s ní,poklidně spící na měkké,bílé posteli.

Když se nic z toho nestalo,spustil se Severusův vodopád slz naplno.

Už nemá nikoho,už ho nikdo neutěší ve špatný den a nikdo ho nerozveselí,když na něj přijde jeho mrzutá nálada.

Jeho slunce právě vyhaslo a on spolu s ním...

Už nemá svou malou Elisabeth,už nemá nikoho....

Harry Potter - Chlapec-který-přežil právě nechápavě koukal na scenérii odehrávající se přímo před ním.

El skočila před Nevilla a zachránila mu tím život.

Počkat El?Jako jeho El?Jeho sladká Elisabeth?!?Jeho přítelkyně a životní láska?!?!

,,Ne prosím,jen to ne!!!!" Vykřikl zoufale a nechal po své tváři klouzat jednu lesklou slzu za druhou.

Doběhl k tělu dívky a otočil ji obličejem k sobě.

Pohled do jejích mrtvých očí ho dostal na kolena.

Přitiskl si ji k sobě,co nejblíže to šlo,a začal srdceryvně a hlasitě vzlykat do jejího béžového svetříku.

Vdechoval její vůni a snažil si zapamatovat každičký detail, každičkou drobnost,kterou na dívce tak miloval.

,,El, prosím,El probuď se...Já tě prosím,udělám cokoliv,prosím Elisabeth,lásko vzbuď se,prosím...."

Blábolil a jeho slova doplňoval vzlyky a slzami,jež hromadně stékaly po jeho,brekem zarudlé, tváři.

Právě teď tento chlapec ztratil dívku jeho srdce.

Ztratil dívku, jíž se nevyrovná žádná jiná.

Ztratil svou milovanou,sladkou Elisabeth.

Ztratil svou životní lásku...

Neville Longbottom - Dívčin bratr a poslední ze tří mužů se sice nezdál tak důležitý,jako například Harry Potter,ale opak byl pravdou.

Tohle vše, její nemoc a její smrt,to vše byla jeho chyba.

Právě teď se díval na svou sestru,na svou sestřičku,mrtvou.

Nehybně ležící na zemi.

Měl by ji obejmout a srdceryvně​ plakat jako Harry,ale dokázal by to?

Dokázal by plakat nad sestrou,jež se mu v poslední době tak odcizila?

Ale ano, dokázal.

Ať už teď mezi nimi bylo cokoliv,ten poslední pohled do jejích očí,ta něha a láska,jež se z nich dala přečíst.

To vše mu teď dokázalo,že po celé ty roky ho jeho sestra pořád milovala.

To on byl ten nebelvírský tupec,jenž ji odstrkoval a stranil se jí.

A teď tady před ním leží.
Mrtvá a bezbranná.

A proč?

Jen kvůli němu,kvůli jeho hlouposti a sobeckosti.

Pomalu poklekl a přitáhl si sestru do posledního objetí.

Zavřel oči,nasál její nezapomenutelnou vůni a přitiskl své rty na její chladné čelo.

Tento polibek byl pro něj jakýmsi trestem za vše,co učinil špatně.

Byl to ten nejhorší okamžik v jeho životě.

Polibek na čelo jeho zesnulé sestry.

Polibek, vyprovázející ji na cestu na lepší místo,než je toto.

,,Říkám to opět,ale rozhodně ne naposledy.
Miluji tě sestřičko a navždy tě milovat budu!!!"

Pozn.autor.: Upřímně se vám všem  musím přiznat,že při této kapitole mi slzy tekly proudem.