Neville,bráško ✔

Kapitola 5.

4.května 1993
Bradavice
Společenská místnost Havraspáru

Psala jsem ti už co dělám ve volném
čase?

Ne?

Většinou si čtu,nebo se učím na další hodiny.

Asi to ani nevíš,ale přesto všechno,co se mi tady děje,jsem pořád nejlepší z ročníku.

Není to vychloubání,to vůbec,jen zoufalá potřeba pochvaly,lásky a pochopení za to všechno.

Teď nechápeš,a proto píšu tyto dopisy.
Protože jsem si jistá,že za pár let pochopíš,za co se tvá sestra obětovala,pro co trpěla.

Teď sedím na sedačce u krbu ve společenské místnosti.

Snažím se číst si látku na zítřejší formule,ale palčivá bolest v boku,mi soustředění dost ztěžuje.

Ptáš se co se mi stalo?

Když jsem šla do Velké síně na snídani,v jedné prázdné chodbě mě zadrželi asi 4 kluci.Řekla bych ,že tak z 6. nebo 7. ročníku.

Mučili mě,bráško a přitom se mě ptali,kde mám toho svýho ,debila koktavýho'.

Mlčela jsem,protože to moc bolelo,nešlo mluvit.

Odpusť,odpusť mi to prosím bráško,zklamala jsem,nebránila jsem tě,neprohlásila jsem,že je to lež.

Protože to,co o tobě říkají, takový ty rozhodně nejsi.

Jsi chytrý,hodný a šikovný.

Za své koktání nemůžeš a já pevně věřím,že se to brzy zlepší.

Teď si určitě říkáš,jak to,že mučí jen mě a ne toho,komu se posmívají?

Už v prvním ročníku jsem jim řekla,ať si své bolestivé kletby zkouší na mě a tebe nechají být.

Na oplátku já je nenahlásím a nebudu se bránit.

A tak tu teď sedím a držím si stále víc a víc krvácející ránu na boku.
Asi si ještě před spaním dojdu za madam Pomfreyovou,ona bude vědět co s tím.

Ale i když to bolí,jsem ráda,že všechnu tu bolest snáším jen já,protože kdyby se toto dělo tobě,ničilo by mě to mnohem víc, bráško...

........

Tohle všechno se dělo a on si toho nevšiml.

Nebyl jí dobrým bratrem,nezasloužil si být bratrem tak dokonalému,čistému a obětavému stvoření...

.........