Neville,bráško ✔

Kapitola 15.

20.října 1995
Bradavice
Chodba směřující do sklepení

Už jsem to nezvládala,bráško.

Dřív mi ke zpovědi z mého trápení stačili tyto dopisy,ale to nestačí.

Vždyť ani nemůžu vědět,jestli se k tobě dopisy dostanou.

Co když je ani nepřečteš a rovnou zničíš?

Musela jsem se někomu svěřit,ale komu?

Harrymu už nemůžu,nemohu mu ublížit ještě víc,tak se mu vyhýbám.

Hermioně s Ronem taky ne,ty by to hned řekli Harrymu a hlavně se mnou kvůli němu nechtějí mluvit.
Jsou na mě naštvaní, protože Harryho prý náš rozchod dost vzal.

Zbytku spolužáků nedůvěřuji tolik,abych se jim s něčím tak osobním svěřila.

Zbýváš ty,ale ty bys mě nevyslechl, bráško,vím to.

Hmm,mohla bych zkusit Brumbála nebo McGonagallovou,ale myslím,že by neměli pro mé skutky pochopení.

Babička je daleko a já potřebuji živé utěšení,ne dopisy.

Zbývá jediný a poslední člověk,ke kterému právě teď jdu.

Asi tušíš,kdo to je...

Vcházím do sklepení a klepu na dveře jeho kabinetu.

Do pár vteřin se dveře otevřou a osoba v černém mě vyzve dál.

Vcházím a přemýšlím,co všechno mu můžu říct?

Pochopí mě?

Nevím,nejsem si jistá,ale jestli mě nepochopí on,tak už nikdo jiný...

..............

Chápal,proč šla zrovna za ním.

Teď,když už taky ví,že byl dvojitým agentem,si dokáže představit,co všechno si zažil.

A tak věřil, že dokázal jeho sestru pochopit.

A z celého srdce doufal,že ji dokázal utěšit,když už to nedokázal on,její bratr...

...........