Neville,bráško ✔

Kapitola 12.

7.června 1995
Bradavice
Ošetřovna

Opět ležím na ošetřovně,nezvládla jsem to.

Zamotala se mi ze slabosti hlava,když jsem šla z nebelvírské věže.

Přede všemi jsem upadla a skutálela se ze schodů.

Byl jsi tam taky,chvíli jsi vypadal,že se chceš rozeběhnout ke mě,ale nakonec jsi jen odvrátil tvář.

Ze schodů seběhl Harry,vypadal chudák hrozně vyděšeně.

Asi na mě nebyl hezký pohled ani předtím,ale teď jsem ještě ležela rozpláclá na zemi se zlomenou nohou a rozbitou hlavou.

,,El jsi v pořádku?El poslouchej mě!EL!!!!!!"

Hrozně křičel,snažil se mě udržet při vědomí,ale jediné co jsem teď chtěla slyšet byl tvůj hlas a ten jsem neslyšela,takže jsem prostě zavřela oči a propadla se do temnoty.

No a před pár okamžiky jsem se probudila tady,na ošetřovně.

Prý jsem byla mimo tři dny,to je celkem dost.

Harry tu prý byl se mnou taky skoro pořád.

Sice mi bylo dobře,ale mělo to i svou stinou stránku.

Právě jsem se dozvěděla,že do konce roku zůstanu na ošetřovně.

Škoda,chtěla jsem si užít každé minuty života a místo toho zůstanu na ošetřovně,ale to zvládnu.

Vždycky jsem všechno zvládala a nehodlám to měnit.

Jak jsi se tehdy měl ty, bráško?

Proč jsi mi nepomohl?

Proč jsi nepomohl své ubohé nemocné sestřičce?

Nevyčítám ti to,necítím v sobě zlobu,ale opět cítím hluboký smutek, bráško.

Mám strach,že jsem nepřišla jen o zdravý,ale i o svého velkého brášku...

..............

Tehdy se o ní bál,tak moc se o ní bál.

I když mu všichni tvrdili,že se za chvíli uzdraví,nějak tušil,že to není v pořádku,nezajímal se,nic neudělal.

Pořád poslouchal své rádoby kamarády z Nebelvíru,jak je zlá a zbytečná,tak dlouho mu to tloukli do hlavy a on jako největší blbec všemu věřil.

Zradil svou sestru a neskutečně moc si to vyčítal.

,,Odpusť sestřičko,miluji tě"

Slzy dopadající na pergamen téměř neslyšitelně narušovali ticho obklopující zoufalého může.

.............