Neville,bráško ✔

Kapitola 16.

20.října 1995
Bradavice
Sklepení

,,Co potřebujete,slečno Longbottomová?

,,Musím se vám s něčím svěřit,profesore..."

Takto začal náš rozhovor, který nakonec trval až do jedné ráno.

Pochopil mě,bráško.

Pochopil,co mě trápí a naslouchal mi.

Nedokážeš si představit,jak se mi ulevilo.

V tu chvíli to už nebyl ten protivný profesor, který tě každou hodinu lektvarů ponižoval.

Byl to laskavý člověk, který tiše vyslechl celý můj příběh.

Na konci jsem se rozbrečela...

Chvíli váhal,ale nakonec ke mě přišel a vtáhl mě do hřejivého objetí.

Nebyl studený,jak se od něj,podle jeho mramorově bílé pokožky,dalo očekávat.

Kdepak bráško, profesor Snape,teď už vlastně Severus,mě svým tělem hřál,dodával mi odvahu a do mých vlasů šeptal slova útěchy.

Plakal taky,bráško.

Máčel mé vlasy slzami,jako by mu umřel někdo,pro něj velmi důležitý.

Zeptala jsem se ho,proč pláče, bráško.

Smutně se na mě podíval,tak otcovsky...

,, Jsi teprve druhá osoba v mém životě, která se mi svěřila Elisabeth.
Obě krásné a laskavé,obě se obětujete pro vám milou osobu,jste si tak podobné.
Ne vzhledem,ale povahou El.
Ale ty to máš těžší,ty trpíš dlouhodobě a s vědomím,že brzy stejně zemřeš přijímáš postupně vše,co ti osud připraví.
Jsi tak odvážná,lidi jako ty si nezaslouží smrt..."

Neplakal nahlas bráško,pouze nechal slzy volné štěkat po své bledé tváři s pohledem upřeným do dáli.

,,Ona milovala svého syna,ty miluješ svého bratra.A přitom si vaši lásku ani jeden z těch postrachů nezasloužil..."

To řekl bráško,ale já s ním v tomto přesvědčení nesouhlasila,protože pokud si mou oběť někdo zasloužil,byl jsi to ty, bráško.

Miluji tě a klidně za tebe položím život, bráško...

...............

Takže opravdu našla útěchu u Snapea?

Dříve by ji odsuzoval,teď ji chápal.

Proč jen nepomohl své malé, roztomilé sestřičce?

Proč jí nebyl oporou?

Proč jen nezachránil svou milovanou El?

,,Snape měl pravdu,nezasloužím si tvou lásku El" vykřikl muž zoufale do tmy.

............